Nedělní miniglosy č.205

Pozn.: Doufám, že mi tentokrát prominete, že dnešní Nedělní miniglosy budou tématicky "jednobrdné". Je to ale nejspíš poslední šance vydat monotématické číslo o české prezidentské volbě, protože jednak za pět let už tento blog nejspíš nebude existovat, a taky kdoví, jestli bude ještě existovat prezidentská volba :-).

Nový specializovaný vzdělávací program pro příští uchazeče o prezidentský post připravila jedna z významných českých univerzit. "Náš jedinečný kurz obsahuje vše, co prezident pro výkon své funkce potřebuje," řekl nám děkan fakulty, která pětiletý prezidentský studijní program připravila. "Stěžejním a profilovým předmětem je samozřejmě Kurz tvůrčího lhaní, protože bez této základní dovednosti se uchazeč v praxi nemůže uplatnit. Velkou pozornost budeme věnovat i rozvoji schopností účelově si přizpůsobovat historické skutečnosti a v našich psycholaboratořích kandidáty efektivně odnaučíme přirozenému studu. V múzické části programu se kromě rétoriky zaměříme na patetická gesta a nácvik zpěvu státní hymny. No a protože jedním ze sponzorů nového programu je i známý výrobce pracích prášků, vložili jsme i seminář věnovaný praní peněz na kampaň a především unikátní praktický nácvik zapírání."

 

O blogových narozeninách a prezidentské věštbě

Pozn.: Nemáte-li rádi narozeniny a osobní vzpomínání, nenechte se předčasně odradit tématem dnešního článku. Možná by vás mohly zaujmout aspoň dnešní přiložené narozeninové dárky, jednímž z nich je i "věštba amatérského politologa" aneb "vítěz prezidentských voleb podle Čerfa". Proroctví několikanásobného absolventa Plzeňské večerní haruspicko-ptakopravecké univerzity přikládám na úplném konci dnešního článku, ke kterému se můžete buď pročíst narozeninovým dortem (tato varianta je mi jako autorovi sympatičtější) nebo zvolit úhybný manévr, začít na konci a postupně se vracet. V tom případě ovšem dávejte dobrý pozor na nebezpečí záměny příčin a následků :-).

Z doby, kdy jsme ještě polotajně poslouchávali po rušičkách skřehotající, vrčící a trylkující vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa, si pamatuji kouzelný a často opakovaný výraz, který uvozoval různá výročí významných událostí: "Právě dnes, před třiceti lety…" Napadlo mne to právě dnes, protože "právě dnes, před čtyřmi roky" jsem se - neschopen kvůli náhle propuknuvší chřipce a s uvažováním obtěžkaným čtyřicítkovou horečkou - nedokázal ubránit náhlému popudu, který se mi do té doby již podařilo několikrát překonat, popudu založit si vlastní blog. Ano, měl jsem představu, co napíšu jako první článek, ostatně jeho téma bylo vzhledem k aktuální situaci téměř jednoznačně předučeno, a troufal jsem si vymyslet téma možná na další dva, dokonce i tři články. Týden by tedy blog mohl být v provozu, takže by mohl potěšit tak dva, možná i tři čtenáře :-). Kdyby mi tehdy někdo řekl, že můj blog jednou oslaví těsně po osmistém článku i čtvrté narozeniny, považoval bych to pouze za další z mnoha horečnatých projevů - nutno říct, že jeden z těch příjemnějších. Rozhodně bych tomu nevěřil.

 

Postřehy z předvolebního času

Poslední dobou se snažím psát o všem jiném než o prezidentských volbách a související kampani. K tématu se ostatně vyjadřuje kdekdo, takže není nutné rozšiřovat počet jednobrdných článků, které většinou sestávají z informace, koho bude pisatel volit, a z více či méně podrobného zdůvodnění, proč právě tak. A protože nechci ještě více rozdmychávat už tak značnou hysterii, volím raději jiné formáty: Tu básničku, jindy zase fotohádanku, názor na knížku, atd. To vše s vědomím, že jsem tento blog kdysi zařadil do kategorie Politika a společnost, byť mám s takovou kategorizací docela zásadní problém a mám rád naopak blogy, které jsou vedené pokud možno napříč různými kategoriemi, stejně jako jdou napříč kategoriemi a úzkými škatulkami jejich autorky a autoři. Už už jsem si říkal, že mi někdo jistě co nevidět pošle výtku: Jak je možné, Čerfe, že nepíšeš o volbách, když jimi žije většina lidí v tomhle státě. A mně nezbývá, než odpovědět: Právě proto!

