Blýskání na nesprávném místě

Včera jsem musel jít spát přece jen trochu dřív, než by mi vyhovovalo, už někdy kolem půlnoci, protože jsem potřeboval ráno vstát už kolem půl páté, což je pro mne - zasloužilou sovu - opravdový protiúkol. Všechno jsem zhasnul, otevřel jsem okno, protože uvnitř bylo dost vedro, a v ten okamžik se od Prahy přiblížila bouřka. Nějakou dobu jsem si říkal, že bouřku zaspím, což mi normálně nedělá problémy; už se mi mockrát stalo, že jsem prospal doslova boží dopuštění. Ze svého japonského futonu jsem se zálibně díval otevřeným oknem na blesky a vlastně se mi vůbec nechtělo spát. A tak mě napadlo, že bych si mohl zkusit jeden blesk na dobrou noc vyfotit. Bude to jen pár vteřin: Prostě jenom vylezu z postele, cvaknu si "jednoho bleska" a půjdu spát, abych byl ráno v práci aspoň jakžtakž čerstvý.

Jenže - když chci vyfotit blesk, neumím to jinak, než na dlouhou expozici, takže jsem si napřed musel přišroubovat foťák na stativ, který jsem postavil do okna. Nastavil jsem si všechno potřebné, připojil jsem kabelovou spoušť, abych při exponování obrazem netřásl víc, než se sluší, a čekal jsem na blesk. Potíž byla v tom, že blesky přicházely ze tří světových stran a já měl namířeno právě do té čtvrté, takže jsem čekal marně.

 

Řekli byste si, že náprava je jednoduchá - prostě je nutné jít k jinému oknu nebo možná dokonce až ven do deště. Bohužel, k bleskově nejperspektivnější straně směrem ku Praze jsem měl prachmizerný výhled, a fotka by tedy nestála za nic. Za největší řadou oken v obýváku se taky pěkně blýskalo, ale tam zase přičinliví dobřichovičtí činovníci postavili nové elektrické osvětlení, což je pro nejméně minutové expozice velmi nešikovné, protože se kvůli lampám fotka během chvilky příliš ozáří a případný blesk se pak na světlém pozadí nedokáže prosadit. Třetí bouřková fronta byla na straně, na kterou z mého bytu žádná okna nevedou. Přitom ta čtvrtá strana za nejlépe přístupným oknem z ložnice byla tak pěkně připravená na focení: stativ i s aparátem v pohotovosti, všude tma tmoucí, takže prostředí optimální pro dlouhé exponování, jasně viditelný kopcovitý horizont, romantické stromy v záběru, obloha jako na dlani. Jen blesky nikde!

A tak jsem stál, opakovaně mačkal spoušť s objektivem namířeným do tmy, doufaje, že v průběhu expozice bleskne, a čekal na ten "svůj" blesk asi hodinu, přičemž mezitím desítky rozčepýřených bleskových krasavců roztínaly oblohu všude kolem. Noc se krátila, ráno přibližovalo, až se jeden blesk konečně ukázal. Nebyl to žádný hromburác, který jde rovnou na věc a nejkratší cestou si to mašíruje k zemi. Snad proto, aby mi naznačil, že nastal pravý čas zaujmout horizontální polohu, i on ze zdál být ospale natažený napříč potemnělou oblohou, země se ani nedotkl. Jako by se jen tak převalil na oblačném loži, protáhl se a neprůbojně si chrupnul. Až jsem se trochu styděl fotit ho v jeho bleskovém negližé.

Pospal jsem si do rána nakonec necelé tři hodinky, pro dnešek musí stačit. A mám ze svého ponocování jednu jedinou fotku blesku nijak zvláštní krásy a košatosti, který jako by se ale taky pomalu chystal na kutě do své zamračené oblačné postele, která pro nás na zemi představovala i osvěžující a tolik potřebnou nebeskou sprchu.

 

Přeji všem krásné jiskrné dny i sršící noci a ať vás doprovázejí jen blesky vlídné, zatímco bouřky (všeho druhu) neurvalé a stresující ať se vám rychle klidí z cesty!

Kruciš, nevíte proč jsem dnes celý večer tak ospalý? Že by to bylo tím horkem? :-)

Pozn.: Pokud chcete vidět zde na blogu o něco povedenější a "vertikálnější" blesky (ovšem z druhé strany bytu), můžete se podívat na starý článek u roku 2011 Květnová bouřka.