Plastika na dveřích budovy Tabákové režie na Vinohradech

Nedávno jsem se zúčastnil série přednášek kunsthistorika Jakuba Syneckého (přednášky se konaly v pražském Divadle Kámen) o historii Vinohrad a Žižkova. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých informací o stavebním vývoji obou pražských čtvrtí - původně samostatných měst se vším, co k funkci města patří. Skoro na konci celé třídílné série jsem na jedné z fotek přednášejícího uviděl zajímavý detail, který jsem si uměl velmi dobře představit právě v blogové rubrice Pražské drobnůstky, tím spíš, že ji v poslední době trochu zanedbávám. Do svých poznámek z přednášky jsem si proto udělal malý motivační vykřičníček a hned druhý den po přednášce jsem se vyrazil na Vinohrady podívat, abych drobný a celkem nenápadný artefakt viděl na vlastní oči i "na vlastní objektiv". Během přednášky jsme se dozvěděli o pozoruhodné budově Československé tabákové režie, která byla postavena v letech 1926 až 1928 podle projektu Aloise Dryáka na jedné z posledních vinohradských nezastavěných parcel (mezi ulicemi Slezská, Blanická a Sázavská, oficiální adresa je Slezská ulice, č.p. 2000/9). Jednalo se vlastně o centrální úřad, který měl na starosti tabákové továrny i státní trafiky, protože stát měl na tabákové výrobky monopol a tabákový průmysl byl jedním z důležitých pilířů státního rozpočtu.

Když v roce 1950 Tabáková režie zanikla a byla nahrazena národním podnikem Tabákový průmysl, budova se postupně adaptovala pro potřeby jiných státních institucí, nejdříve pro Federální ministerstvo hutního průmyslu a rudných dolů a posléze pro Federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj. Dnes se budova dále používá a sídlí v ní Městský soud.

I když - jak vidíte - v budově bylo už kdeco, původní výzdoba se samozřejmě tematicky vázala k původnímu účelu, pro který stavba vznikla, tedy k pěstování a zpracování tabáku. No a asi nejdrobnějším i když docela výrazným zdobným artefaktem jsou dvě bronzové - shodné, ale zrcadlově obrácené - plastiky na dvou křídlech vstupních dveří. Plastiky na dveřích vypadají trochu jako tradiční klepadla, ale jsou pevné, takže si s nimi nezaklepete. Není to ostatně ani potřeba, protože dveře budovy soudu jsou přes (pracovní) den otevřené. Vyfotil jsem si oba kousky, ten, co tady ukazuji, je na dveřích, které jsou běžně otevřené dovnitř do budovy, takže je více chráněn před povětrnostními i "holubími" vlivy a na fotce vypadá o něco lépe.

Plastika zobrazuje postavu černocha, která nese na zádech balík tabáku, a symbolickou loď na mořských vlnách, která pak tabák přepravuje ze zámoří do Evropy. Na fotce je v pravém dolním rohu pěkně vidět i signatura autora, kterým je Jaroslav Horejc, československý sochař a výtvarný pedagog (během svého 96 let dlouhého života vytvořil spoustu soch, plastik a dalších uměleckých předmětů, zajímavé je podle mne i to, že jeho dílem jsou např. i prvorepublikové stříbrné mince 10 a 20 Kč a že J.Horejc byl autorem výtvarného návrhu známého filmového golema z filmů Císařův pekař a Pekařův císař).

Samozřejmě jsem se snažil udělat co největší detail, bronzová plastika je celkem malá - když tak trochu kamufluje klepadlo, je velikostí srovnatelná s dlaní. Musím ale vážené kolegy fotografy trochu varovat: Přece jen jde o budovu Městského soudu, v interiéru je přísný zákaz focení a dveře budovy jsou pod bedlivým dohledem bezpečnostních kamer. Fotit zvenku (když jsou dveře zavřené) je celkem v pohodě, fotit dveře otevřené dovnitř budovy je už možná trochu na hraně, ale mě každopádně nikdo z ochranky ani nezastřelil ani nevytahal za uši. Raději jsem ale před kamerami neprovokoval a i když jinak bývám spíš velmi pomalý fotograf, tady jsem byl kupodivu hotov raz dva :-).

Vida, neuplynulo ještě ani celé století od vystavění této budovy a co všechno už se v oblasti nakládání s tabákem změnilo: Stát už nepřiděluje trafiky (aspoň tedy ne ty běžné pouliční, kterými kdysi zaopatřoval vojenské vysloužilce, často válečné invalidy) a tabákový průmysl je privatizován, i když dodnes z něj má stát dost prostředků ve formě nemalé spotřební daně na cigarety a jiné tabákové výrobky. A stejně jako kdysi za dob Tabákové režie nemluvíme o nijak zanedbatelných částkách - výběr spotřební daně z tabákových výrobků se každoročně pohybuje mezi 50 a 60 mld. Kč, což - aspoň pro rámcovou orientaci - odpovídá třeba rozpočtu Ministerstva obrany.

Díky tedy Jakubovi Syneckému, že mě na tuhle "pražskou drobnůstku" ve své zajímavé přednášce upozornil. Pro svůj článek jsem využil některá fakta o budově Čs. tabákové režie z internetové Encyklopedie Prahy 2 i z Wikipedie a dále několik informací z článku P. Janouškovce a V. Broma Historie tabákového průmyslu z časopisu Sběratel 2/09.