O starých a nových věcech

Myslím, že kdyby to záleželo jen na mně, hrubý domácí produkt by dost silně stagnoval. Nemám totiž dostatečně vyvinuté konzumní instinkty, které by mi velely starší věci při nejbližší příležitosti opustit a nahradit novými. Nechávám věci, aby sloužily tak dlouho, dokud to ještě aspoň trošku zvládají a nad jejich nedostatečnostmi, které vždy vyniknou v porovnání s novou natěšenou generací věcí nových, mávám rukou. Něco jsme spolu prožili, tak je nechávám volně dosluhovat a nerozdávám výpovědi "na hodinu". V mé domácnosti tak najdete starou neekologickou ledničku, televizi z doby, kdy ještě jejích necelých 60 úhlopříčných centimetrů odpovídalo střednímu rozměru obrazovky, zatímco dnes vedle moderních plazmových obrazovek přes půl stěny vypadá jak anorektička zabloudivší na akci XXL klubu.

V kapse mi vibruje mobil, který byl ještě před třemi lety považován za dostatečně chytrý, i když nad jeho schopnostmi teď kdejaký dotykový IQ načepenec jen protočí své digitální mnohamegapixelové oko. Když mi jeden podomní prodejce chtěl ukázat, jak jeho exkluzivní a supervýkonný vysavač ve srovnání s mým starým dýchavičným luxíkem jménem Žeryk zazáří, vyhodil jsem nikoli Žeryka ale předvaděče s vysvětlením, že můj starý vysavač nikdo takhle tupit nebude, protože když my dva jsme spolu luxovali prach světa, milý prodejce ještě tahal kačera a ani ho nenapadlo, že jednou bude strašit spoluobčany fotografiemi miliónkrát zvětšených nenávistně se tvářících roztočů . Snažím se tedy neopouštět jen tak lehce staré věci pro nové, snad v bláhové naději, že se jednou za dlouholeté zásluhy stejně zachová svět ke mně, i když je mi jasné, že nejspíš ne, protože "HDP syndrom" se ze světa věcí postupně přelévá i do světa lidí.

 

Stejně tak jsem spokojený se svým notebookem. Je sice při svých sedmnácti diagonálních palcích neskutečně těžký a nanosil jsem se ho na rameni tolik, že se (nejen v tomto smyslu) kloním na pravou stranu. Svítí a hřeje tak, že baterie ho byla schopna pohánět i v lepších dobách sotva dvě hodiny a dnes už nezvládá ani půlhodinovou cestu vlakem z Prahy do Dobřichovic. Ale ani to by mě nejspíš nebývalo pohnulo k pořízení náhrady. Až touha cestovat a mít o tom možnost dát vědět. Prostě jsem si neuměl představit, že bych jednou odjel na dovolenou a jen tak jednoduše dal vale vám, mým milým a věrným čtenářům. Zároveň jsem si ale neuměl představit, že bych na delší cestu mezi jiné potřebné věci přibalil svého počítačového hrocha, který začíná být nervózní, kdykoli se vzdálí na víc než dva metry od zásuvky.

No a tak jsem se předevčérem rozhodl, že si pořídím nový počítač. Abych byl uctivý, nechci ho proto, aby mého "hrůška" nahradil, ale aby ho zastal v dovednostech, na které už starý notebook nestačí, tedy hlavně ve výdrži a v pohyblivosti. No a za pouhé dva dny už mám nového bílého krasavce; no, tedy spíš krasavečka. Diskaři by s ním hodili o dost dál než svým atletickým náčiním, protože je o dost lehčí než disk. Teď se snažím naučit mrňouse aspoň část z toho, co jsme se starším a větším "strejdou" společně objevovali víc než 3 roky. Nechci, aby z nich byli konkurenti, oba budou mít oblast své působnosti a doufám, že starší mladšímu předá část svého know-how a ten mladší staršímu pružnější pohled na svět. Teď jim to ještě musím nějak pochopitelně vysvětlit.

Dnes poprvé tedy píšu zkušební článek na nové maličké klávesnici a obrazovka ztrémovaného začátečníka nervózně poblikává. Pokud rozlišujete návštěvníky svých blogů podle počítačových IP adres, zvykněte si, že kromě trvalé adresy má Čerf i jednu adresu přechodnou a svůj pobyt bude vtipně měnit, aby ho jen tak snadno nedostihli dotěrní paparaziové či internetoví tajnoslužebníci. Poděkování za podporu růstu HDP mi ovšem mohou ekonomičtí odborníci poslat na kteroukoli z adres, já si ho najdu.

Na maličké obrazovce novice vypadá text podobně jako na velké počítačové tváři jeho zkušenějšího kolegy. Ale kdybyste v obsahu článku shledali netradičně velké množství obsahových, stylistických nebo dokonce gramatických chyb, vězte, že je to dáno hlavě jeho začátečnickou nervozitou.

Žádný učený přece ještě z nebe nespadl!