O burkinách a toleranci

Možná si příliš fandím, protože nikdo sám sebe nemůže vidět objektivníma očima, ale vždycky jsem se považoval za celkem tolerantního člověka. Když se v našich mediálních luzích a hájích rozproudila emotivní debata o tom, zda do našich českých bazénů patří zahalující plavky, tzv. burkiny (nebo burkini?) a zda po našich malých českých svobodomyslných chodnících smějí chodit zahalené ženy, přimělo mě to k zamyšlení, jak je to v souladu s touto mou domnělou tolerancí. Snad mi odpustíte, že jako neplavec přemýšlím i o bazénech, které sám téměř nenavštěvuji, ale myslím, že tato skutečnost je pro vytvoření názoru celkem nepodstatná, pokud je k dispozici aspoň špetka fantazie.

Vždycky mi bylo úplně jedno, co si kdo obléká a jak vypadá. Proč by mě mělo pobuřovat, když si na sebe někdo vezme to, co se mi nelíbí nebo co považuji za podivné? Ať se každý obléká tak, jak jemu to vyhovuje a podle pravidel, která ctí. Kdo jsem já, abych někomu říkal, jak to má být správně? Nejsem ani uznávaným arbitrem obecného vkusu ani příslušníkem většinou hloupě namyšlených oddílů bulvární módní policie. Samozřejmě, lidé na mne svým oblečením a obecně vzezřením nějak působí, někdo fantasticky, jiný libě, někdo méně libě a někdo prostě nelibě. Ale hranice mého osobního vkusu by neměly být měřítkem toho, co se smí a co nesmí.

 

Když je někdo přesvědčený, že je pro něj to nejlepší zahalit si své tělo od hlavy až k patě a vyrazit tak do ulic, do obchodu či na koupaliště, beru to jako jeho věc. Může mi to v našich podmínkách připadat stále ještě netradiční a podivné, ale nebudu mu dávat nevyžádané rady, jak by to bylo "lepší", stejně jako ho nechci zachraňovat proti jeho vůli před domnělým příkořím. Proč by právě můj názor měl mít větší váhu, proč by měl být "správnější"? Jsou snad moje oči lepší než jeho? Či snad mám lepší "kvocient vkusu"? Má být způsob oblékání úředně kontrolován a cenzurován? Proč? Nechť si jednotlivé firmy a instituce stanoví svůj dresscode, pokud to považují za nutné, to je čistě jejich věc, ale mimo to nevidím žádný důvod k vytváření dalších závazných pravidel.

Proč bych měl někomu zazlívat, že nosí v zimě norkový kožich? Sám tak nečiním, protože to nepovažuji za správné a myslím si, že máme dostatek kvalitních náhrad se stejnou, ne-li lepší funkčností. Ale proč bych měl někoho nutit, aby svůj kožich svlékl? Co by mě k tomu mohlo opravňovat? Falešný pocit, že jsem "čistší" nebo dokonce "na vyšším stupni vývoje" jen proto, že kožichy nenosím? Nechť si tyhle věci každý pěkně vyříká se svým svědomím, se svým Bohem, má přece stejně jako já svou svobodu jednání a svou odpovědnost.

Mám se na někoho dívat skrz prsty kvůli jeho účesu? Kvůli tetování, nejrůznějším druhům piercingu, kvůli ponožkám v sandálech, kvůli velkému kovovému kruhu v nose, který by mi sice ladil víc k jinému živočišnému druhu, ale to je opět jen otázka vlastního vkusu a vlastních myšlenkových asociací. Nechť se každý prošpikuje skrznaskrz, čím chce, když mu to dělá radost, nechť se potetuje od hlavy až k patě, když je přesvědčený, že ho to udělá krásnějším, je to jeho kůže, jeho maso, jeho vnitřnosti. Mohu to sám považovat za hloupost, ale zakazuje snad nějaký zákon lidem, aby se chovali hloupě? Kdyby tomu tak bylo, nejspíš bychom byli všichni recidivisty (já tedy určitě!) a věznice by musely praskat ve švech.

Když se chce někdo koupat zahalený, ať se tak koupe. Mně osobně to sice připadá nepraktické, ale když to nikoho dalšího neohrožuje ani neomezuje, a když mi nikdo nevnucuje, že se tak povinně musím koupat i já, nemám důvod být proti tomu. Samozřejmě, příznivci i odpůrci si zpětně vydestilují spoustu "racionálních" argumentů pro i proti (od regulérních hygienických otázek až po trochu úsměvnější "vyšší nasákavost" a tedy více vycamrané drahé vody), aby si potvrdili, že právě jejich pravda je úctyhodnější a pravdivější, než pravda toho druhého, ale to, myslím, nic nemění na čistě emocionální podstatě sporu, jehož jedna strana říká "já to chci a potřebuji právě takhle" a druhá namítá "rozčiluje mne se na to koukat".

Nu, kdybych tedy někdy v dohledné době zavítal na nějaké koupaliště, jako že je to jen málo pravděpodobné, rozhodně mě nerozčilí, když uvidím někoho koupat se v burkinách. Na oplátku očekávám, že i on se nějak vyrovná s mým modelem plavek, který zdaleka tolik nezahaluje, i když by to, přiznejme si otevřeně, nejspíš nebylo na škodu :-).