"Nobelští manželé" z Prahy aneb Informační puzzle

I když se zajímám o informace z různých oborů a snažím se mít aspoň základní přehled o tom, co důležitého se v nich děje, čas od času se přistihnu při naprosto základní neznalosti. A přesně to se mi stalo nedávno, když jsem procházel pražskou Petrskou ulicí a na domě přímo naproti plastice, o které jsem na blogu již psal (viz článek Plastika v Petrské ulici), jsem spatřil pamětní desku.

Doslova mě to vyděsilo. O téhle paní jsem totiž nevěděl vůbec nic, její jméno mi nic neříkalo, nebylo mi na první pohled ani ničím povědomé. Jsem jen já tak intelektuálně zaostalý a ostatní lidé z Prahy a okolí o téhle paní všechno vědí? Nebo je nás podobných nedouků víc? Bože, tady v Praze - kousek od místa, kde jsem tři roky pracoval a kudy jsem denodenně chodil - se narodila nositelka Nobelovy ceny, tedy opravdová "těžká váha" ve svém oboru a celosvětová celebrita?! Tolik osobností přece ani místo s takovou kulturní a vědeckou historií, jakým je Praha, nemá mnoho. Lépe řečeno, já donedávna žil v přesvědčení, že Praha má nobelisty dva, vědce Jaroslava Heyrovského (tomu jsem se jako emeritní chemik nemohl vyhnout a zkoumání základů jeho úžasné originální analytické metody - polarografie - jsem dokonce na škole věnoval nějaký ten čas) a básníka Jaroslava Seiferta (tomu jsem se pochopitelně taky nemohl vyhnout, protože jeho poezie mě okouzlovala už jako teenagera - tedy v době, kdy tento pán ještě žil). Mimochodem, pro naše účely si dovolím nezmiňovat se o Nobelově ceně míru, kterou přece jen považuji za trochu jinou odnož a jiný šálek čaje, takže ocenění radikální pacifistky Berthy von Suttnerové, která se narodila kousek od Václaváku, připomínat nebudu, i když mi není ani zdaleka tak nesympatická jako někteří její kolegové v panoptikálním pantheonu slovutných mírotvorců. Prostě: Heyrovský, Seifert a basta - to bych odpověděl, kdyby se mě na to někdo zeptal třeba v televizní soutěži. Kdyby moderátor hodně loudil, ještě bych si snad vzpomněl na pobyt Alberta Einsteina na pražské universitě v letech 1911-12, možná i na působení chemika Vladimira Preloga na škole, ze které se posléze stala moje alma mater, ale to by bylo určitě všechno. Vidíte, prohrál bych!

 

Deska mě zaujala a aniž bych tušil, jaké zajímavé puzzle se tím začne postupně skládat, začal jsem tedy hledat: Z informací na internetu jsem zjistil, že Gerty Radnitz se v tomto domě nejen narodila, ale prožila tu celé mládí v židovské rodině a jejím otcem byl chemik a majitel cukrovaru, takže Gerty měla ke vzdělání a vědě blízko. Studovala na střídačku samostatně a v pražském dívčím lyceu a maturitu absolvovala dokonce v Děčíně (jestlipak to aspoň vy, Děčíňáci mezi mými čtenáři, víte, když já na ty dohledané informace jen vykuleně hledím!) V roce 1914 byla přijata ke studiu medicíny na německé Karlo-Ferdinandově universitě, tedy na té škole, na níž ještě nedávno přednášel coby řádný profesor teoretické fyziky budoucí dvojnásobný laureát Nobelovy ceny Albert Einstein. Cvak, další kousek puzzle zapadl do tvořícího se obrázku.

Dnešní podoba domu v Petrské ulici, kde se narodila a vyrůstala budoucí nositelka Nobelovy ceny, Gerty Radnitz - Coriová

Skládanka pokračuje již na universitě, kde se Gerty v ročníku sešla s dalším mladým německým Pražanem - Carlem Corim, se kterým začali spolupracovat na výzkumech a z toho prostého faktu, že Gerty posléze převzala i jeho jméno, se dá usuzovat, že i jinak si nejspíš byli docela sympatičtí. Začal jsem tedy hledat informace i o Carlu Corim a zjistil jsem, že je za ním nutno se přesunout metrem z Florence na Karlák, kousek popojít do Salmovské ulice a tam se dá pro změnu najít dům, ve kterém se narodil on, další budoucí slavný vědec a nobelista! Cvak! Puzzle obrázek nám pěkně narůstá a vybarvuje se.

Dům v Salmovské ulici, kde se Carl Cori narodil, stojí přímo naproti jedné z budov dnešní 1. lékařské fakulty UK a kousek za rohem už je shodou okolností vidět budova, kde 16 měsíců přednášel své moderní pojetí fyziky pan Einstein. Cvak! Jak jen je ta Praha malá.

