Vyznání od moře

Tak dnes mi to lefkadské čtrnáctidenní povyražení končí a čeká mě dvoudenní cesta zpět domů. Ještě se ke zdejšímu pobytu v několika článcích (a hlavně fotkách) vrátím, protože mám v zásobě pár dalších zajímavostí k představení. Ale teď musím udělat důležitější věc: Využít moře, které mám pořád ještě na dosah (v noci pěkně vlnkovalo, ale teď po ránu se tváří jako velmi klidný Tálinský rybník), a svou další hozenou láhví přispět svou troškou k celosvětové ekologické zátěži. Ale co - myslím, že kdyby byly v mořích jen láhve s upřímnými vyznáními, nebylo by to ještě na světě s tím znečištěním tak strašné :-).

Do mořských vln pro tebe házím vyznání.

Pravda, mám v krvi

pár procent pravdomluvných truňků,

po pravdě tedy vyznám se ti

.................v novu i za úplňku,

ať myslí si, co chtějí,

všichni Montekové

.................i Kapuleti.

Teplem prodchnutý

i v říjnovém stínu

odhlížím od válek i muslimských burek

.................v bezpečí na splátky.

Vyznání tloustne;

ta láhev s ním

je buď od obézních džinů

.................anebo od okurek.

Když vím, že jsi,

jen máloco mě děsí

a nic nevyhlíží příliš nebezpečně.

Ta láhev s vyznáním je jako z pohádky:

Jestli se nerozbije o útesy,

snad bude už mořem plavat věčně.

V zašpuntovaném tichu

vyznávám se ti,

z lásky

a podobných strašných hříchů.

...............

Láhev pluje

a mizí v nedohlednu

.................jako mnohé jiné.

Nejspíš tě mine,

ale nikdy,

nikdy nepůjde už

..................ke dnu.

Pozn.: Další články o řeckém ostrově Lefkada najdete ve speciální rubrice Črty z Lefkady.