O sovičce z Platýzu

Rubrika Pražské drobnůstky má na tomto blogu dlouhodobě velmi dobrou odezvu mezi čtenáři. Když si uvědomím, kolik zajímavého už jsem díky článkům z této rubriky v Praze viděl a zažil, až mě překvapilo, že těch článků je za víc než 7 let fungování rubriky jenom 16. Mimochodem, za minulý rok přibyly dva: Mohli jste si tu přečíst o speciálních románských reproduktorech v rotundě Nalezení svatého Kříže na pražském Starém Městě a taky o nezvyklé plastice na dveřích budovy Tabákové režie (dnes v budově sídlí Městský soud) na Vinohradech. Vždycky mě mile překvapí, když se mi ozve některý ze čtenářů, který mi k publikovaným informacím a fotkám doplní nějakou zajímavou historku nebo drbík :-).

Tentokrát jsem využil toho, že začínám pomalu chystat své tři letošní fotografické výstavy a občas potřebuji zajít pro pár nezbytných podpůrných propriet (např. nějaké desky, velké čtvrtky nebo tubusy na přenášení obrazů) do prodejny výtvarných potřeb. Už dlouhá léta chodím v takovém případě hlavně do obchodu v paláci Platýz, do kterého je možné vstoupit buď z Národní třídy nebo z druhé strany - z Uhelného trhu. Nikdy jsem si ale nevšiml na vstupní bráně paláce s velmi dlouhou a zajímavou historií opravdu "lahůdkové drobnůstky" - malé kovové sovičky vlevo nahoře přibližně ve stejné výšce, jako je vpravo umístěné červené popisné číslo. Pak jsem kdesi na webu narazil na zmínku o "sovičce z Platýzu" a začal jsem pátrat po podrobnostech. No a těsně před Vánoci jsem na webu Davida Černého Miluju Prahu našel článek a posléze se ke mně dostalo přes facebook i jeho video s některými podrobnostmi, které mě jako zapáleného "drobnůstkáře" okamžitě vyhnalo s foťákem na Národní třídu, i když jsem zrovna v Platýzu nic koupit nepotřeboval.

Touhle bránou jsem na dvůr rozlehlého paláce vstupoval už mockrát a sovička tam tou dobou vlevo nahoře vždycky byla a smála se shora mé nepozornosti. Už tam totiž takto sedí víc než 200 let.

Sovička měla kdysi velmi užitečnou funkci: Uvnitř paláce byl totiž velký dvůr, který sloužil jako důležité místo pro formanské vozy, které vozily zboží na pražské trhy (Platýz byl ve vztahu k pražským trhům opravdu na výhodně položeném místě). Formani navštěvovali místní hostinec a na dvoře měli cosi jako tehdejší "velkokapacitní parkoviště" spojené se stájemi pro formanské koně. Však se ještě jednou podívejte na předchozí obrázek a všimněte si zdvojených ochranných kamenných patníků, kterými je vjezd opatřen, aby těžké formanské vozy svými koly nepoškodily zeď paláce a bránu. Uvnitř na dvoře bylo tedy docela rušno a když se kapacita dvora naplnila, bylo třeba dát dalším zájemcům jasně na srozuměnou, že do dvora se už nikdo další nevejde. V ten okamžik zafungovala sovička jako výstražné znamení; byla prý tehdy vybavena dlouhým táhlem a když se dvůr zaplnil, odpovědný pracovník sovičku sklopil hlavou dolů, což bylo dohodnuté znamení podobné dnešnímu červenému světlu. Prostě obsazeno! Taky se proto někdy o sovičce mluví jako o "první pražské dopravní značce" i když tahle marketingová zkratka se mi moc nelíbí, ale chápu, že celá historka pak hned vypadá pro média pochopitelnější a zajímavější.

Bližší záběr, aby byly vidět detaily. Dnes už se sovička nesklápí, ale ze svého bidélka zálibně pozoruje cvrkot na rušné Národní třídě. Musela toho za těch víc než 200 let svého života vidět mnoho, ale je to sova moudrá, tak své příběhy neprodává bulváru, ale jen významně mlčí a stačí jí, že ví své. Když jsem začal sovičku fotit, v okolí brány vypuklo doslova pozdvižení mezi procházejícími asijskými turisty a já měl co dělat, abych prchnul před jejich divoce rozkývanými teleobjektivy :-).