Možná je moje předvolební odtažitost dána i tím, že mám pro sebe - pokud jde o kandidáta - už dlouho a úplně jasno, ve druhém kole ještě mnohem víc než v prvním. Nepotřebuji proto sledovat všechny televizní debaty, číst všechny komentáře více či méně pomazaných politologických hlav, poslouchat extatické výkřiky různých "významných osobností", které v sobě jakoby zázrakem našly v pravý čas tu pravou víru. Nepotřebuji ke štěstí přesvědčovat někoho, že právě můj názor je ten správný; i kdyby nebyl, je můj, a to je důležitější, než to, zda je správný, protože sousloví "správný názor" mi v politice vůbec nedává smysl. Nemusíte se tedy bát: Budu se tímto článkem snažit nepřispívat všeobecné "stádotvornosti" (viz článek O stádotvornosti zpřed dvou týdnů), která, myslím, ovládla před druhým a rozhodujícím kolem volby veřejný prostor ještě mnohem víc než v době vydání mého článku.

 

Nedělní miniglosy č.204

Skupině investigativních novinářů se konečně podařilo přijít na to, kdo je odpovědný za obsah prezidentské amnestie. Protože o prezidentovi Klausovi je obecně známo, že vydává výhradně správná rozhodnutí, logicky z toho plyne, že mu kontroverzní a veřejností i odborníky jednoznačně odmítnuté části amnestie do konečné podoby musel někdo podvrhnout. Podle posledních informací nese za sporné body amnestie hlavní odpovědnost jedna z uklízeček z Pražského hradu, která se k dokumentu dostala omylem při úklidu pavučin. Podobně jako nedávno jedna švédská uklízečka ukradla z depa celý nezajištěný vlak, se kterým narazila v nepřehledné zatáčce do obytného domu u trati, pražská hradní uklízečka odcizila nezajištěnou amnestii. Tento dokument, který byl původně hradními úředníky připraven s vrcholnou pečlivostí, uklízečka svévolně upravila do podoby právního paskvilu a v nepřehledné zatáčce s ní brzy narazila do nedostatečně osvětleného veřejného mínění.

 

Perlolovec

Pozn.: Vzpomněl jsem si na to slovo nedávno, když jsem ve vlaku osaměl bez spolucestujících a bez přístupu k internetu, jen s pohozenými děsuplnými novinami na protějším sedadle. Naštěstí novinami s křížovkou. AMA - japonská lovkyně perel. Tedy perlolovkyně. Loví, i když před ní její kořist neprchá, protože není přírodou k úprku náležitě vybavena, jen nehnutě důstojně čeká (tedy ona kořist), až bude její lesklé tajemství odhaleno a vyňato z přírodního ochranného a zároveň perlotvorného lůna. Nejspíš ono perlo-lovení je v Japonsku výsadou žen a perlo-lovec by byl považován za směšnou náplavu v cizím hájemství, protože v žádné křížovce se mne ještě na japonského lovce perel nikdy nikdo nezeptal. Ale já si takovou náplavu - jako nejaponec - zejména za mohutného pacifického přílivu umím docela dobře představit, tak snad mi tu opovážlivost Japonci mezi vámi prominou :-).

Své ruce ponořím do vln krotkých vlasů,

nahmatám perly vzdorující času

lépe než hradby antického Říma.

Pohledem pohladím plaché rybí oči,

vložím vše na účet, jenž se neúročí,

a na hladině vyťukám kruhy pod očima.

