Na vesmírnou dobrou noc

Vesmír nekonečný

jak přerušená věta,

pohoda, která neodlétá,

a hned v zákrytu za ní

spánek, který se chystá

..............na přistání.

Do snové říše

zkratkou odnese tě záhy

nektar ze světel

..............Mléčné dráhy

upitý z té nejkrásnější číše.

Usínáš pod střechou

a přesto pod hvězdami,

v kolébce vesmíru

stlučené na míru,

kde nikdy a na nic

. ............nejsme sami.

Bradáč u Karlova mostu

Když jsem v létě roku 2012 založil rubriku Pražské drobnůstky, měl jsem v hlavě pár míst v Praze, která by byla pro rubriku jako dělaná. Všechna místa z této úvodní várky už jsem v rubrice představil; jedinou výjimkou byl dodneška reliéf Bradáče ve zdi u Karlova mostu. Důvod byl jednoduchý: Nebyl jsem schopen udělat aspoň trochu slušnou fotku. K originálu Bradáče se prakticky není možné dostat, pokud si nekoupíte jízdenku na projížďku po Vltavě od obskurní společnosti zaměstnávající černošské nahaněče v námořnických oblečcích - prostě stará a tradiční Praha jako vyšitá, Josef Švejk nebo pan rada Vacátko by se nestačili divit.

Fotografie z Karlova mostu se mi na tu dálku nedařila, přece jen - kamenný reliéf není velký a z mostu je to k němu docela daleko. No a suchou nohou jsem se k Bradáčovi nedostal, protože jsem se nedostal přes bdělé námořnické černoušky, kolem kterých se muselo projít. Asi bych se tam nakonec po určitých peripetiích dostal, ale nechtělo se mi vyvolávat zbytečné vášně. K Bradáčovi jsem se vrátil až dnes, když jsem si řekl, že bych mohl vyzkoušet objektiv z nové fotovýbavy. A ukázalo se, že nový objektiv se k Bradáčovi dostane tak blízko a s takovým rozlišením, že kýžený článek můžu konečně publikovat.

 

Nedělní miniglosy č.298

Po mnoha letech proběhlo přivítání státní návštěvy nikoli na letišti v Ruzyni, ale na pražském hlavním nádraží, kam přijel vlakem z Berlína na oficiální návštěvu České republiky mongolský prezident. České dráhy k této vzácné příležitosti připravily několik specialit: V den prezidentova příjezdu byla všechna zpoždění vlakových spojů hlášena i v mongolštině, v prostorách nádraží se podával zdarma kumys a na prvním nástupišti otevřely České dráhy speciální informační jurtu.

-----------------------

V nově připraveném dlouhodobém územním plánu rozvoje Prahy se objevilo několik nových kontroverzních staveb. "Je naší profesní povinností dívat se na velmi dlouhou dobu dopředu a předvídat budoucí vývoj v mnoha oblastech," řekl mluvčí úřadu hlavního architekta. "Mnozí lidé bohužel nedokážou vidět dál, než na špičku svého nosu, proto jsme určité námitky proti dostavbě minaretu svatého Víta na Hradčanech tak trochu očekávali."

 

