Když se do Prahy vypraví venkovský balík

Občas vyvěšuji svoje vybrané fotky na facebook a zjišťuji, jak na ně lidé reagují. Některé projdou prakticky bez zájmu, i když si jich obrazově docela cením, jiné naopak vzbudí překvapivě velkou pozornost, i když jde jen o takovou fotografickou blbůstku, což mi jen potvrzuje, že na facebook se lidé hodí hlavně bavit, takže se u fotek nedá očekávat žádná velká korelace mezi kvalitou a úspěšností. Proto není divu, že i když už jsem na facebooku představil i své nejlepší fotky, nejúspěšnější podle počtu obdržených "lajků" se stala fotka od vstupu do metra Anděl, kudy jsem procházel, když jsem se o minulém víkendu v okolí snažil najít nějakou rozumnou náhradu za rozbitou televizi (své zážitky a způsob výběru jsem podrobněji popsal v článku Jak jsem si vybíral novou televizi).

 

Dnes uvedu tuhle fotku ještě jednou i pro zdejší blogové návštěvníky: Takhle to totiž vypadá, když se do velkoměsta o víkendu vypraví nefalšovaný venkovský balík.

Na svou smíchovskou vycházku jsem si vzal jen malý "cestovní" objektiv - svou lehkou a hodně světlou pevnou "padesátku" (tímto samozřejmě zdravím i blogovou Padesátku :-)), která moc pěkně kreslí a její výhody se projevují tím více, čím je obloha tmavší, mraky hutnější a podzimní nálada v ulicích temnější. A že je opravdu podzim v rozpuku, to je vidět i na tomto záplatovaném smíchovském chodníku poblíž místního autobusového nádraží.

V okolí smíchovského nádraží je dost zanedbaných míst. Na jednom z dlouhodobě nefunkčních domů jsou už mnoho let zabedněná okna a dveře a na bednění jsou k vidění léty zdůrazněné zajímavé struktury. No a někdy i pozůstatky starých plakátů. Na copak asi právě tyhle plakáty před mnoha lety zvaly? Čekal bych nějaké méně formální drsnější akce v okolí, na Pražské jaro to v těchto místech rozhodně nevypadá.

Následující zátiší asi v půli cesty mezi Andělem a Smíchovským nádražím ukazuje, že na něčem se doopravdy domluvit není asi v této oblasti zrovna snadné. Aspoň tedy poté, co skončí jako vždy optimistická volební kampaň.

Na tomto nároží jako bych slyšel modlitby těch smíchovských pijáků, kteří - majíce dobré zásobování na místě poblíž plzeňské železniční dráhy - jsou v pivní opozici k blízkému tradičnímu smíchovskému pivovaru: "Bůh ochraňuj to naše plzeňské!" Ještěže jsou zřejmě všechny válečné várečné sekery již dlouho zakopány, jinak si umím představit, že v této oblasti by mohl vzniknout doslova pivní Ulster.

Dřevěné bednění samozřejmě není totéž, co kůra stromů. Z detailu je ale vidět, že i takové dřevo má svůj "fantaskní svět", ve kterém se ve spolupráci s naší imaginací mohou odehrávat nesčíslné příběhy. Tohle je pro mne například jasný "Hurvínek s lorňonem" :-).

Tolik moje krátká víkendová procházka s foťákem po smíchovských končinách. Na žádnou velkou romantiku ani umění to tentokrát nevypadá, ale od toho foťáky, objektivy i oko fotografa jsou, aby zachycovaly to, co jest, a vybíraly si z reality výseky podle aktuálního rozpoložení. Tím spíš, když jde o oko takového dobřichovického "venkovského balíka", jako jsem já :-).