Slíbených pár fotek z Mionší

V pátečním článku o svých zážitcích z pralesa Mionší (text k přečtení ZDE) jsem vám zůstal dlužen ilustrační obrázky. Ale však vy jste šikovní zkušení čtenáři a nějak si to s textem propojíte dohromady :-)

Z naučné stezky je v údolí dobře vidět i hotel, kde jsem bydlel. Takže vám dávám možnost nahlédnout přímo do intimity svého pokoje. Nemám uklizeno, omlouvám se.

 

Přes hluboké údolí říčky Lomné je vidět velká horská louky, na jejímž horním okraji je turistická chata Kamenitý. Večer se po dlouhém putování podívám na kopec Mionší právě od Kamenitého (viz poslední obrázek).

 

V pralese odumírá spousta popadaných i stojících stromů. Staré dává život novému.

 

Občas se ve všudypřítomných žlutozelenohnědých tónech mihne i něco barevně nepatřičného.

 

Pohled mezi majestátní buky do pralesa, kam už se ovšem nesmí.

 

Když se v pralese rozsvítí, ukáže se, že vzduch není jen tak obyčejným vzduchem, ale že i v něm nědo bydlí.

 

Trouchnivět se dá i ve stoje.

 

Je dobré dávat pozor, i na zemi je slušný provoz.

 

Nikdo tu nikoho nekádruje, jestli je správné růst kolmo vzhůru anebo diagonálně. Anebo cikcak!

 

Tohle už není prales, ale obyčejný nepralesní vyvrácený smrk. Monokulturní.

 

Jak už jsem avizoval, z protějšího kopce je dobře vidět, kde rostou smrkové pichláky a kde se kudrnatí bukový porost. Na foce je dobře vidět, že kopec Mionší má pralesní bukovou šešulku.