Kde skřeky cikád třesou obzorem,
kde harfy bohů oplodňují zem,
kde vodoměrky běží moři vstříc,
kde ušlápnuté nic
se nekonečnem stává
a stará slupka kůže
v cárech opadává,
kde slovo dělá pořád ještě muže.
Kde slaný vítr dýchá sterou vůní,
a vlny hučí, šumí, bouří, duní,
kde ticho láká harmonií tónů
a barvy nebe stojí za poklonu,
kde netopýří plachty na obzoru
snad pohnou k tanci i majestátní horu.
Kde slunce na lože uléhá v plné síle
a tmavé skály zrána promění se v bílé.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.