Vlastní brána je vybavena ještě jednou sovičkou, tentokrát na kování u kliky. Vrata jsou prý původní z roku 1822, takže je vidět, že na začátku 19. století bylo spojení Platýza se znamením sovy velmi pevné a nejspíš i obecně známé. 

Na internetu jsem kdysi zachytil informaci, že sovička v Platýzu měla být připomínkou cvičené sovy, která patřila zdejšímu fortnýři. Ono už to není z Národní třídy moc poznat, ale kdysi tudy vedlo mohutné opevnění ohraničující Staré Město, ostatně ne nadarmo hned vedle paláce Platýz stojí kostel svatého Martina "ve zdi". 

I když po vystavění Nového Města ztratilo opevnění podstatnou část svého smyslu, pozůstatky hradeb vydržely až do konce 18. století. Musím se podívat na nějaká stará vyobrazení, abych si uměl tu situaci - dnes uhlazeně velkoměstskou - v duchu přetransponovat do poměrů vrcholného středověku. Ať to ale bylo jakkoli, myslím, že by cvičená fortnýřova sova byla spokojená, že se tu i po takové době udržuje její odkaz.

Dnes už koně ani formanské vozy ve dvoře Platýzu neuvidíte. Je tu docela příjemné a turisty ne úplně přecpané zákoutí, kde je možné při toulkách rušným centrem Prahy trochu vydechnout, případně se pod skleněnou markýzou schovat před deštěm. Dvůr je pořád jako za starých časů průchozí, dá se tudy projít na Uhelný trh a z nádvoří je dokonce úzká odbočka přímo ke svatému Martinu ve zdi. Dá se tu i posedět a dát si něco k jídlu nebo pití, ale to mě v těchhle místech, přiznávám, ještě nenapadlo.

Výjezd na Uhelný trh je opatřen doslova celou alejí kamenných ochranných patníků. Že by formani po čase stráveném v místním hostinci odjížděli z Platýza přece jen o něco méně jistě než do něj přijížděli? :-)

Brána na Uhelný trh je osazena ještě mohutnějšími kamennými patníky než hlavní vstup z Národní třídy. Kdybychom si vzali inspiraci z komedie Adéla ještě nevečeřela, mohli bychom tajemně dodat, že "ten patník má lidské rozměry!".

Když jsem napsal, že dnes už v Platýzu koně neuvidíte, není to úplná pravda. Na vratech k Uhelnému trhu je totiž speciální dobová výzdoba, kde naopak koně hrají hlavní roli. Na každé straně vrat je zachycený jiný výjev, ale koňské spřežení mají oba jako společného jmenovatele.

 

Na moderně vydlážděném nádvoří je k vidění i socha dívky od sochaře Miloše Zeta. Teď možná ti z vás, co mají skvělou paměť, zpozorní a řeknou si: Není to náhodou ten sochař, co tu od něj na podzim byla ta zajímavá socha z pankráckého sídliště? Je to tak, socha Obyčejná madona z roku 1971 od stejného autora se objevila v říjnovém článku Moderní Pankrác v podzimním slunci. Socha z Platýzu se jmenuje Schoulená, přesné vročení se mi nepodařilo najít, ale socha je ve dvoře od rekonstrukce Platýzu v 80. letech 20. století.

Napadlo mě, že bych si měl pozorně prohlédnout proslulý Langweilův model Prahy, protože ten vznikal v letech 1826 až 1837, takže by na něm měl být palác Platýz zachycen právě v té podobě, jakou měl, když se v jeho detailech objevily dodnes uchované symboly sovy. Trochu jsem pátral a k svému nemalému překvapení jsem narazil na informaci, že Langweil byl k práci na svém úžasném modelu bezprostředně inspirován pražským vystavením modelu Paříže od Symphoriena Carona v roce 1826. A hádejte kde byl model Paříže tehdy vystaven? Ano, správně, právě v paláci Platýz. To se mi líbí, jak pěkně spolu umějí věci souviset, když se jim chce.

Až někdy budete Národní třídou procházet třeba při cestě do Národního divadla nebo budete jen tak bloumat centrem Prahy, zamávejte cestou kolem paláce Platýz malé sovičce. Určitě na vás podobně jako na mě z nadhledu svého místa i věku moudře mrkne :-).