Kameny dýchavičné mou mysl zatíží;

jak žebrák vyhládlý nahlédnu do spíží

a jako vždy nedám na dobré rady.

Všechno, co měl jsem až dosud nejraději,

bez mrknutí oka směním za naději,

že hluboko u dna narazím na poklady.

Se rty na snu usínám a šipku do něj skočím,

abych z něj perly vylovil těm plachým rybím očím.

Fotohádanka č.14

Poprvé v letošním roce zveřejňuji tradiční hádanku doprovozenou fotografií. Je za více než dva roky existence tohoto velmi populárního blogového "formátu" již čtrnáctá, ale otázka je i dnes stejná jako ve všech předchozích třinácti vydáních:

 

 

 

 

Tomáš Sedláček: Ekonomie dobra a zla

O knize Ekonomie dobra a zla, kterou napsal člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) a dobře viditelná osobnost moderní ekonomie Tomáš Sedláček, se už napsalo a řeklo mnohé. Neodolal jsem tedy a koupil jsem si knížku sám sobě k Vánocům. Zatímco jinak opravdu nemohu říct, že by mě standardní ekonomické spisky nějak lákaly k četbě, na Ekonomii dobra a zla jsem byl zvědavý, snad proto, že tato kniha opomíjí grafy, rovnice, vzorce i tabulky. Na první pohled totiž opravdu nejde o běžnou ekonomickou knihu. A je otázkou, jde-li vůbec o ekonomickou knihu. Snad se v tomhle ale dá spolehnout na označení "Ekonomická kniha roku" z mezinárodního knižního veletrhu ve Frankfurtu. Pevně věřím, že "neekonomická" kniha by se ekonomickou knihou roku stát nemohla, a spoléhám se v tom na ty, kteří o ekonomické vědě vědí mnohem víc než já :-).

Nedělní miniglosy č.203

Nečekaný postupující do druhého kola prezidentské volby Karel Schwarzenberg nastínil při mimořádné tiskové konferenci některé cíle svého případného působení v prezidentském úřadu: "Před naší zemí i přede mnou osobně leží celá řada výzev. Kupříkladu jsem se dozvěděl, že nikomu z mých předchůdců se zatím nepodařilo usnout při vlastním novoročním projevu."

-----------------------

Plně amnestovaný soudce Berka se dohodl se státem na mimosoudním vyrovnání. Nebude požadovat navrácení několika miliónů ušlého platu kvalitního a poctivého soudce za uplynulá léta svého nespravedlivého vyšetřování, ale dostane za to výhradní a dědičné právo podílet se jako správce konkursní podstaty na všech budoucích bankrotech České republiky.

 

Stmívání

Pozn.: I když dnešek vysloveně svádí k podrobnějšímu komentáři prezidentských voleb, ukrotím se a zcela záměrně udělám něco úplně jiného a pro dnešek publikuji místo politické glosy jen malou básničku, která nemá s volbami a s politikou (aspoň doufám) vůbec nic společného :-).

Ze zraku ostříže

mi zbyly jenom střepy.

Těžko se mi to říká:

Srdce jsem propil

v pančovaném víně

a teď jsem skoro slepý.

Nejistým krokem

vcházím před diváky

a mávám ti popaměti

z místa na forbíně

do dálky, do publika.

Snad jsi tu někde taky.

Srdce jsem propil

v pančovaném rumu;

na slunce čekám marně,

i hvězdy prchnout rozhodly se.

Netrefím potmě do práce

ani do konzumu,

tak aspoň vedle v zastavárně

dal jsem svůj rozum

do komise.

Srdce jsem propil

v pančovaném lihu,

zaostřit dokážu

jen tobě na rty,

do očí

a do výstřihu :-).

O stádotvornosti

Textový editor se mi snaží ten nadpis stále převádět na "státotvornost", ale o něčem tak pošetilém a tak dávno vyšlém z módy dnes psát nechci. Obdiv a lásku ke státu, kterou pociťovalo mnoho lidí z generace našich prarodičů a praprarodičů, jsme, myslím, zaměnili za jinou hodnotu, za vlastnost hodnou pokrokového jednadvacátého století, za stádotvornost. Myslím, že těsně před prvními přímými prezidentskými volbami se tato vlastnost projevuje tak silně, že není možné si jí nepovšimnout.

