Jak zabydlet výstavní sál

Dny jsou teď už nějakou dobu velmi velmi hektické a já přiznávám, že pramálo stíhám zpracovávat podněty do blogových článků. Skutečnost je taková, že včerejší večerní vernisáží odstartovala moje měsíční výstava fotografií Obrazy ze zásvětlí. O informace z vernisáže vás neošidím, vrátím se k ní ale nejspíš až na začátku dalšího pracovního týdne, protože o víkendu se snažím být co nejvíc přímo ve výstavním sálu, potkávat se s lidmi, kteří si přišli fotky prohlédnout, a povídat si s nimi. Zažívám tak dosud nepoznanou ale mimořádně zajímavou zkušenost praktikého setkávání s velmi různorodými lidmi nad (nebo v tomto případě pod) vystavenými výtvory.

Snad mi proto prominete, když se ještě vrátím před vernisáž, konkrétně do čtvrtka 30. května, kdy jsem fotografie rámoval a zavěšoval. Takový výstavní sál se totiž musí napřed trochu zabydlet, než se do něj vpustí návštěvníci.

 

Ve čtvrtek mě po ránu přivítal krásný výstavní sál dobřichovického zámku v podobě vyčerpávajícího prázdna, nepočítám-li otočnou židličku ke klavíru, která měla být pro pozvanou pianistku plnohodnotnou náhradou za fakt, že nebude hrát na koncertním křídle, ale na mé domácí elektrické Yamaze :-).

 

Připravil jsem si tedy improvizované rámovací stanoviště se všemi nezbytnými nástroji, kde jsem se pokoušel uchytit papír fotografie do rámu tak, aby z něj v nejnemožnější chvíli nevypadl. Za okny se již Berounka doslechla o mé výstavě a začíná se chystat k nám zvědavě nakouknout.

 

Bylo nutné rozštípnout dilema, zda bude obrázek pod plexisklem nebo jen volně vložený. Z cvičně pověšených obrázků nakonec vyhrál ten neobrněný, a plexi jsem proto nakonec nepoužil. Na štafle jsem musel během instalace vylézt nesčíslněkrát, přičemž jsem spadl jen jednou, což je docela slušné procento úspěšných zákroků, ne?

 

Fotky jsem rozmístil kolem zdí, aby se mohly přehazovat a bylo možné vybrat optimální složení výstavní kolekce. Nakonec jsem se kupodivu moc neodchýlil od toho, co jsem měl připravené nanečisto v počítači.

 

A teď vzhůru do štaflových výšin, protože začínáme obrazy skutečně zavěšovat. Ve výstavním sále je instalovaný specální závěsný systém, takže každý obraz se při závanu větru lehce houpá na umělohmotném vlasci ...

...přesto se ale podařilo srovnat fotky do celkem úhledné formace bez velkých výškových průšvihů.

Nad stolečkem s informačními materiály visí dokonce celý jeden rám zaplněný informacemi o mně a taky nedávno na blogu publikovaná básnička.

Inu, instalaci fotek už jsme si užili, zbývá ještě přistěhovat vlastní elektrické piano a sál po všech provedených krocích začíná vypadat o něco zabydleněji, ne? :-)