Když jsem se v sobotu ráno kolem půl šesté probudil, nic nenasvědčovalo tomu, že by měla být rosa. Údolí kolem Berounky bylo úplně projasněné, jen okolní kopce byly schované za závojem mlhy. Usoudil jsem, že z ranního focení nebude nic a znovu jsem usnul. Když jsem ale za půl hodinky znovu pootevřel oko, za oknem mého pokoj byla čerstvá mlha. Inu, vyskočil jsem, popadl stativ a makroobjektiv a vyrazil se podívat, jestli byli v noci pavouci na lávce přes řeku pilní.
Byli, pravda, byli. Ale mlha byla velmi mladá a ještě nestihla opatřit pavučiny kuličkami rosy. Chodil jsem tedy po lávce sem a tam, vybíral si nejkrásnější vzorek a čekal jsem, jestli rosa stihne vytvořit typické ornamenty dříve než začne pálit sluníčko. Stihla to o pár minut, ale stihla.
Víc než perly mi tentokrát připomínaly kapičky rosy na pavučinách zvláštní ornamenty slepeckého písma. Co myslíte: O čem asi je ten zaznamenaný příběh?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.