O moci a bezmoci předvolebních průzkumů

Vždy před volbami se velká, možná až přehnaná mediální pozornost věnuje předvolebním průzkumům. Každou chvíli (samozřejmě jen v mezích zákona - např. teď už se v posledních dnech před volbami žádné další výsledky průzkumů zveřejňovat nesmějí, což, věřím, se netýká tohoto článku, protože ten je zcela číselprostý) je možné v novinách, na internetu či v televizi vidět nejrůznější grafy, nad kterými se někteří usmívají, jiní lamentují a vztekají se, někteří dokonce sprostě nadávají - většinou tím více, čím méně odrážejí "průběžné výsledky" názorové preference dotyčného čtenáře. A názory na podobné průzkumy jsou rovněž proměnlivé jak dubnové počasí: Někdo je považuje za prostředek permanentní manipulace, jiný je bere jen jako běžné čtenářské rozptýlení kdesi na úrovni horoskopu (což je, myslím, velmi šetrné a odpovědné k činnosti vlastního srdce a už tak dost přetlakovaných žilek v mozku); někdo ovšem podle průzkumů usuzuje na spoustu důležitých věcí (především politici samotní) a snaží se podle nich nějak zachovat a promítnout vlastní interpretace zveřejněných výsledků do svého konání. Úplný Eden je to pak pro všemožné politology, politické komentátory, glosátory a analytiky, kteří se na každá nová data vrhnou jako vyhládlí supi, protože mohou konečně popustit uzdu své jinak podřimující fantazii, vymalovat budoucnost barvami, které jim samotným připadnou nejmódnější, vyvěštit z mediálních vnitřností pokud možno ty nejpřesnější obrysy "Libušiny Prahy", a demonstrovat tak veřejně svou domnělou společenskou užitečnost.

 

Osobně mám volební průzkumy rád, protože jsou dobrým vstupem pro nikomu neškodící trénink vlastního uvažování; člověk si sám před sebou (ti extrovertnější pak i před ostatními) může zahrát na soukromého politologa či haruspika a odhadovat, kam se vývoj pohne a proč; průzkum takovému uvažování poskytuje dobrou "zatlučenou skobu", o kterou se ve svém fantazírování můžeme opřít. Taky je moc zajímavé pozorovat běžný životní cyklus seznámení s novými výsledky: V prvním okamžiku to bývá úžas a zhrození nad nepochopitelně dobrými výsledky těch, s jejichž názory "ostře nesouzníme", ve druhé fázi pak úleva, že se vlastně ještě nejedná o ostrá volební data, a mohla by se tedy ještě časem "vylepšit", ve třetí fázi si vytvoříme vlastní teorii, proč se data v budoucnu vylepší zcela určitě, no a úplně na závěr dospějeme k přesvědčení, že jsou vlastně ty aktuální výsledky úplně přirozeným odrazem společenského kvasu, jehož zákonitostem v podstatě velmi dobře rozumíme, a i když to snad mnohé experty zaskočilo, my jsme víceméně přesně tohle už dávno očekávali :-).

Je zajímavé, že i když zveřejňované výsledky průzkumů mají obrovský potenciál ovlivňovat nás bohatstvím informací zakletých do věcných dat, většinou paradoxně dojde k tomu, že nás zasáhnou jen v čistě emociální rovině. Abychom totiž mohli nějak využít skutečný (a většinou i dost zajímavý) obsah výsledků, museli bychom se zajímat blíž o spoustu neatraktivních podrobností, což už znamená o dost větší námahu než jen přelétnout zrakem jeden souhrnný obrázek. Předně bychom se měli zajímat o to, která firma daný průzkum dělala a kdo byl jeho zadavatelem, protože podle toho se dá poznat, jestli si má člověk dávat pozor na nějaké potenciální sporné interpretace výsledků, a taky to, do jaké míry se výzkumné firmy ve své práci řídí mezinárodně uznávanými standardy a kodexy získávání dat, což není nijak automatické.

Možná se vám to bude zdát zbytečné, ale někdy není od věci si ještě jednou pozorně přečíst přesnou otázku, na kterou v průzkumu respondenti odpovídali, protože on ten přesný obsah je někdy přehlušen úžasnými možnostmi prezentace - barvami, prostorovými efekty, animacemi. Je sice pěkné na první pohled vidět, že fialový kvádřík je ve výsledku větší bumbrlíček než zelený váleček, a bryskně se tak naštvat, jak je proboha možné, že fialoví dopadli líp než zelení, když je přece nemám rád, a navíc to ještě minulý týden bylo opačně. Ale co když byla položená otázka oproti minulému týdnu malinko odlišná, s posunutým významem? Kolik já už viděl a slyšel lidí rozčilujících se, jaké blbosti se v těch průzkumech uvádějí, když součet procent pro jednotlivé strany je mnohem větší než 100%, což ve skutečnosti nebývá dáno chybou tisku ani hloupostí výzkumníků, ale prostou skutečností, že graf neukazuje volební preference ale volební potenciál, což je údaj s naprosto jinou definicí i významem.