Abych byl upřímný, musím se přiznat, že v našich podmínkách a za daných ústavních pravidel považuji přímou volbu prezidenta za víceméně nesmyslnou. Ano, jedná se jistě o vítané rozptýlení v dlouhodobě zatuchlém politickém rybníčku, o zajímavé divadelní představení, které dokáže dát námět mnoha diskusím mezi lidmi: Koho budeš volit ty? Je "lepší" ta či onen? A to ti nevadí, že… (zvolí se libovolná vytažená kauza z minulosti, protože neexistuje nikdo, kdo by se ve svém životě nenamočil do ničeho, co se ostatním nemusí líbit, a nebylo možné na něho něco štěpného vytáhnout, buď opravdu, nebo aspoň v mediální interpretaci)? Není koho si vybrat, kandidáti jsou přece všechno zrůdy!" křičí mnozí. Pozoruhodné je, že když takovým položím záludnou otázku, koho by si tedy doopravdy vybrali, kdyby to záleželo na nich, málokdo má připraveného nějakého svatého v záloze.

 

Haiku dlouhých nocí

Je to zvláštní, ale přestože se již pár dní oficiálně prodlužuje den, na ránech jako by to nebylo poznat. V posledních dnech se mi dokonce zdá, že rozednění vůbec nepřichází, jako kdyby samo slunce kdesi za neproniknutelnou olověnou oponou rezignovalo na smysluplnost svého zaběhlého řádu. Nezlobím se. Jen ať v klidu nabere síly do nové sezóny, těch pár dní to vydržíme a na jaře, doufejme, se nám tahle investice vrátí i s lichvářským úrokem. I bez rozbřesku ale stejně v posledních dnech nemůžu úplně dospat. Ne, že bych se tolik těšil do práce, to jen ve věčně zamlženém a vodní kapky ronícím lednovém ranním vzduchu létají po ránu za okny i slabiky vzorně se rovnající do teorií určených řad a tvarů, které jsou předepsány pro haiku. Haiku, které bych rád co nejdřív vyměnil za rozpustilou rýmovačku s nepravidelným rytmem nebo za fejeton vyvolávající ve čtenáří úlevný úsměv a třeba i smích, ze kterého dokáže bolet maximálně trochu břicho.

Haiku dlouhých nocí

Cizí bolestí

znamení vypálená

krátí naši noc.

Nedělní miniglosy č.202

Díky amnestii prezidenta republiky bylo zastaveno trestní stíhání Nedělních miniglos, které byly společně s bouřkovými mraky typu Cumulonimbus vyšetřovány pro podezření z pobuřování.

----------------------

Gerard Depardieu se stal ruským občanem a svůj nový ruský pas převzal přímo od prezidenta Vladimira Putina. Podle svých vlastních slov slavný herec zahořel touhou stát se plnoprávným občanem Ruska poté, co byl v závěru filmu Zelená karta neprávem deportován ze Spojených států, a zejména pak v okamžiku, kdy své jméno uviděl poprvé napsané foneticky v azbuce.

 

