Fotostřípky z chotěšovské vernisáže

V minulém týdnu jsem vám už ohlásil, že Výstava v chotěšovském klášteře je připravena. Dnes se podíváme na průběh úvodní vernisáže objektivem několika návštěvníků; sám jsem během vernisáže opravdu nestihl ani jednou jedinkrát stisknout spoušť, takový to byl báječný frmol, stále jsem se s někým vítal, loučil se s ním nebo od něj přijímal gratulace, případně jsem odpovídal na nejrůznější otázky, často od lidí, které jsem vůbec neznal. Předem varuji, že tentokrát se na několika fotkách objevím osobně. Jste-li na své vlastní vernisáži, jste totiž celkem logicky považováni za hlavního aktéra, a můžete se tak jen těžko nechat zapírat a v tichosti odlehlé komůrky o samotě popouštět uzdu své introverzi; naopak, pořád jste v centru dění, pořád na vás někdo mluví a pořád na vás někdo míří objektivem. Na vaše případné upejpání není nikdo zvědavej, naopak, očekává se od vás, že budete dobře naloženi, usměvaví, pokud místy i dojatí, tím lépe.

První část programu, která byla společná pro dvě zahajované výstavy - pro tu moji a rovněž pro moc zajímavou výstavu grafik Milana Bauera - probíhala v nejreprezentativnějším prostoru chotěšovského kláštera, v překrásně zrenovované Kapitulní síni. Druhá část pak už probíhala v obou výstavních sálech, v tom mém jsme si dali i malou, asi třičtvrtěhodinovou komentovanou prohlídku.

Musím poctivě říct, že mě velmi překvapilo množství lidí, kteří na vernisáž dorazili. Čekal jsem, že spíš budou na poslední chvíli chodit omluvenky, protože byl opravdu horký letní den. Nakonec jediný větší problém měla tříčlenná posádka speciálně vypraveného automobilu, který asi ve třetině cesty odmítl poslušnost a musel si počkat na odtah. Moc mě ale třeba potěšila - mimo mnohé jiné - výprava čtyř pražských fotografů, se kterými budeme vystavovat společně na podzim, kteří nejenže získali v klášterní budově skoro nevyčerpatelný zdroj zajímavých záběrů, ale navíc měli - spolu s mnoha dalšími - opravdu neobyčejný zájem o mé fotky a o příběhy s nimi spojené. No a o fotkách to já při podobných příležitostech vyprávím moc rád a musím se moc hlídat, abych udržel přijatelný čas takové komentované prohlídky.

Ale vezměme to pěkně popořadě:

Takhle to vypadalo asi hodinu před zahájením vernisáže: Chotěšovské dámy připravují na chodbě mezi dvěma výstavními sály společné občerstvení (ze kterého jsem za celý večer nestačil ujíst ani sousto a upít ani hlt) a právě dorazila moje rodina, která to ze Staňkova do kláštera neměla daleko.

  

 

Napřed do Kapitulní síně, kde se odehrála společná úvodní část vernisáže, nikdo moc nepospíchal, ale jak začaly davy návštěvníků těsně před pátou hodinou houstnout, začalo být jasné, že kdo dřív přijde, ten si jistěji sedne. Na dost lidí se nakonec vlastní židle ani nedostala, což tady opravdu nebývá zvykem. Všechny organizační věci měl na povel místní kastelán, kurátor a studnice vědomostí o historii Chotěšova, pan Jiří Poslední.

 

 

Diváci přivítali skupinu středověké hudby Gutta a průvodní slovo měl pracovník Západočeské galerie v Plzni, pan Jiří Hlobil. Bylo to příjemné a překvapivé shledání po bratru 30 letech; kdysi jsme se totiž setkali (a potykali si) na festivalu Literární Františkovy Lázně: Já byl tehdy účastníkem, on jedním z porotců a padli jsme si tehdy navzájem celkem do noty. Nu, po tolika letech jsou promlčené i horší věci než setkání a pár skleniček vína na literárním festivalu :-).

