Infračervený den - lázně Lipová a Bílá Opava

Dnešní poslední den dovolené v Jeseníkách jsem věnoval celkem poctivému focení. Materiálu mám dost, jen potřebuji trochu času na zpracování. Ale abyste nepřišli zkrátka, mám pro vás aspoň malou ochutnávku.

Fotit v infračervené, to znamená pracovat s několikaminutovými expozice - dokonce i v tak horkém dni, jako byl ten dnešní. Je zajímavé, jak dlouhý čas pro expozici jsou pouhé tři minuty. Co všechno se během těch dlouhých tří minut může odehrát, co má podstatný vliv na výslednou fotku a vy jako fotograf jste proti tomu bezbranní:

 

1. Na fotografovanou sochu přiletí drozd a pohodlně se jí uvelebí na hlavě. Zahnat se nenechá. On je tu přece doma a vy jste jenom dočasná náplava.

2. Do obrazu vstoupí rodinné procesí lázeňských hostů. Kdyby jen prošli, dlouhá expozice by je prakticky vyzmizíkovala, ale oni pozorují, co dělám, a aby lépe viděli, zastaví se uprostřed obrazu a ukazují si na mě prstem. "Hele Vašku, copak to ten člověk asi dělá?" Ten člověk fotografuje. Jen to tak nevypadá, protože nemá fotoaparát u oka, ale exponuje drátěnou spouští, aby se mu obraz nerozmazal. Nevadí, tak ještě jednou.

3. V obrazu zaparkuje automobil a zcela změní vybranou kompozici fotografie.

4. Do záběru se z boku nepozorovaně propleje místní parková zahradnice.

5. Zajde nebo vyjde slunce a úplně tím rozhodí světla a stíny.

6. V pozadí fotky si přijde dát cigaretku stavební dělník opravující lázeňský pavilón. Ani on neprochází, ale cigaretu si vychutnává v klidu. Když vidí, že fotím, mimoděk se narovná, zapózuje a zamává mi. Taky mu zamávám a ruším předčasně další expozici. Času mám dost, jsem přece na dovolené!

Inu, je to docela legrace fotit na dlouhé expozice, chce trochu trpělivosti a nadhledu. Aspoň vidíte, jak se svět během pár minut dokáže nečekaně proměnit a co se v něm všechno děje. Jsou to úplné maličkosti, ale z nich se vlastně ten náš svět skládá.

Lázeňský park v Lipové v předpoledním infračerveném žáru. Můžete vidět, že foukal dost vítr, což se při dlouhém času focení nemohlo neprojevit. (Máňo, ta fotka je ňáká divná! Nebylo vono to ve skutečnosti zelený?)

 

Tahle holčička byla natolik fascinovaná sochou ženy v lázeňském parku, že i když se ji babička snažila odtáhnout z obrazu, neměla šanci. Požádal jsem tedy babičku, abych si mohl nadšeného prcka vyfotit. Nejenže souhlasila, ale ještě sama ustoupila ze záběru :-). Foceno tentokrát ve viditelné části spektra.

Na cestě do kaňonu Bílé Opavy jsem měl chvilku času v Jeseníku. Na snímku je detail fontány z jesenického náměstí. Pan Priessnitz by se možná divil, jaké podoby dnes taky nabírá "jeho" léčivá voda.

 

Stálí návštěvníci vědí, že tekoucí vodu fotím rád. Bílá Opava nabízí spoustu krásných zákoutí. Opět foceno v infraspektru, barvy tedy pochopitelně nejsou reálné.

 

Cestou za fotkami Bílé Opavy jsem nemohl minout Karlovu Studánku, kde jsem na počest všech Petrů (no jo, tak tedy i Pavlů :-)), kteří dnes slaví svátek (já sice zrovna svátek nemám, ale rád se k oslavám připojím), popil něco minerální vody z místního vrtu jménem Petr. Výborná chuť, jen mírně sirné aróma, osvěžující stálá teplota kolem 7 stupňů. Připouštím, při pravidelnější konzumaci také mírně projímavé účinky.

Ale ruku na srdce, kdo z nás na své okolí nemá aspoň občas mírně projímavé účinky :-).

Zdravím naposledy přímo z Jeseníků, zítra jedu domů, ale určitě se ještě budu ke zdejším zážitkům v ozvěnách vracet.

A tentokrát jsem si na vás přichystal na závěr malý úkol: Zkuste navrhnout nejpříhodnější název pro druhou fotku - tedy onu malou holčičku s vlídně vyhlížející ženou z kamene. Jsem moc zvědav, co vás bude napadat. Použijte komentáře nebo "zprávu autorovi" anebo normální mailovou zprávu na adresu pvapenik@centrum.cz.