Z japonského fotoarchívu 1 - Tokio a Kamakura

Jak víte ze včerejšího článku, věnoval jsem celý den různým svým restům. Kromě mnoha jiných akcí jsem taky po skoro pěti měsících poprvé s odstupem zabrousil do archívu fotografií ze své letní japonské cesty. Během prázdnin jsem do zdejších čtenářů sice "fedroval" jednu reportáž z cesty skoro každý den, a v reportážích jste už mohli vidět spoustu fotografií z různých míst japonských ostrovů, ale přece jen prostor reportážních článků byl omezený a fotek nebylo nikdy moc. Ubezpečoval jsem sebe i vás, že nějakou dobu po návratu nakouknu do archívu několika tisíc fotek, z nichž drtivou většinu jsem viděl pár vteřin při prvním prohlížení jenom já sám, a ještě jich pro vás pár publikovatelných vyberu. A když může v rámci svých archívních pořadů Česká televize mlít kolem dokola pořád stejné scénky až "do úplného zblbnutí", třeba vám nebude vadit, když v mém "japonském archívu" zveřejním některé fotky, které ještě nestihly mít na mém blogu ani premiéru. Nebudou to samozřejmě žádné výstavní výtvarné kusy, ale pro ty, kteří rádi cestují i prostřednictvím fotografií z dalekých míst, by to i tak mohlo být zajímavé. Tím spíš, že za okny je zima a z fotek dýchá příjemně vlhký tichomořský hic. Uvidíme. Do archívu spolu budeme nahlížet po nevelkých a doufám že pro návštěvníky stravitelných dávkách deseti fotek na každý díl.

O restovém dnu

Taky se vám děje to, že několik věcí, které chcete zařídit a které máte delší dobu v hlavě, před vámi stále prchá, kličkuje a uhýbá? Že si stokrát řeknete, že hned zítra, hned příští víkend, ale třeba - třeba už dnes večer, se do toho s chutí pustíte, ale když pak zítřek, příští víkend, nebo dokonce dnešní večer nastane, přimotá se vám do cesty něco úplně jiného a původní záměry vám zpoza skříně jen škodolibě strouhají mrkvičku? Něco podobného se už od Vánoc děje mně. Během svátečních dnů jsem sám, v klidu pod stromečkem, promyslel několik aktivit, které jsem chtěl hned po Vánocích uskutečnit. Ale od Vánoc už uplynul měsíc, a všechny zmíněné plány jsou stejně na dosah a přitom stejně vzdálené, jako na Štědrý den.

Rozhodl jsem se tuhle situaci vyřešit razantně: Vezmu si v práci jeden den volna a udělám si "restový den". Den, kdy od samotného rána pěkně jedno po druhém odvalím z cesty vše, co jsem chtěl udělat už dávno, ale neudělal, byť se nedomnívám, že jsem nějak mimořádně líný. Až se páteční večer překlopí do víkendu, doufám, že na mém seznamu restů zbyde jen nečitelně přeškrtaná změť původních dlouho odkládaných záměrů.

 

Nedělní miniglosy č.297

Aktivita teroristických bojůvek militantních náboženských uskupení v posledních dnech sílí. Bojovníci z řad budhistické fundamentalistické organizace Nirvanah Forever obsadili v centru New Yorku světovou centrálu Hnutí anonymních workoholiků. Deset členů jedné z terapeutických skupin bylo násilím donuceno k naprosté nečinnosti a je už několik hodin drženo jako rukojmí v ponižující pozici lotosového květu.

-----------------------

Podle Českého statistického úřadu vedlo snížení DPH na léky v důsledku k jejich zdražení. Proti tomuto výsledku protestuje kromě běžných občanů i Jednota českých matematiků. "Matematici jsou ve srovnání s progresivními ekonomy silně konzervativní," řekl nám děkan Národohospodářské fakulty VŠE, Miroslav Ševčík. "Matematici se nakonec dokázali smířit s podivnou skutečností, že mínus a mínus může dát plus, ale na rozdíl od liberálních ekonomů ještě ne s celkem přirozenou myšlenkou, že plus a plus může dát snadno mínus."

 

Nejvýkonnější blogoví komentátoři

Na konci minulého roku jsem si udělal malý přehled o tom, jak se na mém blogu v průběhu let komentovalo. Jak jsem minulý týden slíbil, dnes se spolu poprvé podíváme na pár zajímavostí, konkrétně na desítku nejvýkonnějších komentátorů, tedy těch, kteří od 25. ledna 2009, kdy blog vznikl, okomentovali nejvíce článků.

