O přepážce

Dnes jsem byl okolnostmi donucen stát velmi dlouhou a nudnou frontu u přepážky železniční mezinárodní pokladny. Dlouhý provazec lidí všech možných ras a národností čekal na možnost koupit si jízdenku domů anebo možná jen do další zastávky velké cesty kolem světa. Ale na rozdíl od jindy mne k přemýšlení kupodivu neinspirovalo multikulturní složení řady a lidé vůbec, ale naopak úplně obyčejná přepážka, jejíž dosažení se na nějakou dobu stalo ctižádostí nás všech. Kéž bychom tam už stáli a mohli si povídat s dámou, která svým vážným obličejem budila i na dálku nesporný respekt.

Na přepážce samotné nebylo na rozdíl především od ženské části osazenstva fronty napohled vůbec nic zajímavého, mne však zaujalo už jen to podivné slovo: PŘEPÁŽKA! Nemůže se mi u přepážky stát něco nepěkného? Co když se nakloním přes přepážku a někdo mne něčím přetáhne přes paže; ale to by pak byla nejspíš PŘESPÁŽKA. Stejně tak jsem se rozhlížel, zda nebudeme muset cestou překročit nějaké bojovně naladěné páže, které se s námi začne přít. Žádný mladý šlechtic ve veselém obleku však nebyl na dohled, i když několik mužů ve frontě mělo goticky špičaté luxusní boty.

 

Řekl jsem si, že při vzniku přepážky to asi někdo přehnal s pažením a podle známé pohádky tak dlouho pažil a bál se, že nedopaží, až přepažil. Taky mohl někdo podobným způsobem bažit, a protože bažení je - jak známo - pocit velmi intenzivní, snadno přebažíte ani nevíte jak, a výsledkem celého vašeho snažení (tedy bažení) bude nejspíš PŘEBÁŽKA. Možná má ale přepážka něco společného s nedovoleným převážením zboží do ciziny (jsme ostatně na nádraží, tak by na té souvislosti něco mohlo být) a sloužila původně ke speciálnímu přednostnímu odbavení profesionálních pašeráků, takže se jí původně říkalo PŘEPÁŠKA.

Na chvíli jsem procitl ze svých jazykozpytných úvah, ale protože se řada napohled netenčila, usoudil jsem, že je čas se do světa všech těch pašů, pachů, Bachů a paží zase vrátit. Jak se vlastně slovo přepážka skloňuje? Jen lidé s nedostatkem jazykové fantazie se mohou nechat uchlácholit školometnou poučkou, že se používá skloňování podle vzoru žena. O co lepší by bylo, kdyby se pro potřeby skloňování přepážka skládala jakoby ze dvou slov: První pád by byla samotná "přepážka", ale třeba hned pád třetí by zněl "k připážce" a tak by to šlo dál až k sedmému pádu plurálu, který by se rozrostl na rozsochatě barokní tvar "se přemipážkami". A co teprve…

Někdo mi poklepal na rameno. Byl to asi dvoumetrový muž s plnovousem Krakonoše (typický pašerák), který mne v hutné a necenzurované formě upozornil v tom smyslu, že přepážka je volná a jestli budu ještě chvíli okounět beztoho, že bych jevil odpovídající zájem, bude si považovat za čest mne předběhnout.

Probuzen ze skloňovacího snu, stojím před přepážkou a snažím se rozpomenout, na co jsem si to vlastně tu dlouhou frontu vystál. Jako by na tom záleželo!