Valentýnské haiku

I na tomto blogu je vidět, že můj vztah k Valentýnu se v čase dost proměňoval. V prvním roce fungování blogu jsem na Valentýna publikoval slaboučkou (a just nepřiložím odkaz! :-)) glosu o bezvýznamné havárii jakési bezvýznamné družice, což nemohlo mít se zamilovaností méně společného. V roce 2010, který se velmi dlouho tvářil netečně a nic nenasvědčovalo tomu, že by mohl být pro mě zcela převratný, jsem na Valentýna jako každý týden poctivě vydal Nedělní miniglosy (tehdy č.51) a jednu glosu schválně ocituji, abyste viděli, že jsem měl tou dobou valentýnský svátek tendenci spíš znevažovat:

"Svatý Valentýn je podle průzkumu třetím nejoblíbenějším svátkem v České republice. Podle očekávání zvítězily Vánoce před upálením Mistra Jana Husa, Svatý Valentýn se o třetí místo dělí s Vítězným únorem."

Jo, to jsou paradoxy, pane Vaněk, řekl by na to možná pan sládek, ale spíš by si jen vědoucně poťukal na čelo.

 

Hned o rok později bylo totiž všechno úplně jinak a já svátek sv. Valentýna nejen zaznamenal, ale dokonce jsem k němu napsal i malou vlastnoruční básničku Virtuální Valentýna. Taková Valentýna, byť jen virtuální, má věru neuvěřitelnou čarovnou moc; kam se hrabou všechny Popelčiny oříšky a Jurášek k tomu!

Ještě v roce 2012 jsem se k Valentýnskému tématu aspoň nepřímo vrátil v úvaze O osobních významných dnech, kde jsem se trochu zastával skutečných Valentýn a Valentýnů, kterým jsme po vzoru jiných historických loupeživců znárodnili jejich jmeniny, jako to udělali křesťani Evám a Adamům, či opilci Silvestrům. Od té doby jsem se na blogu dlouhých pět let svátku zamilovaných nijak veřejně nevěnoval, byť celou tu dobu patřím mírou neztenčenou k jeho cílové skupině, v posledních dvou letech, pokud je to vůbec možné, snad dokonce ještě víc a intenzivněji než dřív.

A tak, myslím, stojí za to si připomenout takový - možná kupecky zprofanovaný, ale přesto v myšlence bohulibý - milý svátek připomenout aspoň pár slovy. Pár slabikami. A poděkovat těm, kvůli nimž jsme třeba . jako kdysi já - odhodili letité pohrdání nad city, které umějí být nádherné i tísnivé, ale vždycky jsou intenzivní a nezapomenutelné. Tak tedy, aspoň několika slabikami - díky, že jste! :-)

P.S.: Tu jednu slabiku navíc v posledním verši mi, prosím, odpusťte. Šlo by to i bez ní, ale není to ono! :-)

Valentýnské haiku

Díky tvé vůni

na mapě mého srdce

dávno už nejsou lvi.