Blog.cz prý končí, řekl dnes ráno kdosi na už řadu let vynechávajícím a všemi možnými šelesty rachotícím a nedomykavém Srdci blogu a poděkoval za pochopení. Jasně, nebylo by to žádné velké překvapení: Staré funkčnosti se v případě rozsypání neopravují, protože "starej pecař není doma a mladý to neumí". Nové funkčnosti pro jistotu vůbec nevznikají. Blog.cz připomíná kdysi honosný barokní zámek, který sice ještě ze setrvačnosti dál pronajímá pokoje plné zaprášeného staromódního plyše tomu, kdo je ochoten za ně z nějakých zvláštních pohnutek zaplatit, a občas - když už je syrová zima opravdu nesnesitelná - trochu zatopí v krbu. Ale omítka už neopadává jen proto, že je jí většina sesypaná pod vrávoravými zdmi, z děravých okapů crčí po každém dešti voda, protože na nové nejsou peníze ani zájem, kdysi s nadšením opečovávaná okrasná zahrada je zarostlá býlím a keříčky angreštů během letních veder uschly. Co se s takovým starým zámkem dá udělat, myslím, každý tuší: Buď ho vezme někdo do parády a udělá z něj tím, že do něj vrazí spoustu peněz a námahy, zase krásné reprezentativní místo (nejméně pravděpodobná varianta u starých blogových platforem i u starých zámků) nebo se prodá někomu, kdo s ním má nějaké - často s původním účelem nesouvisející úmysly, nebo se prostě zboří a na jeho místě se postaví supermarket na zboží z reklamních letáků. Všechno je možné a všechno je přirozené a mockrát už tu bylo. Ten, kdo má ke starému zámku nějaký srdeční vztah, bude nějakou dobu smutný a zklamaný, ten, komu byl zámek lhostejný, jen pokrčí rameny a půjde si nakoupit.
Jak už jsem kdesi psal, v posledních letech jsem odvykl všemu věřit tzv. "na první dobrou" a snažím se držet starého osvědčeného (a v praxi stále méně dodržovaného) žurnalistického principu "ověření z nezávislého zdroje". Mezi námi, onu dnešní větičku o konci blogu, působící jako rozbuška pro celou zdejší blogovou komunitu, mohl vyvěsit na Srdci blogu v okamžiku jeho dočasné bezpečnostní zástavy kdekdo a z velmi rozličných pohnutek, takže já si počkám, až bude vše oficiální a potvrzené a do té doby budu blog využívat tak, jak mi to jeho aktuální funkčnost umožní - normálně, trochu nebo vůbec. Když to bude ještě možné, jako dnes, třeba k publikování článku o tom, že "nám zabili Ferdinanda". Ano, až blog zmizí úplně, budu to považovat za dostatečně "nezávislý zdroj" informace pro to, abych jí uvěřil. Ale stejně toho teď moc nenadělám: Svých víc než 1800 zdejších článků namamoněných za posledních víc než 11 let mám zazálohovaných (včetně komentářů), takže se k nim můžu kdykoli vrátit. Když nepůjde publikovat zde, najdu si nějakou jinou cestu. Anebo ne, však jsem toho už napsal dost, určitě několik "mikrobalzaců" a svět nabízí i jiné možnosti, čím se zabývat, než je psaní na blog. Samozřejmě, bude mi v takovém případě líto, že zájemci o témata, o kterých jsem psal, už mé články nejspíš nenajdou, protože do příliš strašidelného zámku si pro ně kromě pohádkového Nebojsy nikdo dobrovolně nepůjde. Ale dějí se na světě horší věci. Když nám posledně opravdu zabili Ferdinanda, dopadlo to, myslím, o dost hůř, než když pár tisíc blogerů vezme svůj šáteček s virtuální buchtou a vydá se o kousek dál po proudu světa.
Pokud by se tedy informace o konci zdejší blogové platformy potvrdila jako pravdivá (pořád si říkám, že v takovém případě by se to prezentovalo místním usedlíkům jiným způsobem a v rámci nějakého logického postupného a termínovaného procesu, jak tomu bývá zvykem ve slušné společnosti, ale možná jsem jen naivní), bude mě to sice mrzet, ale nezblázním se z toho. Nezbývalo by mi nic jiného, než všem těm, kteří si sem chodili během dlouhých jedenácti let číst a diskutovat, poděkovat za veškerý čas, energii a nadšení, které mému blogu věnovali, což mi dělalo vždycky radost, stále mi to radost dělá a kdoví - třeba bude dělat i nadále, tady nebo někde jinde. A takové upřímné poděkování - mezi námi - napíšu stejně rád kdykoli, ať už je závěrečné nebo jen "průběžné", takže to pro mě není ani ta nejmenší práce navíc :-).
Kontakty na mne zůstávají stále stejné:
e-mail: pvapenik@centrum.cz
No a kdo by si mě chtěl přidat ke svým "facebookovým přátelům", najde mě na adrese www.facebook.com/petr.vapenik.56
Tak si to vše někam napište dřív, než to tady vyletí do povětří jako v závěru katastrofického filmu. Ale znáte to - touha (ať přiznaná či podvědomá) filmových i blogových tvůrců po happyendu bývá silná a občas vezme děj těsně před očekávaným koncem překvapivý směr.
Tak se s ošklivými konci nesmiřujme zbytečně brzy jen proto, že se nám už dlouho zdají být logické a nevyhnutelné :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.