Masaryčka s černou oblohou

Napsané jako v dnešním titulku to zní skoro jako nějaká speciální součást slavnostního menu. Ale "Masaryčku s černou oblohou" jsem si zajel minulou sobotu vyfotit do Prahy naprosto cíleně. Byl totiž po velmi dlouhé době zase jednou krásný slunečný den s nebem téměř bez mráčku, což jsou při použití mého oblíbeného černého infrafiltru optimální podmínky, když chci mít nějaký venkovní výjev na velmi tmavém až černém pozadí, ve které se v tomto podání transformuje sytě modrá obloha. A protože tyhle fotky vyžadují velmi dlouhou expozici, vzal jsem s sebou samozřejmě i stativ, bez kterého se snímání neobejde, a takto vybaven jsem vyrazil z Dobřichovic do Prahy s plánem vyfotit si moderní a vlastně teprve celkem nedávno dostavěnou budovu tzv. Masaryčky bezprostředně sousedící s historickým objektem nejstaršího pražského nádraží, kterému se dnes už zase říká Masarykovo.

Když jsem k budově došel, hned mi bylo jasné, že ještě nějakou dobu fotit nepůjde; rozdíly mezi světly a stíny ve slunečném dni byly moc silné a objevovaly by se na snímané budově jako ostrá rozhraní mezi světlými a tmavými plochami, což pro výtvarnou fotografii snad může být v něčem zajímavé, ale já chtěl tentokrát fotit především zajímavou architekturu a ne nějaké výtvarné experimenty s expozičními gradienty. Obhlédl jsem tedy okolí a odhadl jsem, že lepší by to mohlo být tak za hodinku, za hodinku a půl, kdy bude předjarní odpolední slunce svítit z trochu jiného směru a jiné výšky. Optimální čas pro malý oběd kousek odtud.

Když jsem se k Masaryčce po obědě vrátil, byla situace už mnohem lepší: Světelné předěly nezasahovaly do hlavní snímané budovy, ale upozadily se na fasádu přilehlé budovy vlevo. kde zdaleka tolik nevadily. Rozbil jsem tedy tábor kousek od vstupu do metra, aby výhled byl pro použitý objektiv optimální (kousek ode mne měli svůj "tábor" jehovisti, ale vzájemně jsme si nijak nepřekáželi). První pokus byl s minutovou expozicí, abych mohl aspoň zhruba odhadnout, kolik času nakonec bude opravdu třeba. Asi by se pro výpočet optimálního expozičního času dala použít nějaká přepočtová tabulka, ale když nemusím spěchat, radši udělám několik praktických zkoušek; při mém způsobu focení nějaká ta čtvrthodinka sem nebo tam nijak zvlášť nerozhoduje, pokud se během ní úplně zásadně nezmění nebo dokonce úplně neztratí světlo. Druhý pokus byl tříminutový a pořád to nebylo ani zdaleka dost. Třetí zastřelovací pokus byl stále tříminutový, ale s použitím 4x vyššího ISO. To už i stánek jehovistů kousek ode mne začínal chápat, že i já umím být v některých situacích docela vytrvalý a jen tak snadno se mě nezbaví :-).

Nakonec jsem si jako definitivní podmínky vybral ISO 200 a expoziční čas 7 minut, protože při něm se docela zajímavě vytvaroval i proud kolemjdoucích, kteří na první pohled vypadali, že kolem procházejí naprosto neuspořádaně a všemi směry, nicméně sedmiminutový čas snímání proud lidí docela pěkně usměrnil, podobně jako tomu bývá při focení proudů na řece. No a pak už stačilo infračervený obrázek v počítačové postprodukci "vyvolat", tedy náležitě převést do viditelné oblasti, a večer u televize ručně "vyzobat" a opravit několik stovek vypadlých pixelů, které se v obrázku při tak dlouhé expozici v infraoblasti vždycky vytvoří (ano, je to otrava a trvá to dlouho), ale zatím jsem nenašel jednodušší postup, který vede ke stejně kvalitnímu výsledku). No a úplně nakonec jsem se rozhodl nezvolit úplně černobílou variantu (byť to možná tak na první pohled vypadá), ale zachovat originální lehounký "kovový barevný nádech".

Asi tak to tedy u mě probíhá, když si vyjedu do Prahy udělat za celý půlden jednu jedinou fotku podle svého aktuálního gusta. Možná trochu rozvleklé, ale mě to baví, zvlášť když z toho vznikne výsledek, kterého se jiným postupem dosáhne jen stěží. Mimochodem, za tu dobu - co jsem tak mohl sledovat - muselo vzniknout skrze mobily a foťáky kolem procházejících lidí několik stovek, ne-li několik tisíc fotek Masaryčky, takže se domnívám, že málokterá pražská moderní budova je aktuálně v takové fotopermanenci, snad ještě tak Tančící dům, ale dalších konkurentů podobného typu asi Praha moc nemá.  

Masaryčka s černou oblohou (2026)

Objektiv: Canon EF 24-70 mm L USM

Ohnisková vzdálenost: 24 mm

Clona: f / 4.0 

ISO: 200

Expoziční čas: 7 minut

Filtr: B+W Infrared Black 830, 77 mm