Lázeňský pěšák dobývá hrad Seeberg

Je hodně lidí, kteří rádi přijíždějí do lázní na slavnostní otevření lázeňské sezóny. Někteří by třeba přijet moc chtěli a nemůžou, zatímco já se u podobných akcí přichomýtnu zcela neplánovaně, protože před nimi za normálních okolností prchám. I tentokrát jsem se nechtěně trefil do toho nejslavnostnějšího dne. Celé Františkovy Lázně byly od rána na nohou, všude hrála hudba, pochodovaly mažoretky, jindy prostorné ulice byly zastavěné pouťovými stánky. A všude davy lidí.

Přímo pod okny hotelu mi od časného rána do pozdního večera vyhrávala jakási peruánská kapela, jejíž rytmy se míchaly s oficiálnějšími tóny přicházejícími z boku - tu s českou státní hymnou, tu s pochodujícími dechovkáři, tu zas s Ódou na radost. Nějakou dobu jsem se domníval, že udělám fotoreportáž z takového slavnostního dne, ale když mi dělalo pořád větší problémy se ulicemi odněkud někam protlačit, pochopil jsem, že bude pro mne i pro Františkovy Lázně lepší, když si od sebe na den odpočineme a já někam poodejdu. Celkem jedno kam, ale určitě mimo město. Snad to mé milé lázně, oblečené do slavnostního šatu, který mi moc neříká, nebudou ode mne brát jako zradu.

 

Vyrazil jsem tedy víceméně nazdařbůh, hlavně co nejdál od pouťového centra. Teprve když hluk zeslábl, začal jsem se rozhlížet, kam vlastně můžu dojít, a upřesnil jsem si směr na nedaleký hrad Seeberg. Z Františkových Lázní je to asi 6 kilometrů příjemnou krajinou, tedy žádná nepřekonatelná dálava, nikdy jsem tam nebyl a slyšel jsem o hradu vyprávět hodně dobrého. A tak jsem po úzké asfaltové silničce vyrazil pryč od davů, slavnostních proslovů a stánků s trdelníkem.

Cesta z Františkových Lázní k vesnici Ostroh s hradem Seebergem je tak krátká, že by se na ní vešla snad jen jedna "mezivesnička". Ano, byla tam, jmenovala se Dvoreček (německy Höflasgut), od poválečného odsunu prakticky přestala existovat, na jejím místě jsou - nejspíš ze specificky českých pietních důvodů - od 80. let velké silážní jámy. Po Dvorečku zbyla jedna zachovaná (a pěkně opravená - viz následující obrázek) stodola a obrovský krásně rostlý památný dub.

Hrad Seeberg není během cesty z Františkových Lázní skoro vůbec vidět, pořádně vykoukne vlastně až v okamžiku, kdy je od vás asi tak 100 metrů. Těsně před ním stojí u malého jezírka "trpasličí chaloupka" s vodním kolem. Jen ten vodník ještě chybí, asi dnes prodává ve stánku na kolonádě cukrovou vatu.

Hrad Seeberg je ale velký a majestátný, však na svém místě stojí už od 13. století a lidské osídlení na vysokém ostrohu nad hluboko zaříznutým potokem tu bylo odnepaměti. Zároveň prošel hrad velkou opravou v 80. letech 20. století, kdy se z poloruiny vyloupl do původní krásy, takže dnes vypadá "jako nový".

Na hradě nejsou běžné skupinové prohlídky, návštěvníci si interiér hradu prohlížejí sami. K vidění jsou místnosti zařízené v různých stylech i speciální expozice - např. věnovaná výrobě porcelánu, J.W.Goethemu i pozoruhodné osobě chebského kata Karla Husse.

Hrad se dá obejít kolem hradeb, takže se otevírají zajímavé výhledy pro ty, co si chtějí odnést nějakou fotografickou památku.

K focení mě lákaly i pěkné šindelové stříšky menších hradních staveb. Tomu útvaru na obrázku říkám pracovně "šindelová vlajka" :-).

Jedna z místností je upravena na sál, kde probíhají i svatební obřady. No nechtěli byste mít romantickou svatbu na hradě?

Zatímco dnes chceme mít své domovy dobře přístupné, pro středověký hrad byly terénní nerovnosti doslova požehnáním. Na obrázku je hlavní přístupový most "z podhledu".

Hrad na skalním ostrohu je spojený lávkou s vesnicí, kde je - pro mne nečekaně veliký - kostel sv. Wolfganga. Při čekání na autobus jsem se přes hluboký kaňon potoka vydal na druhou stranu a musím říc, že mě hodně překvapilo, když jsem zjistil, že kostel je o víkendech otevřený.

A nejen, že byl kostel otevřený, ale v jeho pozoruhodném interiéru byla dokonce instalovaná výstava fotografií různých autorů. Možná i proto, že zajímavé světlo v kostelní lodi k vystavování fotek docela dobře ladilo.

Nakonec jsem tedy strávil velmi příjemný poznávací den. Když jsem se večer vrátil do lázní, stánkaři právě balili, potomci Inků uklízeli své flétny a svátečně naladění lázeňští hosté se připravovali na slavnostní ohňostroj, který svým rachotem (ticho léčí, že?) důstojně završil vstup do nové lázeňské sezóny.

Tak věřím, že bude pro Františkovy Lázně, jejich obyvatele i lázeňské hosty, nadmíru úspěšná!

P.S.: O zajímavostech z okolí Františkových Lázní se můžete dočíst i ve článcích O Komorní hůrce a hokeji s "Rusákama" a Rezervace SOOS jako abstraktní umělec. No a když to dobře dopadne, ještě přidám malou procházku po samotných Františkových Lázních, obávám se, že nebudete ušetřeni ani trošky "řeči mírně vázané", protože na parkových lavičkách se u mne občas i nějaký ten veršík urodí, a možná nebude na škodu ani malá ochutnávka zdejších léčivých pramenů :-).