Je pochopitelně dobré zjistit si, kolik dotazovaných se průzkumu zúčastnilo a jak byl namixovaný jejich výběr, aby šlo výsledky co nejlépe přenést na celou voličskou masu. Pokud je výběr správný, je už celkem jedno (z pohledu výsledků, ne už tolik z pohledu vynaložených nákladů), jestli je dotazovaných šest set nebo sto tisíc. Když však uděláte průzkum na téma zdravého životního stylu a nebezpečí obezity v české společnosti výhradně mezi tisícovkou aktivních účastníků všesokolského sletu, je oprávněné podezření, že vyjdou nepoužitelné nesmysly. Pokud je ale firma osvědčená a kvalitní a zadavatel i tazatelé neutrální, není žádný důvod si myslet, že by ze sebe dělala veřejně hlupáka metodicky nesprávným nebo dokonce "cinknutým" zpracováním dat. Stesky typu: "To přece musí být zmanipulované, vždyť tuhle stranu nikdo z lidí, které znám, nevolí!" jsou proto většinou jen bláhovým přáním a falešnou útěchou stýskajících. Ano, je logické, že se obklopujeme lidmi, kteří dohromady netvoří zrovna přesný statistický vzorek české společnosti, takže se pak nemůžeme divit, že existují i mnozí lidé s úplně odlišnými úhly pohledu. Jestli je právě ten náš úhel lepší nebo horší (samozřejmě lepší, jak jinak! :-)), na to už nám statistika neodpoví, pro tu je dvacítka jako dvacítka, pořád stejně kulatá; ani se nemračí, ani neusmívá.

Je přirozené, že všichni, kdo se snaží cosi předpovídat, jsou rádi, když se jejich věštba co nejvíc přiblíží realitě, ať už jsou to prognostici, statistici nebo meteorologové. Je ale hloupost hudrat, že se jim to nepovedlo dostatečně přesně a realita nakonec vypadá jinak. I průzkumy mají své limity: Těžko od nich chtít, aby poskytly přesné předpovědi výsledků voleb, když půlka voličů ještě při cestě do volební místnosti netuší, který lístek do volební urny nakonec hodí. Je tedy dobré vždy se u průzkumu podívat i na to, kolik respondentů se prozatím neumělo rozhodnout.

Ano, volební průzkumy dokážou být mocným nástrojem. Dokážou motivovat k aktivitě ("musím podpořit své "žluté", vždyť chudinky ztrácejí!"), dokážou způsobit změnu už rozmyšleného rozhodnutí ("bílí mají málo procent, tak se asi do sněmovny stejně nedostanou, přece nenechám svůj hlas propadnout!"). Umějí rozpoutat vášně na názorových fórech, pod jejichž poryvy by se byli názoroví oponenti schopni snad i vzájemně uškrtit, kdyby mezi nimi naštěstí nebylo minimálně sklo dvou obrazovek nebo displejů. Dokážou spustit nečekaně intenzivní tvůrčí vzplanutí u těch, kteří mají v popisu práce i z mizerných výsledků vydestilovat nějaké pozitivní sdělení dočasnému voličskému božstvu.

Proti skutečnosti jsou ale v principu bezmocné, protože se jí dokážou vždy jen lépe či hůře přiblížit, asi jako ani sebelepší "superhádé" monitor nedokáže zprostředkovat nádheru a všechny barvy něžného láskyplného objetí ani přesladkou chuť vřelého polibku. A vždycky budou bezmocné proti zpětným výčitkám a škodolibému posměchu: Kiš, kiš, zase jste to netrefili, vy vědátoři! Připadne mi to trochu nespravedlivé. Aspoň ve srovnání s těmi zmíněnými horoskopy, k jejichž mnohem horším "nedoklapům" býváme vlídní a tolerantní, i když někdy vznikají napohled snad ještě sofistikovanějšími metodami, než jakými vládnou čarující statistici. Klasická "moc bezmocných" jako z jednoho dávného a celkem slavného stejnojmenného eseje.

A jak tedy podle mých vlastních odhadů letošní volby skončí? Tak si pište, budu diktovat: Výsledky u voličů narozených ve znamení Ryb... Vlastně, promiňte, ale znáte ty naše zákony... Až do voleb ani jedno jediné nové číslo. Nevadí, publikuji tedy své odhady hned po zveřejnění oficiálních výsledků. To už se totiž určitě smí! :-)

Pozn.: Na začátku října jsme společně oslavili vydání už 1500. blogového článku na mém blogu. Kdo se chce trochu ohlédnout za několika ukázkami, najde je v článku s názvem Patnáctsetkrát.