Denní menu

K snídani

ticho východního vánku

duní

a kouzlí za oknem

................s tvou vůní

.........................vzdušných zámků.

K obědu

tiché soustředění

cit v mezerách, když ne ve slovech,

nechtěná sázka na mlčení,

obyčejné,

..........jak krásou zatajený dech.

K večeři

tichý blesk

..............vzdoru

přiložil pažbu k líci.

Jen prosím, pozor na komoru:

Jsi uvnitř,

...........královno nevěřící.

Nedělní miniglosy č.356

Pozn.: Popravdě, nemám dnes ani nejmenší náladu na to spisovat obvyklé vtipné Nedělní miniglosy, hrát si s formulacemi, jemně dolaďovat decentní dvojsmysly a pilovat či obrušovat ty správné hrany jemných narážek. Kdybyste mne potkali, poznali byste mě snadno: Jsem dnes nerudný, podmračený chlapík se sklonem k tomu kolem sebe dštít dračí sarkastické ohně, jsem uštěpačný a odmlouvám i rádiu. No a zároveň dobře vím, že jestli něco dnes smím napsat, tak jsou to právě jen Nedělní miniglosy, i když se mi tužka kroutí v ruce dychtivostí psát, komentovat a vysvětlovat úplně jiné a pro mne mnohem důležitější věci. Jestli budou miniglosy vtipné, natožpak laskavé, o tom, se, myslím, dá dnes s úspěchem pochybovat, tak můj úvod berte jako malou omluvu. Ale na rozdíl od jiných témat snad momentální nedostatek nadhledu snesou právě NMg bez větší úhony.

E-katalog výstavy Pod Lipami

Stalo se už, myslím, dobrou tradicí v poslední fázi probíhající fotovýstavy zveřejnit její podrobný e-katalog. Pro ty, kteří fotky vidět chtěli, ale výstava pro ně byla příliš "z ruky" nebo jim něco v osobní účasti zabránilo, to bude přehled všech vystavených fotografií - sice ne v takové kvalitě, jako jsou velké originální zvětšeniny, ale přesto je možné si určitý obrázek udělat. Pro někoho to třeba bude ještě dobrá a včasná inspirace k tomu, že se půjde na výstavu osobně podívat, kdo ví? No a pro toho, kdo už se na výstavě podívat byl (a bylo vás k mé neobyčejné radosti hodně, děkuji všem), to může být zajímavé připomenutí, z jakých fotek byla výstava složena.

 

Edvard Grieg: Berceuse (Lyrické kusy, op.38)

Potřetí se dnes pokouším vypublikovat podomácku nahraný klavírní kousek. Dnes je to poprvé, kdy nepřikládám úplně čerstvou a "ještě teplou" nahrávku. Postupně se totiž vracím k některým Griegovým Lyrickým kusům, které jsem zkoušel hrát před pár lety a které jsem tehdy na cédéčkách vyrobených na koleně rozdal několika pro mne důležitým lidem. I když teď s odstupem louskám vždy zpočátku každou notu, kupodivu se ten návrat docela daří, protože vždycky po nějaké době se ruce k mému překvapení upamatují, že něco podobného už kdysi hrávaly. Teď si momentálně sice opakuji jiné skladby (výběr v kolekci Lyrických kusů je věru přebohatý), ale pro dnešek jsem se rozhodl dát na blogu šanci jedné skladbičce, která se nejlépe hodí k mému aktuálnímu rozpoložení a k tomu, o čem a o kom v poslední době nejvíc přemýšlím: Berceuse - tedy Ukolébavku.

Ukolébavky se mi vždycky líbily, už jen univerzálností použití. Ano, nejlépe se sice asi hodí k uspávání dětí, ale řekněte sami - kdyby vám někdo zahrál láskyplnou ukolébavku, nedali byste si to taky líbit? A nenechali byste svou unavenou hlavu spočinout na polštáři při cestě do ukolébavkou pootevřených dvěří snové říše? Já tedy ano, zejména v posledních pár dnech. Ale dobře vím, že tahle ukolébavka není určená pro mne, ale především pro milé lidi, na které myslívám, kudy chodím, sedím, ležím, stojím či frčím :-).

 

Nedělní miniglosy č.355

Ministerstvo dopravy se po prosazení zásadních změn pravidel pro vodáky rozhodlo vytvořit nový zákon, který by měl upravit a zregulovat i jednání vodníků. Hasicím přístrojem teď proto kromě raftů musí být vybaveny i vrbičky, na kterých vodníci u rybníků sedávají, a vodníci musí rovněž podle vzoru vodáků povinně nosit záchrannou vestu. Vodní stráž může také podrobit vodníky testu na požití alkoholu a vypadá to, že nově přijímaný protikuřácký zákon zakáže vodníkům i tradiční pobafávání z dýmky. Obdobou kontroverzních žádostí o povolení proplutí jezem pak bude pro vodníky povolení ke sbírání porcelánových hrníčků, které bude vystavovat Ministerstvo kultury a oddechu. Původně se předpokládalo, že kromě historické hodnoty starodávných hrníčků budou někoho zajímat i v nich uzavřené dušičky, jejichž útisk spolu s tradičním útiskem Romů a muslimů opět v pravidelné roční zprávě zkritizovalo americké ministerstvo zahraničí; bohužel české křesťanské autority jsou v současnosti příliš zaneprázdněny restitucí svých majetků, takže se o duše utopených příliš nestarají. Podle mluvčího Biskupské konference by to však měla být pouze dočasná komplikace, takže vzhledem k nesmrtelnosti duše by nemělo hrozit žádné nebezpečí z prodlení.

