Staré lucerny
i v slunci vyrýsují
bezpečnou cestu.
Foto: Nikkó, Japonsko, 2011,
1. část kolekce Černobílý Japan vznikla v roce 2021 k 10. výročí mé první japonské cesty.
P.S.: Když jsem před lety psal přímo z Tokia svůj denní report z návštěvy Nikkó (znamenala pro mě k mé velké úlevě i ochlazení asi o 10 stupňů v porovnání s vlhkými vedry metropole), neměl jsem právě kvůli technickým problémům s připojením k internetu možnost doplnit k textu i fotografie, tak si tehdy místo barevné fotoreportáže plné pamětihodností mohli čtenáři přečíst jen strohý text Japan 2011 - Den plný překvapení. Mimochodem, až zase někdo bude vědoucně říkat, že v Japonsku neexistuje zpoždění vlaků, já i moji milí čtenáři budeme i díky této vzpomínce vědět své :-).
Tak ať je i ta vaše osobní cesta bezpečná a je lemována - ve tmě i v prudkém slunci - pásy skutečných i myšlených světel, která vás - po cestě jakkoli křivolaké - nakonec dovedou k vašim vytouženým cílům.
Pozn.: Další četné reportáže z mých
dvou cest, během kterých jsem měl příležitost osobně poznávat nádhernou
japonskou zem, najdete ve speciální rubrice Japonsko na vlastní oči.
Bezpečnou cestu třeba značit za každého počasí :-) A s tím zpožděním - třeba bychom mohli česko-japonským vztahům přispět nějakým tím poradenstvím, jak zpoždění dělat pořádně a ve velkém.
OdpovědětVymazatDíky bydlišti na exponované trase Praha - Beroun, kde se lokomotivám lámou sběrače jak na běžícím pásu, mám v tomto směru notný poradenský potenciál :-).
VymazatLezarts
OdpovědětVymazatAlej plná světla:-)
Ano, ve dne i v noci. Povaha se mění, cíl zůstává :-).
VymazatTvoje Japonsko mě bavilo, žasla jsem, jak jsi podával zprávy v podstatě v přímém přenosu. Ale nejvíc mě dostal výstup horu Fudji
OdpovědětVymazatTady byl výhodou časový posun. Já psal články ve skutečnosti pozdě v noci, ale ze zdejšího pohledu to vypadalo skoro na odpolední přímý přenos :-).
VymazatO lucernách věděl své už Jirásek.
OdpovědětVymazat