Kdo dnes ode mne čeká nějaké štěpné volební téma, bude zklamán, protože nabízím jen s politikou přímo nijak nesouvisející miniaturku s pohádkovou inspirací. Popelka je totiž - jak víme z filmu i televize - emancipované činorodé děvče, které jistě ve volných chvílích mezi přebíráním hrachu a přešíváním obnošených šatů po nevlastní sestře čte spisy Heideggera a Wittgensteina, samozřejmě jen potají pod stolem, aby nepřející a fenomenologií opovrhující macecha nevěděla. Tak zvídavý člověk si samozřejmě brzy začne klást zásadní otázky bytí, na které se jen obtížně hledají odpovědi, zvlášť pokud kvůli ranní mlze není moc dobrý rozhled. Ona i taková mlha umí být dobrý sluha (třeba když právě potřebujete zdrhnout princi), ale zlý pán :-).
Filosofické podzimní ráno egocentrické Popelky
Myšlenku mám jednu (celkem bezvýznamnou):
Když je mlha pořád přede mnou i za mnou,
říkám si a ptám se moudré země,
jestli není zdroj té mlhy ve mně.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.