 

 

Středověká hudba, navíc provozovaná na moc zajímavé dobové nástroje, se do prostředí chotěšovského kláštera velmi dobře hodila.

  

 

Popravdě, nikdy bych si nepomyslel, že dorazí tolik lidí. Nejspíš mi právě letí hlavou, že všichni ti lidé, co jsou právě v Kapitulní síni, mohli být právě teď někde u vody a jim přesto stálo za to v letním vedru dorazit - často velkou dálku - až do Chotěšova, mimo jiné i proto, aby si prohlédli mou výstavu. Děkoval jsem ten večer - hromadně i individuálně - mockrát a rád to poděkování zopakuji i tady.

 

Průvodce společnou částí vernisáže, Jiří Hlobil (uprostřed), si na závěr pozval k sobě oba vystavující, grafika Milana Bauera (vlevo) a mne. Aspoň jsme mohli pohlédnout pěkně zpříma do nabitého sálu a musím připustit, že to byl moc pěkný pohled.

 

 

Nejsem úplně zvyklý přijímat dary, natožpak dary květinové. Ale na podobné vernisáži se něčemu takovému úplně nevyhnete a musím připustit, že je to docela příjemné.

 

 

Pak jsme se z Kapitulní síně přesunuli do výstavního sálu s instalovanými fotkami. Vystavených fotek je nakonec třicet, poslední čtyři, které se nevešly na stěny opatřené závěsným systémem, jsme nainstalovali trochu "punkově" na kovový stojan, takže jsem naštěstí nemusel rozhodovat, které čtyři připravené fotky z výběru odstranit.

 

 

V sále jsem pro zájemce uspořádal komentovanou prohlídku všech vystavených fotek. A zájemců bylo opravdu hodně. Vlastně úplně plný sál.

 

 

Ehmmmm... Autor se svými fotkami v pozadí cosi moudrého rozpráví a po vzoru dávných demonstrantů předvádí, že má holé ruce.

 

 

 

Trochu jsem se zapovídal u profilové fotky celé výstavy (Srdce zapadajícího slunce). Tahle fotka kdysi vznikla jako velmi osobní dárek pro člověka, kterého jsem bohužel na vernisáži osobně přivítat nemohl, i když tam se mnou byl v mnoha rozličných podobách, protože nebýt jeho, většina vystavených fotek by nejspíš nikdy nevznikla, aspoň ne v této podobě. Ostatně, ten použitý odstín modré (není to možná úplně přesně "navy blue", ale nic podobnějšího jsem nesehnal) mé "versnisážové" košile taky není úplně náhoda, ale vlastně jde o cílené poděkování: Děkuji a ještě jednou děkuji!

 

 

Řada účastníků vernisáže se vyjádřila, že se jim výstava moc líbila. Samozřejmě, to se na vernisážích tak většinou říká, ale dělalo to na mě dojem, že to nebylo ve všech případech pouhé "hlazení autora po srsti". Tak vstřícně nabízím i dalším: Nechcete to prubnout a do Chotěšova se taky podívat? Ono to vypadá, jako kdyby to hlavní z výstavy se už odehrálo a přitom ve skutečnosti výstava stihla sotva začít a má před sebou víc než dlouhé dva měsíce života :-).

Termíny dalších komentovaných prohlídek:

pátek 26.7. ve 13:00 - nemusíte-li do práce, optimální termín, protože tam bude jen minimum lidí, pokud se vůbec nějací najdou.

sobota 3.8. od 14:00 do 18:00 (konkrétní čas vypadá zatím na 14:30 a 16:30, ale to budu ještě upřesňovat na informační stránce výstavy https://www.petrvapenik.cz/chotesovnews. I když je klášter standardně o sobotách uzavřen, tohle je výjimka, protože se koná tradiční Večer pro klášter s kulturním programem od 14 do 23 hodin.

 

Fotografie poskytli:

Tom Zástěra (1-4, 6-9, 11), Pavel Vidlař (10,12), Zuzana Terešová (5)