Obyčejný jarní kvítek

Přiznávám se, že na jaře pro mne bývá procházení fotografických článků často náročnější, protože v okouzlení znovu se probouzející přírodou se logicky objevuje úplné tsunami fotek s náměty nastávajícího jara. Člověku to prostě nedá, aby si nevzal na procházku fotoaparát a najednou zjistí, že námětů je všude kolem nepřeberné množství, protože po sychravé šedi, která vládla našim zeměpisným šířkám od listopadu, převzaly vládu čerstvě otevřené květy, praskající pupeny a čerstvá zářivě zelená barva nových listů, čerstvě vykukujících a sondujících, co všechno se v okolí během zimy změnilo.

Ano, jako člověk, který se fotografií ve volných chvílích trochu zabývá, mám v tu chvíli občas tendence vzdychat nad "inflací obrazů". Když vidím článek s padesáti obyčejnými záběry (paměťová karta to přece snese), říkám si, jak by bylo krásné vybrat z nich jen tři nejpovedenější a nejneobyčejnější. Kytičky, kvítky, listy, rostlinky, stromy, les... A po dlouhé době i životadárné teplé slunce. Stovky, tisíce, statisíce, možná milióny záběrů. A každý rok ve mně doutná jakási revolta vůči té jarní obrazové přílivové vlně. Proč bych se i já svou kapkou měl na vlně podílet, když je už tak dost silná? Proč bych měl do těchto jarních Athén přinášet i já svou sovu, když by bylo vhodnější donést vzácnější zboží, protože slavné Athény již mají své vlastní soví moudrosti na rozdávání?

 

Haiku počínajícího jara

Mám rád období, kdy se začíná klubat jaro v podobě čerstvé zeleně stromů. Období, kdy znovu s úlevou zjistíme, že příroda to s námi tedy ještě jeden rok zkusí. Období, kdy keře obraší decentními bílými kvítky a kromě toho obyčejného aprílového prší z vybraných větví dokonce zlatý déšť. Období, kdy se slunečné teplé dny schovávají za své předskokany v dresech chladných zamlžených rán. Období, kdy moje nádherně živé sny, plné vymodlené křehké krásy, nad ránem podupávají do rytmu prvních slunečních paprsků, aby rozproudily krev na její nejkratší cestě k srdci a setřásly bílý mech jinovatky. Mám rád počínající jaro, předzvěst teplejších a voňavějších dnů, ve kterých se zkracují stíny čekání a prodlužují dny i úsměvy.

Haiku počínajícího jara

V horečnatých snech

přikryt ranními mrazy

těším se z jara.

Nedělní miniglosy č.354

Mluvčí prezidenta Zemana Jiří Ovčáček přirovnal - nejspíš na základě svých vlastních zkušeností z práce pro komunistický tisk - protizemanovské vystoupení umělců během předávání cen Akademie populární hudby k Antichartě z roku 1977. Zároveň pohrozil zpěvákům, že jestli s útoky na národem milovaného prezidenta a jeho pragmatickou provýchodní politickou orientaci nepřestanou, postará se o to, aby se cenám Akademie přestalo říkat "Anděl" a vrátil se jim jejich původní název "Moskevská".

----------------------

Polsko oznámilo, že bude více než půlstoletí po podepsání smlouvy o změně hranic mezi Československem a Polskem nárokovat územní vyrovnání a náhradu 368 hektarů území, o které v roce 1958 přišlo. Zároveň chce Polsko iniciovat vznik odborné komise pro vyrovnání kvality půdy. "Je všeobecně známo, že od padesátých let kvalita půdy výrazně poklesla," řekl nám předseda týmu polských diplomatů, kteří budou o požadavku s českou stranou vyjednávat. "Nedáme se proto odbýt libovolným územím, ale vzhledem k popularitě rybaření v Polsku budeme požadovat nejen vyrovnání podle rozlohy území, ale i narovnání historických křivd v počtu žížal, který je pro kvalitu půdy určující. Ostatně především díky po územních úpravách neoprávněně počeštěným polským žížalám se v minulém století stala z českých zemí žížalová velmoc a mohl se i v zahraničí proslavit polskými žížalami vykrmený animovaný Krteček, za což jsme nikdy nebyli dostatečně odškodněni."