Vůbec první komentář se na tomto blogu objevil 5 dní po jeho založení. Jakýsi bloger s přezdívkou Neubík mi zanechal vzkaz: "Tjo pěknej článek, asi budu návštěvy opětovat :)" a - od té doby se už nikdy neukázal. Vůbec, první půlrok byl z pohledu komentářů velmi velmi střídmý, o mnoho střídmější, než jsem si ve své ješitnosti při zakládání blogu představoval. Několik komentářů jsem získal jen od svých osobních přátel a příbuzných, do kterých jsem tehdy informace o založení blogu nemilosrdně pumpoval. Prvním opravdu vytrvalým a vracejícím se komentátorem z virtuální sféry byla od července 2009 Pětišmidra, která dokonce svoji předzívku odvodila ze zdejšího článku O čtyřšmidrých lapítkách, který ji nejspíš zaujal. Tato "předskokanka" všech budoucích komentátorů nasadila během čtyř měsíců svých četných návštěv laťku proklatě vysoko. Než jsme se po listopadové a dost neurvalé blogové rozmíšce ve zlém rozešli, stihla okomentovat 115 článků a napsala celkem 426 komentářů, což by ještě dnes stačilo na bronzovou příčku mezi úplně všemi čtenáři. Ale já se rozhodl "výkonnost" komentátorů odvozovat především od počtu okomentovaných článků, protože ta je podle mého lepším důkazem komentátorské vytrvalosti než prostý počet komentářů, který se dá nahnat poměrně rychle.

 

Nedělní miniglosy č.296

Milí čtenáři Nedělních miniglos, chtěl bych se vám jen úvodem k novému vydání našeho blogového týdeníku omluvit za to, že se tentokrát ty opravdu nejdůležitější události uplynulého týdne v našem tradičním nedělním výčtu neobjeví, protože jejich povaha je zcela neslučitelná se sice lehce pichlavou a často absurdní, ale přece jen cílově vstřícnou a pozitivní "poetikou", kterou se snažím - někdy s větším, jindy s menším úspěchem - v textech NMg udržovat. Zároveň vám také děkuji za to, že vaše případné odlišné osobní názory i odlišný pohled na to, co považujete za vtipné, řešíte psanými komentáři nebo tolerantním mlčením a nikoli kalašnikovy, byť chápu, že to na první pohled nejsou ani zdaleka tak účinné metody.

Krteček se stal oficiálním maskotem březnového halového mistrovství Evropy v atletice. Původně měl být maskotem hokejového světového šampionátu, ale pořadatelé mistrovství světa se nedohodli s majiteli práv. Na druhou stranu se hokejovému šampionátu podařilo získat práva na oblíbený bojový pokřik fanoušků "Kdo neskáče, není Čech!", které teď fanoušci evropské atletiky používat nesmějí. "Nám tahle skutečnost příliš nevadí," řekl nám mluvčí organizačního výboru. "Protože se nám podařilo získat Krtečka, naši marketingoví kreativci vytvořili pro atletické fanoušky zcela nový a originální český slogan: "Kdo nehrabe, není krtek!"

 

Hořký konec milovníka módních výstřelků

Čtenáři, kteří sem občas zavítají, vědí, že se na těchto stránkách občas objevují kraťoučká haiku. Co ale dělat v případě, kdy je útvar rozsahem srovnatelný s haiku, ale jinak nesplňuje nic z toho, co se od haiku očekává, a zároveň bych se jako autor styděl zařazovat takové kousíčky textu k poezii, pro kterou mám specializovanou rubriku V řeči mírně vázané ?

Pro tyhle případy jsem si proto založil novou rubriku s názvem Miniatury. Ta první má trochu trychtýřovitý tvar a není ani tak odrazem mého aktuálního duševního rozpoložení, jako spíš akutního nedostatku času, kterým se vyznačoval můj první letošní pracovní týden. Ale nastává víkend, během kterého nás možná déšť a vítr uvězní v povánočních interiérech, tak věřím, že na tvůrčích aktivitách nebudeme šetřit :-).

Hořký konec milovníka módních výstřelků

Říkal, že si hodí mašli

a teď visí

na šli !

