Haiku rekordních veder

Arabsky nemluvím a vzhledem k pohnuté historii si netroufám oslovit alžírský horký vzduch francouzsky, abych se v dobré víře při přivítání nedopustil nějakého faux pas, když už k nám vzácná návštěva vážila tak dlouhou cestu. Už takhle z něho mají meteorologové horečku, a ještě bych ho svým špatným gymnaziálním akcentem mohl dohřát. Pak by náš loňský dobřichovický rekord padl zcela jistě, i když všichni předvídají, že se tak zítra stane i bez mého nediplomatického přičinění. Ale nemylme se: Dnes ráno hluboko před sedmou hodinou, kdy to naposledy ještě šlo, jsem se šel proběhnout. Ne moc, jen slabých pět kilometrů, pomaličku, protože to rychleji neumím. A věřte nebo ne, ve stinných místech u Berounky oddychovala v trávě zcela nahá a na dotek chladivá rosa. Zdála se být připravená osvěžit kolemjdoucí i kolemběžící a taky trochu uražená, že toho nikdo nevyužívá, takže nestihla dát nikomu svůj studící polibek dříve než ji rozžíhající se slunce proměnilo v chomáček páry. Jak by asi chutnalo takové ranní osvěžení hebké kůži, kterou jsem si v té situaci představil a která by i jinak lehce frigidní rose jistě nemohla být ani trochu lhostejná?

Haiku rekordních veder

Dychtící rosa

vychladí v žhavé kůži

ornament lásky.

Cesta do pravěku: Asi se vám taky v tom horku nebude chtít vypravit na nějakou dlouhou cestu proti proudu času. Vypravme se tedy dnes jen do "polopravěku". Před přibližně dvěma roky jsem publikoval báseň, která se teď docela hodí k tento týden zveřejněnému článku o Bradburyho Marťanské kronice. Čas od času se totiž taky vypravím na Mars, abych se odtud z nadhledu mohl podívat na to, co se kolem mne a ve mně děje. Na snad, že bych tomu všemu pak lépe rozuměl, ale aspoň mám pocit, že pro lepší pochopení něco dělám. A když Mars nestačí, zapojím i další planety, až je z toho podivuhodný planetární mariáš. Ještě zajdu osvěžit se pětadvacetistupňovým africkým vzduchem na zahradu, vzhlédnu k nočnímu nebi a poohlédnu se, co dělají hrdinové a hrdinky staré básně Planetárium, když jim žhavé letní slunce aspoň na chvíli uvolnilo cestu k našim očím.