Říční proudy v podzámčí

Poslední roky bývá v Berounce jen málo vody, takže když tu chci fotit své oblíbené říční "infraproudy" bez toho, aby na obrázcích buď byly nepříjemné "olejové" odlesky nebo (při použití polarizačního filtru) naopak prosvítalo kamenité dno mělké řeky, nezbývá mi, než fotit někdy na přelomu února a března, kdy je sice vody celkem dostatek, ale buď je po deštích nebo po oblevě trochu kalná nebo se pro změnu nedostává sluníčka, které by proudící vodu zajímavě prosvěcovalo. Dnů, kdy se všechno sejde tak, jak si představuji, zase nebývá tolik, loni na jejich spočítání úplně stačily prsty jedné ruky a tohle pondělí se k nim k mému potěšení přidalo. Voda se po předchozích deštích už stihla "vyčeřit", ale ještě neopadla, obloha se vyjasnila a sluneční paprsky měly letos snad poprvé opravdu jarní parametry. Pak ovšem nezbývá nic jiného, než počkat na odpoledne, kdy slunce svítí ve směru "po proudu", hodit si stativ přes rameno, opásat se všemi nezbytnými objektivy a pospíchat k Neumětelům, konkrétně tedy k říčnímu brodu poblíž dobřichovického zámku, kde mám už od loňska vyhlédnutých několik fotogenických vln a navíc tam cítím dobrou motivaci vyfotit něco, co třeba v létě budu moct veřejně vystavit pár desítek metrů odtud, v zámeckém sále. A těším se, až se první návštěvník začne shánět po tom, kde vystavená fotka vznikla, a já mu to místo budu moct ukázat z okna: "Támhle, vidíte tu vlnku na řece? Tak to je ona!"

Jako obyčejně, i v tomto případě jde o "dlouhé focení", protože používám silné filtry a velmi dlouhé expoziční časy (1 až 8 minut), dělám řadu testů a zkušebních záběrů, ale i tak se dá výsledek z pořízeného temně červeného "negativu" odhadovat jen velmi těžce (co jste opravdu vyfotili a jestli vůbec něco, poznáte pořádně až doma u počítače a velkého monitoru), takže se nakonec včerejší focení protáhlo na víc než tři hodiny. Nakonec jsem za tu dobu udělal 12 snímků a 4 z nich si vám tu dnes troufnu ukázat.

Někdy si dělám legraci, že tenhle postup focení je jedinou možností, jak fotit zcela veřejně "akty" bez toho, aby na mě četné pobouřené dobřichovické obyvatelstvo, které kousek ode mne - ve skutečnosti nic podloudného netušíc - právě krmí vodní ptactvo, venčí pejsky a nechává řádit své malé děti - přivolalo mravnostní patrolu. Čas od času totiž dají říční proudy spolu se sluncem mimoděk vzniknout křivkám, které skutečně mohou akty připomínat, ať už tahle analogie vznikne opravdu hned ve vlnách nebo až při pochybné subjektivní interpretaci obrazu v naší vilné hlavě :-).

Během odpoledne se na říčním břehu pod zámkem vystřídala spousta lidí. Někteří přišli pěšky, jiní přijeli na kole, někteří sportovci dokonce přiběhli. Málokdo tohle místo jen bezmyšlenkovitě minul; mnozí se zastavili, chvíli poseděli na sluncem docela vyhřátém nábřeží nebo na lavičce pod památnou křižovnickou lípou, nastavili chvíli tvář prvním hřejivým poslům jara (byly to nejspíš zatím jen průzkumné hlídky, které se zase střelhbitě stáhly do týlu, aby se tam v klidu připravily na skutečnou, lépe připravenou invazi) a až vítr předznamenávající příchod chladného podvečera je přiměl k odchodu. Někteří si dokonce - nejspíš inspirováni mým příkladem - připravili do pohotovostní polohy foťák v mobilu, ale protože si nebyli jisti, co vlastně v řece fotím, nakonec dali z nouze přednost selfíčku se škemrajícími labutěmi.

Mívám radost, když se podaří na fotce - ať už jde o tvary tvořené vodními proudy, oblaky nebo třeba kůrou stromů - zachytit něco podivného, co si každý může vyložit odlišně podle své fantazie. Plamen svíčky, Rozjímání, Vřískot, Maska, Ucho, Portrét - to vše v následujícím posledním obrázku viděli návštěvníci sociálních sítí, kam jsem dnes na zkoušku tuhle fotku umístil. Málokdy dává smysl fotku říčních proudů z přirozené vodorovné projekce pootočit o 90^o do obrázku "na výšku", ale v tomto konkrétním případě jsem to vyzkoušel a nelituji :-).

Uvidíme, zatím to vypadá, že možná některou z fotek z téhle maličké kolekce "z podzámčí" nechám zkusmo zvětšit, aby se ukázalo, jestli by snesla i velký formát. Jestli ano, bude se pak třeba moct skoro celé letošní léto koukat shora zpoza zámeckého okna dobřichovického výstavního sálu na své šumící a bublající rodiště :-).