Blogový rok 2014

Jako obyčejně se chci na začátku nového roku krátce poohlédnout za tím, co zajímavého se vloni odehrálo na tomto blogu. I letos mi byl pro získávání faktů velmi dobrým pomocníkem progam Google Analytics, který mi poskytnul základní souhrnná data. Co je možné se z nich všechno dozvědět?

Tím "nejsouhrnnějším" údajem je logicky celkový počet návštěv na blogu. Přestože se počet článků snížil ve srovnání s rokem 2013 asi o desetinu, návštěvnost stoupla o víc než 16% na celkových cca 26 500 návštěv. Přístup přes klasický počítač se přitom zvýšil asi o desetinu, zatímco přístupy přes modernější tablety i přes mobilní telefony vzrostly meziročně skoro o 70%.

Když se na vývoj návštěvnosti podívám z dlouhodobého hlediska, nejde v posledních letech o žádný překotný nárůst, ale o zvyšování postupné, ale vytrvalé, což je mi mnohem sympatičtější než stále se střídající přílivy a odlivy. Návštěvníci si celkem otevřeli víc než 54 000 stránek, což je asi o 8% víc než loni. Návštěvnost byla v průběhu roku celkem vyrovnaná - se dvěma výraznými vrcholy, které logicky souvisejí s propagací dvou mých článků na titulce blogu.cz. Absolutní maximum nastalo 24.října, kdy přišlo rekordních 518 návštěv, naopak 23. května přišlo jen 27 lidí. Standardní týdenní návštěvnost se už ale velmi dlouho pohybuje mezi 400 a 600.

Nedělní miniglosy č.295

Česká armáda od Nového roku neprodyšně uzavřela Václavské náměstí v Praze, kam nesmějí vstoupit ani Pražané ani turisté, a dokonce jsou zavřené i všechny místní prodejny a hotely. "Ti, co sledují podobné případy v České republice, se uzavření prostoru faktického centra hlavního města nemohou divit," řekl nám mluvčí Ministerstva obrany. "Podobně jako ve Vrběticích musíme po silvestrovských oslavách počkat devět dnů od okamžiku posledního neřízeného výbuchu, pak budou do prostoru opatrně vysláni armádní pyrotechnici a bude-li vše v pořádku, otevření celého prostoru veřejnosti se dá očekávat v červenci nebo v srpnu."

-----------------------

Podle informací českých zpravodajských služeb by se měly výrazně zvýšit prostředky na boj s extrémismem, protože aktivita zdejších extrémistických skupin je aktuálně na extrémně nízké úrovni.

 

Co pro mne bylo důležité v roce 2014?

Přesně před rokem jsem na blogu poublikoval bilanční nebo možná spíš připomínající článek Co pro mne bylo důležité v roce 2013 a já si řekl, že by možná nebylo nezajímavé z takového textu udělat novoroční tradici. Proto si dnes v pár bodech připomenu některé důležité a zajímavé události uplynulého roku. Bez soutěže v důležitosti, bez pořadí, jen to, co by nejspíš stálo za to připomenout si v souvislosti s rokem 2014 i v daleké budoucnosti, přičemž jako velmi dalekou budoucnost teď vnímám vše, co leží za obzorem března či dubna tohoto roku. Opět si dovolím zcela sobecký přístup - tzn. půjde jen o události důležité pro mne osobně, nikoli o události světodějné a také se pokusím odstínit svou práci, protože to je téma, kterým jsem se zde na blogu nikdy nezabýval a věřím, že to tak může i nadále zůstat.

I letos jsem měl krátké a náročné období, kdy jsem se obával o zdraví a budoucnost člověka, který je už pěknou řádku let tím nejdůležitějším, o čem přemýšlím. Naštěstí to období bylo krátké a - aspoň je vidět, jak spolu opačné extrémy mohou bezprostředně souviset a sousedit - paradoxně se přeměnilo naopak v nejradostnější období uplynulého roku a možná nejen jeho.