František Kupka - Cesta k Amorfě

Dnes jsem si velmi dobře vybavil jednu situaci starou již téměř čtvrtstoletí. V listopadu 1988 byla totiž ve Šternberském paláci na Hradčanech zahájena akce, která na mne tehdy zapůsobila jako zjevení: Výstava Poklady moderního umění ze sbírek Guggenheimovy nadace v New Yorku. Vystál jsem si dlouhou frontu, aktivoval veškeré možné známosti, abych se dostal ke katalogu výstavy (stál tehdy na svou dobu nezanedbatelných 42 korun a mám ho dodnes) a jako omámený jsem procházel mezi neskutečně krásnými díly Vasilije Kandinského, Marcela Duchampa, Paula Klee, René Magritta, Jacksona Pollocka a mnoha dalších. Nebyl jsem tehdy (a nejsem doposud) příliš znalý ve věcech výtvarně uměleckých, v této oblasti jsem se zanedbával, řadu jmen jsem slyšel vůbec poprvé a přiznávám se s notnou dávkou studu, že jsem tehdy poprvé slyšel (ač vysokoškolák, který se snažil nakouknout do různých oborů a mít o nich aspoň základní přehled, minimálně proto, abych mohl svým "širokým rozhledem" oblbovat spolužačky :-)) i jméno Františka Kupky. Na výstavě byly tehdy vystaveny tři obrazy: Arabeska II (z let 1925-26), Barevná (1919-1920) a Velký akt - Plochy podle barev (1909-1910). A dodnes si dobře pamatuji, jak jsem dlouho stál před třetím obrazem, ne snad proto, že bych byl do té míry fascinován nahým ženským tělem, ale protože mě nadchla neuvěřitelná barevnost tohoto aktu, která z něho dělala (při mém omezeném rozhledu v oboru) něco, čemu jsem nedokázal porozumět, ale čím jsem byl naprosto uhranutý. Předpokládal jsem, že do New Yorku se nikdy nedostanu (nesmělo se tehdy volně ani kousek za česká šumavská jezera, natož do Ameriky), a obraz tedy už nikdy na vlastní oči neuvidím. Snad proto jsem si ho tehdy tolik vpálil do paměti.

 

O vraždě na pustém ostrově

Milovníci detektivek často koketují s fenoménem nazývaným "záhada zamčeného pokoje". V takovém zamčeném pokoji se většinou odehraje tajuplná vražda, kterou nemohl nikdo spáchat, neb pokoj byl zamčený zevnitř a v něm nebyl dohledán nikdo krom čerstvého nebožtíka. Celý děj příběhu pak většinou spočívá v postupném odhalování možností, jak vysvětlit zdánlivě nevysvětlitelné.

Když jsem si přečetl aktuální téma týdne "Co si vzít s sebou na pustý ostrov", napadlo mě, že pěknou detektivkářskou výzvou by mohla být "záhada pustého ostrova". Na celém pustém ostrově jen nebožtík, který byl ještě nedávno prokazatelně božtíkem, cizí zavinění (jak říkají policisté) je přitom z povahy činu zřejmé. Nejbližší ostrov je stovky mil daleko, nejbližší stálí obyvatelé pak mil tisíce. To by přece byla správná výzva pro Hercula Poirota, jen kdyby nejbližší dobrá restaurace a obchod s belgickými pralinkami nebyly tak daleko!

 

Blogový rok 2012

Jako již tradičně na začátku nového roku se letmo ohlédnu, jak probíhal loňský rok z pohledu návštěvnosti těchto stránek, a taky které články byly v jednotlivých "disciplínách" nejnavštěvovanější:

Podíváme-li se na celková čísla za rok 2012, je třeba říct, že ve všech hlavních parametrech návštěvnosti došlo ke zlepšení: Na blogu bylo zaregistrováno celkem 20 314 návštěv, což je o 21 % více než v roce 2011. K ještě většímu nárůstu došlo v počtu návštěvníků (každý návštěvník je započítán během roku jen jednou), takových návštěvníků bylo celkem 2 886 a meziročně došlo k navýšení o 40 %. Návštěvníci si celkem otevřeli 48 159 stránek, což o 11 % víc než o rok dříve. Můžu tedy konstatovat, že jestliže jsem si před rokem velice pochvaloval pilnost zdejších návštěvníků a čtenářů, v tomto roce jste byli ještě mnohem pilnější a vytrvalejší, kromě tradičních "štamgastů" se objevila řada nových pravidelných návštěvníků a já jsem za všechny, kteří se sem rádi vracíte, moc rád.

 

Novoroční dostihy

Asi letos neúměrně piji:

V novoročním cíli mi pak schází délka koňská

na mé sny, co bez jezdce vpřed letí.

Naštěstí prezident vyhlásil amnestii

na část neúspěšných předsevzetí

z loňska :-)