Palma slečny Kotvické z Kotvic

Sice po centru Prahy chodím dost často, není ale žádnou vzácností, že i tady pro sebe objevuji dosud docela neznámá místa, kde jsem nikdy dříve nebyl a ani jsem o nich neměl tušení. Například v areálu pražského Anežského kláštera už jsem byl mockrát, venku v zahradách i uvnitř v prostorách Národní galerie. Nikdy mě ale nenapadlo obejít budovu kostela svatého Salvátora, protože jsem se domníval, že tam už jsou jen služební prostory. Tentokrát jsem tak učinil a ke svému nemalému překvapení jsem se ocitl v tzv. "ambitu menších bratří", v prostoru dost izolovaném od turistů, přitom velmi zajímavém, pohledném a pohodlném, protože je tu na co koukat i na co si sednout.

Úplně vpravo stěna dvoulodí kostela svatého Františka, vpravo vpředu je kaple svaté Barbory, vpředu vlevo to, co zbylo po četných místních obytných domech.

Když se projdete kolem zdí vymezujících tento prostor, narazíte na několik vystavených starých náhrobních kamenů, které byly objeveny při pracích nedaleko ve svatyni Salvátora na úplném začátku 20. století. 

Jeden z mramorových náhrobků mě zaujal tím, že měl dobře čitelný nápis a že na něm byl krásně vyvedený výtvarný motiv korunovaný palmou s 12 výhonky. A já - botanický analfabet - jsem se dozvěděl zase něco nového - totiž že řecké jméno pro palmu, "foinix", je totožné se jménem bájného a z popela znovu a znovu povstávajícího ptáka fénixe, který podobně jako věčně zelené větve palmy symbolizuje život a vítězství nad smrtí. Sice mám radši palmové větve opravdu živé, ale ani ty vytesané do (sliveneckého?) mramoru nejsou vzhledem ke zmíněné symbolice špatné, navíc se dá předpokládat, že opravdu dokážou díky fortelu starých kameníků přečkat věky a zvítězit tak aspoň dočasně nad silami zániku a zapomnění. No řekněte, není toto téma právě v situaci, v níž se nachází náš blog, doslova symbolické? Správný pták fénix projde podle legend zánikem a opětovným narozením jednou za 500 let, tak pokud funguje podle podobných pravidel, má blog.cz na své vzkříšení ještě 485 let čas :-).

Podívejme se teď na horní část náhrobku, kde si můžeme i bez znalosti cizích jazyků pěkně po staročesku počíst: "Anno MDCCVII" (tedy v roce 1707) "dne X decem" (tedy 10. prosince) "vsnula w panu vrozena sleczna Anna Katerzina Kotwyczka z Kotwycz mage let XL, zde oczekawa radostneho zmrtwychwstany". 

Tušila urozená slečna Kotvická, že její mramorová palma zaručí po dobu dlouhého čekání aspoň to, že si lidé i za víc než 300 let budou moct kdesi v rohu klidné pražské zahrady přečíst její jméno a zkusit si aspoň představit, co asi všechno mohla ve své době prožít během zmíněných "XL" let?

Samozřejmě, obdivoval jsem i pitoreskní balkóny přilehlých domků, které mají moc pěkný výhled do klášterního vnitrobloku a myslím, že když máte šanci posedět na nich chvíli u venkovního stolečku při dobré kávě nebo čaji, nic nenapovídá tomu, že se právě nacházíte přímo v centru rušného velkoměsta, aspoň tedy do okamžiku, než v pondělí ráno začnou řemeslníci opět hlasitě opravovat přilehlou Řásnovku. 

Mimochodem, do odrazu v jednom z oken jsem se pokusil dostat českou vlajku vlající vysoko na střeše nedalekého Ministerstva průmyslu a obchodu, aby do tohoto tradičně spíše duchovního prostoru problesklo i něco čistě světského :-).

Jak zajímavě vyhlíží bezprostřední okolí ambitu menších bratří je trochu vidět i v lomeném okně klášterního areálu. 

Samozřejmě jsem zvědavý a přilehlá místa bych si rád prohlédl, ale ze zahrady tomu brání vysoká zeď a na první pohled to vypadá, že vše kolem jsou soukromé byty, které si ovšem uchovaly aspoň špetku původní rozmanitosti zdejší staré zástavby, z níž většina zmizela v několika vlnách během 20. století.

Nu, co mi zbývá jiného než si uvařit dobrý japonský čaj a zkusit tuto novou "pražskou drobnůstku" publikovat i přes některá systémová protivenství, kterými nás oblažuje administrace blogu. I když jsem jen "neprzilisz vrozeny pan Czerf", i já po vzoru slečny Kotvické trpělivě "oczekawam, mage let LIII, radostneho blogoweho zmrtwychwstany." Ona čeká už víc než 300 let, tak proti ní jsem v čekací branži zatím jenom žabař a kandrdas. A co se může stát horšího, než že se mé očekávání nenaplní.

Mezi námi - jako by to bylo poprvé! :-)