O čtyřšmidrých lapítkách

Unyle přežvykující student mi u metra vetknul do dlaně barevný prospekt. Normálně něco takového hned zahazuji, ale čekala mne dlouhá cesta metrem a neměl jsem nic jiného ke čtení. Když je nouze, i prospekt potěší.

Jedinečná nabídka! četl jsem. Pravá LAPÍTKA z tvrzeného plastu. Třetí generace lapítek, která jsou vybavena už ne dvěma, dokonce ani ne třemi, ale rovnou čtyřmi šmidrami. "Podívejme, už dělají čtyřšmidré..." podotkl pro sebe obdivně pán, který se mi opíral o bok špičkou mokrého deštníku a oči mu švidraly k mému prospektu. "Pokrok holt nejde zastavit!" Upřímně řečeno, neměl jsem ponětí, k čemu je takové lapítko ani co je šmidra, ale bylo vidět, že tato slova zřejmě normální lidé znají, proto jsem se neptal. Šmidry jsou navíc potahované titanovou slitinou a měkčeny celestýnem, aby lépe lnuly. Co je to sakra celestýn a k čemu by asi tak mohly šmidry lnout. A proč? Prospekt byl pro mne plný tajemství. Pohon je hybridní a může ho zajišťovat buď přehřátá pára, akumulátorek, přikoupitelný solární panýlek nebo je možné propojení s malým dynamem využívajícím pohybovou energii vašeho křečka. Milé. Budu muset někde sehnat křečka.

Následovaly fotografické důkazy festovního provedení. Lapítko se všemi čtyřmi šmidrami měkčenými celestýnem bylo vystaveno plameni, leptáno kyselinou fluorovodíkovou, máčeno v močůvce, práno v agesivním chlorovém pracím prášku, namáháno v tahu, tlaku i krutu a vystaveno televiznímu přenosu z Poslanecké sněmovny. Plast byl stále tvrdý jako skála. Chmmm, taková specialita, to jistě nebude nic levného!

Naše lapítko má již víc než 30 miliónů spokojených zákazníků po celém světě. To ostatně není divu - se čtyřmi šmidrami! Ale v České republice jde o naprostou novinku! Inu, jsme stále ještě sto let za opicemi, já to říkám pořád! Takový Američan si už svůj život bez lapítka nedokáže představit a my.... Trochu jsem se styděl.

Možná si myslíte, že takový zázrak moderní techniky je drahý! No, upřímně, už mi to blesklo hlavou. Ale my po vás za naše skvělé lapítko čtvrté generace (neříkali na začátku třetí? Ale co, generace sem, generace tam, hlavně že to je něco jedinečného) budeme chtít jenom pakatel: Nestojí totiž ani pět tisíc (to je dobře, to bych asi neměl), ani tři tisíce, dokonce ani dva tisíce (tak už mne krucinál nenapínejte!), dostanete ho za neuvěřitelně upřímně poctivých devětset devadesát devět(BINGO!!! No to už by šlo, co?). A to ještě zdaleka není všechno, protože když leták otočíte, dozvíte se víc. Otočil jsem.

Kromě lapítka se čtyřmi šmidrami měkčenými celestýnem dostanete ještě jedno super extra speciálně skvěle tvrzeně plastové lapítko navíc. Samozřejmě taky se čtyřmi šmidrami, protože to už je teď pro nás standard. Celestýn je samozřejmě taky v ceně, dokonce v náhradní tubě. Navíc zákazník dostane pouzdro z pravé imitace kůže, aby mohl nosit lapítko stále při sobě zavěšené na opasku, speciální roztok na čištění lapítka s cypriánovým rozstřikovačem a praktický vatový tampón. Jako speciální bonus se přikládají dva páry moulí. K nirváně je s kompletní lapítkovou soupravou evidentně jenom krůček. Za stovku příplatku si ještě mohu nechat zaslat k celé sadě dálkové ovládání a certifikát jakosti na papíře vyráběném sice strojově, ale na ručně obsluhovaných strojích.

Kromě toho když si objednám celou sadu lapítek i s dálkovým ovládáním do patnácti minut, dostanu navíc sbírku fotografií lapítek z celého světa, tajemný dárek zdarma a budu slosován v soutěži o bestseler Století lapítek aneb používání lapítek v praxi (ve finštině).

Ještě než jsem dojel na svou výstupní stanici, byl jsem pevně rozhodnutý. Z letáku na mne přešel intenzivní pocit, že bez lapítka nemohu dál šťastně a spokojeně žít. Bez něj budu mít již celý svůj život pocit nenaplněnosti a bude ve mně latentní závist vůči všem, co si tento drobný vynález pořídili. Navíc s moulemi a cypriánovým rozstřikovačem! A lapítka budu mít dvě, takže ještě mohu podarovat své rodiče, ty z lapítka budou mít jistě radost zvlášť když jim podsunu i nečitelný návod. Na vše je samozřejmě doživotní záruka.

Z lapítek jsem se těšil skoro dva týdny. Sice se mi za tu krátkou dobu nepodařilo přijít na to, k čemu slouží, ale i když zrovna neběžela, sama o sobě byla prostě krásná. Kdo by odolal za jedenáct stovek! Pak ale začal vynechávat cypriánový rozstřikovač a na třetí šmidře začal blikat nápis "Meille sattui onnettomuus". V návodu jsem se dočetl, aspoň myslím, že pokud něco podobného nastane, vyřešit by to měla věta: "Haluaisin vuokrata polkupyörän". Když jsem chtěl zkusit, jestli nepomůže přiložené dálkové ovládání, vypnul jsem si televizi, zapnul v sousedově domě (soused je s celou rodinou na měsíční dovolené) poplašné zařízení a průvan shodil mou oblíbenou porcelánovou vázičku. Od té doby si připadám trochu změkčilý, ale za to asi může celestýn, protože jsem se jednou řízl o šmidru a celestýn se mi dostal do krve. A jak se ukázalo, i informaci o záruce jsem špatně pochopil. Záruka sice opravdu byla doživotní, ale ne do konce mého života, ale jen do konce života firmy, která na našem trhu lapítka prodávala. Škoda - třicet miliónů spokojených zákazníků na celém světě, jenom já jsem smolař!

Jo - a to jsem vám říkal, že těch jedenáct stovek bylo v eurech?

Ještěže mi zbyl aspoň ten křeček. Jmenuje se Ferda a dobíjí mi baterky.