Větrný dárek k Valentýnu

Opět po roce jsem před pár dny nakoukl do internetových rádců, abych se dozvěděl, jaký dárek k Valentýnu by byl nejvhodnější pro jednoho mně už dlouhá léta obzvlášť milého člověka. To se člověk dozví věci! Co třeba briliantový prsten? radí zkušení sváteční marketeři. Ale copak já - se svým nepříliš vřelým vztahem k aktivnímu sportu - jsem snad nějaký karátista? Tak náruč růží z keňských květinových farem od jezera Naivasha? Obdarovávaná náruč je ovšem překrásná a nádherně voňavá i sama o sobě, bez květin, natožpak s nimi. Ale probůh, jen si představte tu uhlíkovou stopu! Možná tedy něco romanticky praktického - jako např. hodně teplé ale taky hodně veselé ponožky s různobarevnými srdíčky? Ale ano, určitě umějí zahřát a barev je v nich tolik, že by byl div, abych se aspoň jednou z nich netrefil do vkusu. Ale musí těch srdcí být opravdu tolik? Nestačilo by jen to jedno hlavní, sice evolucí dovedně skryté a z čistě praktických pohnutek tolik nestavěné na odiv, ale přesto snad o nic méně hřejivé než bavlna s příměsí polyamidu a elastanu? Kdoví, možná kdyby se podávalo v celofánu a s ozdobnou mašlí v pěkně načepeném valentýnském dárkovém hrudním koši, snad by se daly přehlédnout i některé drobné výrobní vady, na které dnes už nejspíš reklamaci nikdo neuzná, tím spíš, že na výrobek nemáme žádný paragon.

V tu chvíli se venku začal hlásil o slovo - zprvu ještě bezejmenný - osvěžující větřík, který jako kdyby mi chtěl jen přispěchat na pomoc s inspirací a s profouknutím příslušných kreativních mozkových závitů. Jenže znáte to - občas takový zpočátku úslužný větrný vojín objeví ve své mošničce maršálskou hůl, a tak postupně sílí a zrychluje, dostává na své ambiciózní epolety jednu frčku a hvězdičku za druhou, až se stane nakonec vichřicí, orkánem a větrným generálem s vlastním jménem a příslibem vlastního odstavce ve Wikipedii.

A já si řekl, že zkusím příliv nového svěžího větru využít a udělat s jeho dopomocí alespoň nějakou dárkovou fotku, ve které by byl vidět a cítit aspoň kousek té touhy obdarovat a udělat radost, ať už je podle kalendáře právě Valentýna nebo kohokoli jiného.

Já vím, sice se doporučuje, aby lidé ve vichru moc nevycházeli ven, natož aby se zdržovali pod velkými stromy, ze kterých se mohou odlamovat větve, ale když já chtěl využít tu jedinečnou příležitost, kdy mraky běží po obloze jako blázni, hladinu řeky žene vichr vstříc budoucnosti několikrát rychleji než proud v korytě, takže dočasně ztratila schopnost zrcadlit, a stromy na říčním břehu kolem sebe mávají větvemi jako roztleskávačky na hokejovém zápase. Co to udělá s oblohou při několikaminutové expozici a snímání v infračervené oblasti spektra, jsem trochu tušil, takže jsem se postavil v takovém směru, aby efekt byl co nejvýraznější.

Co to ale udělá s větvemi stromů, jsem si představit nedovedl, takže jedinou možností bylo to vyzkoušet. Výsledek mě docela mile překvapil: Přestože jsou stromy v zimě bez listí, neustávající a neuspořádaný pohyb tenkých větví způsobil při pohledu z dálky podobný efekt, jako kdyby větve právě čerstvě obrůstaly něčím hodně světlým. Kontury silných větví ovšem zůstaly pevné, tmavé a bez rozmazání, což vytváří se světlejšími konečky větví dobrý kontrast.

Snímání v infračervené oblasti přináší možnost experimentovat s "nepravými" barvami, do nichž je třeba výsledný obraz převést, protože člověk nemá speciální "infračervené oko", které by umělo objektivně rozhodnout, jaké barevné podání nejlépe odpovídá skutečnosti.

Následující fotka má sice spoustu chyb a vad, ale chtěl jsem, aby tenhle dnešní dárek dohromady trochu připomínal aspoň ty veselé a teplé různobarevné ponožky se srdíčky, když už pouhými fotkami neumím suplovat lesk pravého briliantu zasazeného do krásného šperku :-).

Prááásk!! Kousek ode mne se z jednoho ze staletých listnáčů, které i v nejhorší slotě obětavě stráží rozvernou Berounku, aby ji náhodou nenapadlo téct jinudy, než velí zvyk, odlomila veliká větev a s mohutným žuchnutím dopadla do tlejícího listí se zbytečky ranního dočasného sněhového poprašku.

Myslím, že jako malý fotografický dárek to asi k letošnímu Valentýnu bude muset stačit, pokud tedy nechci docílit toho, aby mi rozpoutané přírodní síly prošťouchly moje mozkové závity i jinak než obrazně.

Budiž tedy pochválen vítr, který umí osvěžovat a tvořit (jestli to právě u vás tentokrát trochu přehnal s razancí, odpusťte mu to, však už je z něj zase jen pokorný větřík bez generálských lampasů), jakož i ti, kvůli kterým nám vždycky stojí a bude stát za to výsledky takového tvoření balit do dárečků a posílat... no vlastně jak jinak než po větru :-).