Oba mladí vědci zakončili svá pražská studia získáním doktorského titulu v roce 1920, tedy již za existence Československa, a ještě téhož roku odjeli pracovat do Vídně, kde se vzali, mimochodem, prý proti vůli svých rodičů, ale to už tak občas musí rodiče rozchodit. No a pak udělali - při vší úctě k jejich budoucím skvělým objevům - asi to nejlepší rozhodnutí svého života: Přestěhovali se z Evropy do USA, dostatečně včas na to, aby tam udělali hvězdnou vědeckou kariéru a byli zároveň v bezpečí před šílenými historickými poryvy, které se na Evropu po nějaké době přivalily a které by minimálně pro Gertu jako Židovku nemohly dopadnout dobře.

V Americe se pustili do nevšedních výzkumů v oblasti biochemie a medicíny a v roce 1929 objevili průběh katalytické konverze glykogenu, který byl pojmenován po nich jako Coriho cyklus. Proboha, vždyť to je věc, kterou jsem se přece kdysi učil a dělal z ní zkoušku! Že bude mít Coriho cyklus něco společného s nějakým panem Corim, to mi došlo, netušil jsem ovšem, že Coriové jsou ve skutečnosti dva (český překlad zvýraznil zásluhy pana manžela, ale anglický termín Cori Cycle je genderově nestranný) a hlavně jsem netušil, že jsou to oba Pražáci! Cvak, další dílek zapadl do smělé puzzle konstrukce: Tentokrát jsem si konečně po více než 30 letech konečně uvědomil zajímavou a dosud netušenou souvislost svého učiva s reálným životem. Pozdě ale přece. Je ale třeba dodat, že od roku 1928 už Coriovi měli oba americké občanství.

Myslím, že by bylo výrazně nad populárně zamýšlený rámec tohoto blogu vyjmenovávat další výzkumné oblasti, do kterých původně pražský manželský pár zasáhl, i když jich byla přehršel. Uvedu aspoň to nejdůležitější: V roce 1947 obdrželi Gerty i Carl Nobelovu cenu za medicínu za objev funkce hormonů předního laloku hypofýzy při metabolismu cukrů (zdroj Wikipedie). Gerty byla teprve třetí ženou - vědkyní, která byla oceněna prestižní cenou - po Marii Sklodowské - Curie a Irene Curie. Vzpomínáte si na Jiřinu Bohdalovou ve Světácích a její půvabně neumělou "Marii Kurí, co se celá obětovala a objevila rádio v dočista kovovém stavu"? A skoro všichni diváci tu "Marii Kurí" znali, a mohli se tak zasmát výbornému vtipu. Kdyby ovšem zazněla místo "Marie Kurí" "Greta Korí", kdo z diváků by věděl? Já tedy - ke své ostudě - ne! Cvak!

Třetí žena - laureátka Nobelovy ceny za vědu na světě. Jak uvádějí zahraniční zdroje: První Američanka, která získala slavnou cenu za vědeckou práci. A jak už teď můžu uvést já: Slavná Američanka - z pražské Petrské ulice.

Gerty jako slavná paní profesorka biochemie na universitě ve Washingtonu zemřela v roce 1957, dva roky před tím, než její někdejší pražský "soused" Jaroslav Heyrovský dostal Nobelovu cenu za chemii. Carl přežil svou manželku skoro o čtvrt století a zemřel jako vážený hostující profesor na Harvardu v roce 1984, pár dní před tím, než získal Nobelovu cenu věrný Žižkovák, básník Jaroslav Seifert. Cvak, cvak! Vypadá to, že naše nobelovské puzzle už bude skoro hotové.

Když jsem před pár dny nadšeně poslouchal na Dobřichovických vinařských slavnostech své rockové idoly Michala Prokopa, Luboše Andršta a Jana Hrubého, ještě jsem netušil, že do celkového obrazu "neznámých nobelovských manželů z Prahy" překvapivě zapadne i tohle. Jak jsem totiž zjistil, byl to právě Michal Prokop, který - tehdy jako šéf projektu Praha - Evropské město kultury 2000 - odhaloval v říjnu 2000 pamětní desky na pražských rodných domech obou pozoruhodných osobností světové vědy. No a jen díky tomu jsem si tuhle informaci mohl přečíst při svých toulkách Prahou i já a doplnit si tak - podle svého - "základní pražské vzdělání" :-).

CVAK!! A teď už, myslím, konečně naše různobarevné puzzle, při jehož skládání mi občas oči přecházely, když jsem sledoval všechny ty zvláštní souvislosti, drží pěkně pohromadě, co myslíte?

Luboš Andršt, Michal Prokop a Jan Hrubý při svém vystoupení na Vinařských slavnostech v Dobřichovicích (31.8.2019)