Obrazy ze zásvětlí

Někteří z vás se mě snažili přesvědčit, že bych měl napsat k fotkám na výstavě Obrazy ze zásvětlí kromě standardních popisek s názvem fotek také básničky, nejlépe samozřejmě ke každé fotce minimálně jednu. Bohužel, nejsem v oblasti řeči vázané tak plodným autorem, abych stihl napsat 35 smysluplných básniček dříve než za dvě pětiletky a tak dlouho se mi na výstavu čekat nechtělo. To raději vezmu zavděk bezbásničkovou výstavou, která bude zahájena právě dnes. Nakonec jsem si ale řekl, že kdyby básniček nemuselo být zrovna 35, ale o něco málo méně, tedy - snad o něco více méně, možná dokonce o dost méně, že by to třeba šlo. Co kdyby na výstavě byla místo básniček k jednotlivým fotkám jen jedna jediná "souhrnná" básnička ke všem fotkám najednou? Třeba by to nebylo neproveditelné a pro návštěvníky byla pak výstava mohla být ještě o něco pestřejší.

No, jedna básnička - to by snad ještě šlo. A protože jsem v uplynulém dni celou výstavu nainstaloval, už můžu prozradit, že jedna básnička na ukázku ve výstavním sále viset bude. Lépe řečeno - touhle dobou už tam visí :-).

 

 

 Obrazy ze zásvětlí

S okem u hledáčku

ten obraz se mi vrací:

V ústech skrývám vezdejší náš chléb,

v hlavě sním sen o konturách času,

v srdci chráním cizí tep

jako inspiraci

a všemi smysly vychutnávám krásu.

Už se těžko změní,

že světla a stíny

uvádějí nás

tak často v pokušení.

Snad jednou v zásvětlí

odpustí nám i tyhle naše viny.

Hejno můr se slétlo,

den nastal právě včas

a na obraze světlo

zpilo se pod obraz.