O uklízecí náladě

Nevím, jak je tomu u vás, ale mne popadá tzv. uklízecí nálada opravdu jen jednou za čas: Nemyslím teď ovšem takové to normální a přirozené uklízení, když nechcete hned na prahu svého obydlí obrátit v úprk vzácnou návštěvu nebo když jste zrovna v karanténě a stejně nemáte co dělat. Myslím tím případ, kdy vás prostě posedne neodbytné nutkání uklidit aspoň malý kousek nepořádku, který vás obklopuje, i když právě máte na práci spoustu jiných věcí a nikdo vaše snažení stejně nemá šanci ocenit.

 

Dnes ráno mě takový výjimečný okamžik zase po dlouhé době potkal. Připravil jsem si snídani a když jsem jako tradičně ani celkem ještě zachovalým zrakem nemohl najít žádnou čistou lžičku, v hlavě mi sepnul dlouho nepoužívaný kontakt a rozhodl jsem se umýt všechno nádobí, které na mne už delší dobu vyčítavě hledělo z vysokého umělého pahorku v kuchyňském dřezu a jeho okolí. Když nastane uklízecí nálada, nelze takovému puzení odolat, i když jsem chtěl původně roznést po schránkách dobřichovických sousedů letáčky s oznámením o prodloužení své fotografické výstavy; nebyly zadarmo a když je neroznesu, budou to peníze vyhozené z okna. Jenže není vyslovenou provokací roznášet letáčky na kulturní akci v době, kdy se pomazané epidemiologické hlavy rozhodly veškerou kulturu zcela zastavit? "Kdoví, co na těch jeho barevných papírcích ulpělo za mikroskopický sajrajt," řeknou si popuzeně sousedi a v lepším případě rituálně upálí v krbu letáček, v horším případě mne. Nervy obyvatelstva jsou usilovnou několikaměsíční masáží médií, neustále zdůrazňujících, že každý jsme nebezpečím pro každého, napjaty k prasknutí a krby jsou po dlouhém létě vyhladovělé jako medvědi po tuhé zimě.

 

Když bylo nádobí umyté, řekl jsem si, že by nebylo od věci dát do pořádku celý kuchyňský kout. Člověk s dobrým pozorovacím talentem by teď totiž byl nejspíš schopen z aktuálního stavu zrekonstruovat můj kompletní jídelníček několik týdnů nazpět. Vybral jsem si tedy jeden z mnoha čistících prostředků, jejichž nákupem pro mne většinou menší záchvaty uklízecí nálady končí, postříkal jsem nevábně vypadající povrchy odmašťovačem a nechal přesně podle návodu delší dobu působit. 

Svůj ne zcela kladný vztah k uklízení jsem dával najevo už od dětství; přece jen, chcete-li být v něčem opravdu dobří, je fajn, když se s příslušným talentem už narodíte. "Jo, je chytrej ale nepořádnej," shodovali se ve strohé charakteristice různí příbuzní a známí, pokud jim bylo umožněno spatřit výsledky mého každodenního snažení. Nevím proč, ale zatímco mně nedělalo žádný problém soustředit se na nějakou zajímavou činnost i uprostřed spousty předmětů, které se zmíněnou činností podle mínění ostatních bezprostředně nesouvisely, moji rodiče jako kdyby tuhle schopnost cíleného soustředění postrádali a vymlouvali se na to, že v té změti nejsou schopni najít ani svého syna, natožpak nějakou jeho zajímavou činnost.

Z kuchyňského koutu padl můj zrak na podlahu rozlehlého obývacího pokoje. Zasloužila by si přinejmenším vytřít. Výstavní letáčky - když spatřily v tu chvíli jiskry uklízecí vášně v mých očích - ztratily veškerou naději, že budou rozneseny. Stejně jsou teď k ničemu. "Ekonomiku neomezíme!" hlásají ředitelé epidemie v médiích, zapomínajíce, že i kultura je pro mnohé ekonomikou, nejspíš ale ne tolik pro jejich hlavní podporovatele. Letáčky se - jako na pustém ostrově - ocitly na stole odříznutém od svého okolí mokrou podlahou. Tak čisto už v mém obýváku nebylo dlouho. Kam až může moje dnešní uklízecí nálada vést, jsem si v tu chvíli netroufal ani pomyslet.

Řekl jsem si, že by nebylo špatné o tak vzácném a užitečném stavu napsat pro zdejší čtenáře inspirativní článek, a protože jsem stejně nemohl chodit bytem po mokré podlaze, usedl jsem "na chvilku" k počítači a spustil blog.

 

Již příliš dlouhou dobu působící odmašťovač v kuchyňském koutu pomalu vysychá. Ještě tolik by toho zbývalo uklidit, ale po dokončení článku kupodivu z uklízecí nálady nezbylo dočista nic. Jako němí svědci, že nešlo jen o pouhý ranní sen, zbyla jen hora umytého nádobí, relativně čistá podlaha a tento článek. Budu muset jako odpustek koupit aspoň novou lahvičku nějakého univerzálního čisticího přípravku.

Tři stovky barevných letáčků na mne od stolu vyzývavě pomrkávají novou nadějí.

 

Pozn.: Protože od pondělka mají být kvůli koronaviru opět zavřené všechny kulturní podniky a akce, nevím, jestli se to bezprostředně nedotkne i mé výstavy, přestože ta se nachází ve volně přístupném prostoru výstavního zámeckého sálu, kde se návštěvníci po většinu času nemají od koho nakazit. Já budu každopádně celý víkend připravený doprovodit případné zájemce o možná poslední komentované prohlídky (jedna pevná bude v neděli 11.10. od 14:30, jinak podle předchozí domluvy). Slibuji, že během prohlídky nebudu zpívat, protože se konečně potvrdilo mé dávné podezření, že zpěv v mém podání může být za určitých okolností smrtící.