 

Z mých soukromých zápisníků

Jak už jsem kdysi na blogu psal, neustále s sebou nosím malý zápisník formátu A6 s pevnými deskami, do kterého si zapisuju zajímavé věci, které si přečtu, slyším, zahlédnu nebo mne jen tak napadnou. Někdy se k nim vracím a stanou se základem něčeho rozsáhlejšího, třeba blogového článku, jindy poznámky zůstanou ležet bez využití ve tmě namačkaných listů ve skřínce v obýváku a znuděně čekají, jestli ještě někdy někdo vezme zápisník do ruky a nalistuje příslušnou stránku. Před několika lety jsem už jednou udělal takový malý průlet jedním ze zachovaných zápisníků a vybral jsem pár kousků z toho, co jsem si chtěl aspoň tímhle způsobem uchovat. Dnes jsem otevřel hned dva zápisníky - jeden poměrně čerstvý a naopak druhý, který obsahuje zápisky staré už víc než deset let. Nebudu psát, které poznámky jsou starší a které novější, myslím ostatně, že na tom až tolik nezáleží. Některé jsou víc k pobavení, některé možná k "připozamyšlení", většinou jsem si je vypsal z knížek, které jsem četl, a jen máloco, myslím, patří mezi takové ty klasické a často omílané citáty kolující po internetu. Něco z nich spáchali moudří a někdy i známí lidé (v tom případě uvádím autora), něco je obyčejnější a z mé hlavy, tam autora neuvádím :-).

 

Velikonoční Karlův most

S malým zpožděním se ještě vracím k velikonočnímu víkendu, kdy přišla první vlna doopravdy jarního počasí, takže jsem poprvé od října odložil bundu a jako obyčejně mě to v těchto dnech přilákalo do Prahy, kam jsem si tentokrát vzal "plnou fotografickou polní". Ze všech koutů se přivalily davy turistů, před kterými jsem zprvu prchnul na břeh Vltavy pod Hergetovu cihelnu. Po břehu totiž nejde projít dál, do cesty se příchozím postaví koryto Čertovky, takže suchou nohou pokračovat nelze, a ani cesta po příkrém nábřeží omývaném vlnami po každém proplouvajícím parníku není úplně komfortní. Bývá tu proto minimum lidí, pěkný výhled na most a je možné si celkem v klidu rozložit fotografické propriety.

Nedělní miniglosy č.353

Předseda České hospodářské komory prohlásil, že čeští průmyslníci stojí plně za vstřícnými kroky českého prezidenta vůči Číně, zejména poté, co průzkum na čínském trhu potvrdil mimořádný zájem o to, co může česká ekonomika čínskému obrovi nabídnout. Například šéf gigantu PPF potvrdil, že zatímco spotřebitelské úvěry si podle výsledků průzkumu touží vzít asi miliarda Číňanů, z tibetských mnichů na nabídku vstřícně reagovali jen dva a u obou se nakonec navíc ukázalo, že si úvěr spletli s darem.

----------------------

Light director Eiffelovy věže v rozhovoru pro Nedělní miniglosy potvrdil, že si do své světelné show doplnil všechny chybějící barvy, a díky nejmodernějšímu technickému zařízení je proto schopen prakticky obratem nasvítit věž v barvách jakékoli státní vlajky podle toho, kde právě zaútočí terorističtí fanatici. Zároveň ale přiznal, že v rychlosti reakce Eiffelova věž bude nejspíš i nadále zaostávat za některými moderními stavbami arabského světa, které z dosud neznámých důvodů dokážou použít příslušnou vlajku dokonce ještě dříve, než k atentátu dojde.

Beránčí

Je to jen pár dní, kdy jsme o Velikonocích oslavovali vzkříšení jednoho celosvětově velmi proslulého "beránka". Přiznávám se ale k tomu, že osobně mám mnohem větší radost z jiného, prozatím o dost méně známého, ale o nic méně zázračného beránka, pro kterého je moje dnešní "miniatura". Původně byla básnička o dost delší, propracovanější a s několika vzájemně se prolínajícími motivy, docela vymazlená, ale pak jsem si ji po sobě přečetl a musel jsem se sám sobě vysmát. Začal jsem znovu a nakonec je z básničky něco úplně jiného, jen pár slov, textík kratší, lehčí a jednodušší, prostě miniaturka. To by mi beránek nejspíš na dálku svými kopýtky moc nezatleskal, kdybych z maličkého a odlehčeného jarního přání pro něj udělal těžkotonážní komplikovaný epos! :-)

Beránčí

Nádherný den

s krásnou novou

první svíčkou

na svíčkovou

Usměvavé

jiskry v očku

v těle žádnou

streptokočku

Hodně místa

na polibky

a nejmíň tři

zlaté rybky

Nejhezčí z nich

vše ti poví

beránku náš

aprílový :-)

Jako obyčejně přidávám k "miniatuře" něco rozsáhlejšího jako dobře uleželý bonus. Dnes nepůjde v pravém slova smyslu o cestu do blogového pravěku, ale minimálně středověk je to určitě. Ve čtyři roky staré povídce O ztracené víle se dozvíte, že není nic neobvyklého potkat opravdové víly třeba na tramvajové zastávce. A co teprve, když se taková víla ocitne na policejní stanici!