Neobyčejná letní cesta

Snažím se v posledních dnech méně mluvit i psát, když se ukázalo, že jsou situace, kdy jsou i sebelíp míněná slova nejen nadbytečná, ale přímo přitěžující a škodlivá, a že mohou snadno ranit a ublížit, i když měl jejich smysl být právě opačný. Nepřetěžuji tedy poslední dobou ani vaše čtenářské oči. Aspoň bych ale rád splatil jeden nedávný dluh.

Před necelým měsícem jsem napsal článek Vyměním poklad za neobyčejnou letní cestu, kde jsem zveřejnil i anketu pro zdejší čtenáře a zkoumal jsem, co si myslíte o tom, jaký asi bude cíl mé letošní letní cesty. Probereme si tedy jednotlivé navržené varianty:

Tři z možných odpovědí od vás logicky nedostaly ani jediný hlas: Je o mně známo, že jsem jen velice svátečním motoristou a za volant (řidítka) usedám jen v řeckých horách. Proto mě nepřekvapilo, když u vás nezabodovala varianta, že navléknu koženou motorkářskou bundu a vyrazím na slavnou Route 66. Těžko se rovněž dalo předpokládat, že by se mi chtělo letět letadlem z Ruzyně do Kbel, hlavně proto, že prý na této trase neplatí předplatné na pražskou MHD. No a správně jste usoudili, že cílem mé cesty nebude ani bajkalsko-amurská magistrála, což jsem ostatně už v komentářích ke zmíněnému článku přiznal.

 

Všechny ostatní varianty od vás ale nějaký hlas dostaly: Pronájem staré tramvaje a putování po pražských kolejích dostalo hlasy dva, nápad by to nemusel být špatný, ale za normálních okolností jezdím tramvajemi docela často, takže by to asi nebyla obzvláštní romantika. Pro pěší pouť k odčinění mých hříchů hlasoval jeden z vás a nemůžu popřít, že jsem o takové akci už uvažoval. Seznam mých hříchů je dlouhý a - jak už jsem se zmínil na úplném začátku - i o posledním víkendu jsem bohužel v tomto směru nezahálel, a bohužel - sebelepší úmysl mi nemůže být omluvou. Nedá se tedy říct, že bych k podobné cestě neměl důvod. Myslím, že na podobnou cestu se někdy v budoucnu vydám, ale letos to ještě nebude.

Čtyři hlasy dostal Maratón půlnočního slunce na severu Norska. Bohužel, nejsem momentálně v takové fyzické formě, abych něco podobného absolvoval, byť mě sever Evropy dlouhodobě láká a půlnoční slunce obzvlášť. Ale ani toto není cestovatelský cíl mého letošního léta. I maratón tedy opouští kolbiště, ve kterém zůstává Lefkada, Mongolsko, Dubaj a Japonsko.

I když je Lefkada mým zamilovaným místem, letos nejspíš ostrouhá, protože mi na ni nezbydou žádné dny dovolené. Naštěstí není daleko a dá se na ni dostat za pár hodin. Její čas ještě určitě přijde, jen ne letos v létě. No a Mongolsko - byť dostalo od vás 5 hlasů a skončilo tak na pěkném druhém místě - není mou vytouženou zemí, i když toulat se po jeho nekonečných stepích musí být jistě moc zajímavé.

Finalisté jsou tedy jasní: Jako velký favorit do finále vstupuje Japonsko s deseti hlasy a soupeřit s ním bude - s jediným hlasem jako David proti Goliáši - Dubaj i se šejkem Peterkou. Jak to asi nakonec dopadne? Chvíle napětí...

Nebudu vás už dál napínat a prozradím vám rozuzlení: Jednoho červencového dne nasednu v Praze do letadla a vyrazím přímou linkou do Dubaje. To vypadá vzhledem k výsledkům ankety skoro jako překvapení, že? Ale co vy víte? Třeba jsem podlehl žáru nákupní horečky a hodlám čtrnáct dní procházet tamější klenotnictví, nebo jsem nabyl dojmu, že - když už jsem svou lyžařskou průpravu v Čechách tak dlouho zanedbával, nejlépe se na lyžích naučím jezdit právě ve specializovaném pouštním areálu.

I když... Deset hlasů je přece jen deset hlasů a jak se říkává - hlas lidu, hlas boží, ne? Tak to tedy uděláme trochu jinak. Až dolétnu do Dubaje, nezamířím do místních obchodů ani se nevydám po stopách pouštních lišek, ale dojdu jen na vedlejší terminál, a budu tedy - když jinak nedáte - pokračovat až do Tokia :-).

Ano, vítězství Japonska v anketě bylo oprávněné a já bych se měl letos v létě po třech letech do nádherné a svérázné ostrovní říše vrátit, abych nakoukl do oblastí, která jsem ještě nespatřil, ale také pozdravil místa, která se mi při první návštěvě do té míry zadřela pod cestovatelskou i prostou lidskou kůži, že se k nim chci vrátit.

I letos bych rád z Japonska "vysílal na vlnách svého blogu". Budete-li se tedy chtít podívat do země vycházejícího slunce alespoň mýma okouzelnýma očima, budete mít možnost číst si zde pravidelné reportáže. Čím nás pojede víc, tím budu spokojenější. Podrobnosti budu ještě postupně uveřejňovat, tak se občas přijďte podívat, ať nezmeškáte letadlo :-).

Jako "namlsávku" přikládám aspoň jeden japonský obrázek, konkrétně jde o majestátní hrad v Nagoji.