Na lodi plné bláznů,
v oku ticha
uprostřed povykujícího šiku bezvěrců
šustí svými sny
po papírech.
Neznámá slova
dýchají do plachet
namísto unaveného větru:
Zmuchlat a zahodit.
Zmuchlat a zahodit!
Jen trochu se nadýchat
pomačkaného vzduchu
přes mříže svobody.
A přátelé z onoho světa
zpoza malované stěny
hrozí pěstmi vzpomínek.
Nezbývá vůle, nezbývá čas,
zbývá jen sestupná spirála žití
pro poezii.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.