Složitý obraz reality

Už jsem tady mockrát ukazoval, že mám rád odrazy na skle nebo na jiných lesklých površích, možná si vzpomenete třeba na fotku Praha v pivním tanku. Ještě víc se mi líbí, když se dá nějak zkombinovat skutečnost za sklem s tím, co se ve skle odráží (ostatně něco podobného jsme si už tady ve fotolaboratoři ukazovali v článku Spolu nebo každý sám). Někdy se ale podaří najít ještě složitější propojení průhledů a odrazů, která ve výsledku vytvářejí obraz s tolika navzájem propletenými vrstvami, až není vůbec zřejmé, co je skutečnost, co odraz a co už je produkt naší vlastní fantazie. Dnes si postup vytvoření jedná takové fotky ukážeme a já to zase doprovodím několika poznámkami, ve kterých se pokusím vysvětlit, jak jsem postupoval a hlavně proč.

 

První listopadovou sobotu jsem opět jednou vyrazil na vycházku s Pražskými domy a když jsem vystoupil na hlavním nádraží z vlaku, rozhodl jsem se, že nepůjdu normálním podchodem, ale projdu historickou Fantovou nádražní budovou. U dveří z prvního nástupiště právě balil své propriety čistič oken, který po sobě zanechal opravdu precizně průhledná skla. A protože dveře jsou tu dvojité a světelné podmínky byly dobré, připravil jsem si foťák a zkusil udělat pár obrázků, které už na pohled vypadaly dost složitě, jak se jednotlivé motivy různě prostupovaly a překrývaly. Nakonec těch fotek vzniklo jedenáct z několika různých úhlů a já pak doma večer vybíral, jestli je některý z těch obrázků použitelný. Na první pohled nebyl dobrý žádný. Někdy je ale dobré nespokojit se s prvním pohledem a přejít i k druhému. Promíchání obrazových vrstev na části fotky se mi totiž celkem líbilo, jen bylo třeba oříznout oblasti, které byly zjevně nadbytečné a kazily můj cíl - vytvořit obrázek toho, jak stačí pár skleněných tabulí a realita kolem nás se dokáže rozeskákat do složité mozaiky, která připomíná vše jiné, jen ne skutečnost.

 

Když se na obrázek podíváme, hned je vidět, že je dost nevyvážený: Zatímco v dolních dvou třetinách převládají svislice propojené vzdušnými oblouky konstukce nádražní haly (ta je za mými zády a protože je hodně světlá, ve skle se pěkně odráží), horní třetina je těžkopádná a h(ř)motná, nehledě na to, že kulová žlutá lampa se průhledem přes sklo deformuje do ne zrovna úhledného tvaru jakéhosi povislého balónu a nehezky vypadá i horní masivní část dřevěných dveří Jestli má fotka k něčemu vypadat, tahle její část musí pryč.  

 

 

 

Tak tedy - horní třetinu fotky jsem ořízl těsně nad obloukem hlavního východu ven k magistrále, takže se jednak změnily proporce fotky a oko se tak může lépe soustředit na ten hlavní vizuální blázinec: Průhled skleněnou výplní vede dovnitř Fantovy budovy se sloupy, kulovými lampami a zábradlím kolem "díry" do nádražního podchodu a velkými dveřmi a okny ven do hodně světlé ulice. Zároveň jsou ale vidět odlesky nádražní haly s nástupišti a vlakovou soupravou. Prosvítá dokonce i cosi za prosklenou konstrukcí nádražní haly, kde je za bludištěm kolejí oblast obytných domů. Hmmm, o něco lepší, ale je to takové podivně "rozcuchané" a neuspořádané. Jasně, když to má být nervní "složitý obraz reality", nemůže to být úhledně uhrabaná zenová zahrada, ale stejně: Tohle ještě nemůže být definitivní výsledek! Jo a vidíte úplně vpravo uprostřed ten malý žlutý kousek kroužku? To je rozeřvaná (a mimochodem už od samotného začátku dost hloupě pojatá) reklama na místní očkovací centrum. Vůbec nemám nic proti očkování, ostatně můj zaměstnavatel právě tohle očkovací centrum provozuje a já jsem za to rád, ale jako fotografa mě prostě ta malá žlutá kruhová úseč dráždí, nejapně strhává pozornost, takže musí pryč.

 

 

 

No jo, pryč, ale když ten žlutý kousek normálně odříznu, odříznu tím i kousek docela pěkného zaobleného tvaru vpravo nahoře (jedná se o lehce deformovanou kulovou lampu), jehož okraje je mi líto, ten by měl zůstat v obraze. Kromě toho tím malým oříznutí se ještě víc zviditelnilo, že "svislice" při pravé hraně fotky ve skutečnosti nejsou svislé ale šišaté. Tudy, obávám se, cesta nevede.

 

 

 

Naštěstí existuje ještě jedna cesta, jak eliminovat provokující výraznou žlutou plošku. Když totiž převedeme obraz do černobílé podoby, původně rebelující žlutá ploška se pokorně zařadí mezi ostatní barvy a už si zdaleka tolik nevyskakuje. Když jsem ale tuhle transformaci udělal, zjistil jsem, že barvy v původním obrazu byly spíš na překážku než aby přinášely nějakou přidanou hodnotu. Pokud tyhle barvy zmizí, nic podstatného se neztratí: Na obrazu může být zajímavá především struktura a prolínání vrstev a ani pro jedno barvy nepotřebujeme.  

 

Zbyly nám tři hlavní nedodělky: Za prvé bude dobré aspoň trochu narovnat již zmíněné lehce se kácející svislice při pravé straně fotky; nalevo je situace jednodušší, protože tam je na okraji stín s neostrou hranou, takže tam se malá odchylka od svislého směru snese snáze. Za druhé jsem chtěl trochu ubrat světla venkovního světa. I když jsem to trochu upravil, s tímhle bodem ještě nejsem spokojený, trochu lokálně by to prosvětlit chtělo, ale nechci přijít o zbytky kresby. Na tom prostě budu muset ještě popracovat. Za třetí jsem chtěl celkově zvýšit kontrasty a projasnit strukturu, aby jednotlivé fragmenty obrazu byly viditelněji ohraničené, v čemž mi vydatně pomáhal známý pro tento způsob přesného doladění hojně používaný plugin pro práci s černobílými fotkami - Silver Efex Pro.

 

 

Když se pokusím výsledek shrnout: Základního cíle bylo, myslím, dosaženo - obrázek je kýženou změtí nejrůznějších vzájemně se prolínajících kousků skutečnosti, ale zároveň aspoň částečný rámec té změti dává síť nejrůznějších svislých a horizontálních linií. Není to ještě to, co si představuju, ale jako učitel bych přimhouřil oči a dal bych si horší dvojku s dovětkem, že je třeba zapracovat na nápravě, aby se do vysvědčení všechno stihlo :-).

Taky vás někdy lákají podobné a na první pohled nepřehledné směsi obrazů? Kombinujete na fotkách přímý záběr s různými reflexemi okolí? A taky mě podezříváte z toho, že jsem upír, když jediná věc široko daleko, která se v obraze kupodivu nikde neobjevila, přestože byla prokazatelně v záběru, je rozložitá postava nejmenovaného fotografa? :-)