Půlnoc nad řekou

V minulém Velikonočním fotopozdravu od Berounky jsem vám ukázal mimo jiné i to, jak překvapivě jasně může na fotce vypadat řeka za velikonočního úplňku. A protože jsem fotil na pravém břehu Berounky a bydlím na břehu levém, musel jsem těsně po půlnoci z Velkého pátku na Bílou sobotu přejít dobřichovickou lávku. Tmavá konstrukce lávky se vypínala nad řekou jako nějaký pavouk z katastrofického filmu a úplněk při tom lávce skoro až neslušně nakukoval přes rameno... tedy vlastně přes pilíř.

Sice jsem s obrázkem "úplňkové lávky" původně nepočítal, ale foťák byl stále ještě přišroubovaný ke stativu, hipstersky vyfešákovaný Měsíc vyzývavě pokukoval po aparátu, aby mohl uplatnit svůj pečlivě upravený vzhled, a po lávce touhle dobou už nechodí skoro nikdo, kdo by mohl konstrukci rozhoupat a fotku mi tak rozmazat. Na fotku za těchto slušných podmínek stačila jen asi třívteřinová expozice, a na rozdíl od ostatních pořízených půlnočních obrázků jsem tento udělal v černobílé podobě, protože mě tentokrát skutečná modrá barva lávky trochu rušila. Ale je přece černá noc, kterou svou nemístnou zvědavostí provokuje bílý úplněk, tak co?

 

 

Dnes k obrázku přidám ještě související doplňkovou poetickou miniaturku, abyste si nepřipadali jedinou malou fotkou (byť Velké noci) příliš odbytí :-).

Půlnoc nad řekou

zpupně rozkročená

pije z koryta.

Úplněk

jak marnivá žena

zrcadla ptá se

bledě,

co říká jeho kráse,

než bude při koledě

na měsíc propita.