Šílení

Jezero zavěšené pod nebeským stropem,

skrápí bouřící smrští vášně

dychtivě žhnoucí těla flagelantů

svíjejících se prostopášně

bez skrupulí a bez zástěny šatů

v odvěkém rytmu slunovratu.

Tak šílí doba vytržená z pantů.

V náručích čerstvě vytlučených oken

s rozpraskanými skleněnými rty,

co na plátky krájí nepozorný vítr,

kopyta tančí valčík v porcelánu,

rozdrtí každý šunt i majestátní chloubu

a půlnoc s polednem se svorně dvoří ránu.

Tak šílí doba, co se vymkla z kloubů.

Tak šílí doba zpitá pod obraz.

V některých chvílích chtěl bych zmrazit čas,

jindy jsem rád, že aspoň líně plyne.

Vy ne?