O zázračných studánkách

Jak okouzleně sleduji prakticky po celý život a v posledních měsících zvlášť, život je nekončící řetězec větších či menších zázraků přetržitě po sobě jdoucích. To však neznamená, že je možné se takových zázraků nabažit; každý nový je dobrý, žádným z nich, objeví-li se příležitost, jistě nepohrdneme. A když nám někdo zázraky výslovně nabízí, je možné takovou nabídkou jen tak beztrestně odmítnout?

I v části Beskyd, kde jsem strávil poslední tři dny, je několik zajímavých míst, která vás - jste-li jako já zázrakům příznivě nakloněni - potěší. Zmíním se o dvou: Prvním je místo veřejné, obecně dostupné a zázraky proslavené, dalo by se říct, že jde o místo institucializovaného zázraku, pro jehož dosažení je nejlepší zvolit masovou akci. Tím druhým je místo osobní, decentnější, místo, o jehož účincích dosud ví jen omezený počet zasvěcených, ale já se vám rád svěřím, protože když už na těchto stránkách trávíte svůj čas (a někteří z vás nemálo, před čímž smekám a děkuji), měli byste z toho občas mít i nějakou tu malou "konkurenční výhodu". No řekněte - co už může být větší konkurenční výhodou než právě zázrak?

 

V Horní Lomné se přímo pod kostelem nachází studánka, s níž je spojená pověst, že její voda zázračně uzdravuje. Studánka to kdysi dotáhla dokonce až na obecní pečeť a byla u ní vystavěná kaplička Panny Marie Lourdské, jejíž fyzická přítomnost - byť pouze v podobě svaté sošky tak typické pro mnohá podobná poutní místa - dodává legendě na vážnosti. Pramen je vydatný, prý nikdy nezamrzá a nevysychá. Kdo chce, může ochutnat, hrnečky jsou samozřejmě k dispozici.

Studánka s kapličkou Panny Marie Lourdské v Horní Lomné

 

To je ostatně typické pro mnoho míst v okolí Lomné: Ze svahu co chvíli crčí pramínek vody a většinou je velmi dobře udržován, často vyvedený do rourky, aby se průzračná voda dala dobře nabrat, a navíc opatřený hrnečkem. Je vidět, že místní mají prameny v úctě a je to tak správně. Nevím, jak často musejí doplňovat nové hrnečky, které kolemjdoucím nenechavcům zůstanou v batohu, jen doufám, že podobných loupeživých kolemjdoucích není tolik, aby to domorodce od jejich příkladné péče o prameny odradilo.

Detail pramene v Horní Lomné

 

Chcete-li najít moje soukromé zázračné místo, o kterém se v průvodcích jako o zázračném nepíše, nevypravují se k němu hromadná procesí a vedle nestojí mohutný "Pension zázraků" pro turistických horních deset tisíc, pusťte se z Horní Lomné po žluté značce vzhůru na hraniční hřeben oddělující slezské Beskydy od slovenskej Kysuce. Pravda, stoupání je poté, co opustíte zpevněnou cestu, místy opravdu strmé, ale je to nejkratší cesta na hřeben, ze kterého se pak otevírají nádherné výhledy především na slovenskou stranu až k Malé Fatře. A na hřebeni vás přivítá malá kaplička, která dává už tak dost pohlednému místu i duchovní rozměr.

Kaplička na Muřinkovém vrchu je z roku 1910

 

Když jsem tu byl poprvé, potkal jsem jakéhosi místního horala. Udivilo ho, že se někdo v těchto místech nachází v dubnu, kdy je na chození ještě chladno, ale na lyžování už příliš teplo. A ten dobrý muž mi ukázal ošklivá kovová dvířka vedoucí ke zdejší studánce a řekl mi, že když se z ní napiju, studánka mi splní tři přání. Tak to tady prý běžně chodí. Nevím jak vy, ale já nemám svá tři přání připravená pohotově pro podobné případy. I lámal jsem si hlavu víc než hodinu a nakonec jsem tři vhodná přání našel. Netýkala se vůbec toho, co jsem měl ve své moci; přece nebudu plýtvat zázraky na to, o co bych se měl být schopen přičinit sám. Ale našel jsem tehdy tři přání, která se mi zdála v tehdejší situaci být skoro nesplnitelná. Vlastně jsem tehdy na tu historku s přáními rychle zapomněl a vzpomněl jsem si zase až teď. Je to tak, jak už jistě tušíte: Během necelého roku se vyplnila všechna tři. Situace, které se tenkrát zdály být naprosto neřešitelné, jsou už minulostí. Řešení se našlo, možná ne ideální, ale aspoň jakžtakž vyhovující. Je to tak díky zázračné studánce nebo neúprosnou touhou času luštit i zapeklité rébusy, na které prostá lidská představivost nestačí?

Nezbytný hrníček nasvědčuje tomu, že studánka nebude daleko. Za těmito otlučenými dvířky bych však čekal spíš Patapufa než zázračný pramen. Ale design někdy klame.

 

Ať je to ve skutečnosti jakkoli, mně se o dost víc líbí romantická varianta zázračného pramene. Uznejte, byl by holý nerozum nevyužít takovou dobrou zkušenost a něco si nepřát i při další návštěvě. Tentokrát jsem nevymýšlel dlouho: Jedno takové přání s sebou pro podobné příležitosti už nějakou dobu nosím. Nepotřebuji nutně tři, jedno mi bohatě postačí. Samozřejmě, i tentokrát jde o dost zapeklitou situaci, která mé přání usvědčuje z nesplnitelnosti, ale o to větší výzva to jistě bude pro zázračnou studánku na Muřinkovém vrchu.

Otevřel jsem tedy skřípějící kovová dvířka, poklekl (to se sice rituálně nemusí, ale nemám tak dlouhou ruku), naplnil tekoucí křišťálovou vodou přistavený hrneček a vypil jsem ho na ex a na zdraví a štěstí všech, kteří nám právě přejí, i těch, o kterých se domníváme, že je tomu jinak. Protože opravdu zázračná voda na své dlouhé cestě naším světem občas rozpustí i škraloupy, které se zdají být navěky nerozpustné, a dokáže svým proudem strhnout některým lidem masku, kterou pro její zarputilou podmračenost považujeme omylem za zlo. Ať se mé nesplnitelné přání někdy vyplní nebo ne, děkuji už za možnost ho vůbec vyslovit.

Na Muřinkový vrch právě došli dva turisti, pár středního věku. Poklábosili jsme, jak se to v horách dělá - odkud, kam a proč, a protože byli milí, neváhal jsem a doporučil k osvěžení zázračnou studánku. "Ne, díky," odvětili s úsměvem, "my máme kofolu!" Nu, prosím, i kolalokova limonáda kdysi činívala zázraky, proč ne tedy kofola. Sám pro sebe mám ale jasno a vybráno. Přece bych nedal osvědčeným zázrakům studánky na Muřinkovém vrchu košem!

Tak na zdraví a na všechna naše tajná a nesplnitelná přání!