Rytmus moderní architektury

Vítám vás zase jednou ve zdejší blogové fotolaboratoři, kde se dnes budeme věnovat tomu, jak je taky možné na obyčejné prvomájové procházce fotit moderní architekturu. Máte rádi takové ty současné železobetonovoskleněné baráky, které se staví o překot různým velkým firmám? Vím, většinou to není na fotkách nic moc zajímavého, byť třeba skleněné fasády docela pěkně odrážejí svoje okolí (povětšinou ovšem taky nijak zvlášť hezké). Ale když už jsem o prvním máji trapně místo na Petřín pod nějaký rozkvetlý strom zavítal s foťákem na nepříliš fotogenický okraj Rohanského nábřeží, které zrovna parkovou zelení neslyne, ale zato je tu notně asfaltu na křížení několikaproudých silnic, podíváme se, jestli tu nejde cvaknout něco podnětného, co by si naše blogová fotolaboratoř mohla vzít do parády.

 Jedna místní moderní budova mě docela zaujala (z druhé strany je vidět, že patří firmě Allianz). Ani ne tolik nablýskanými skleněnými stěnami jako spíš zajímavě udělanými balkóny, ze kterých je z tohoto úhlu v každém patře vidět jen malý kousek a bezprostřední odraz v zrcadle fasády, takové do skla zakousnuté zoubky.

  

 

Jen pro lepší orientaci sem dám i jednu nepůvodní fotku staženou z internetu, abyste viděli, jak fotografovaná budova vypadá  z čelní strany a porozuměli tomu, co vlastně vidíme při focení z boku ve směru od řeky.

Semafor na první fotce samozřejmě nemístně zacláněl, zkusil jsem tedy trochu popojít pár kroků zpět proti proudu Vltavy, aby se prostor mezi semaforem a budovou zvětšil a semafor se na ten skleněný baráček vilně netlačil.

 

 

 

Ne, nelíbí se mi to; ten rytmus opakujících se balkónů přichycených na skle fasády se mi nezdá špatný a možná by šel využít, ale všechno ostatní je na fotce zbytečné. Tak tedy ještě maličko jiný úhel, aby ze záběru semafor a protější kancelářská budova úplně zmizely.

 

Jééé, copak neumím držet foťák rovně? Budova na Rohanském nábřeží přece není věž v Pise, i když to na předchozí  fotce skoro tak vypadá. A ten brajgl při spodním okraji vpravo, ten taky odstraníme. Zjednodušovat, zjednodušovat... Všechno nadbytečné musí pryč, až zbude jen ten základní a ničím nerušený... rytmus :-).

  

 

Doposud na obrázku nesměle probleskovaly barvy: trochu šedomodré ve skle, trochu azurové na obloze. Ve výsledku ale barvy nejsou ničím zvláštní, připomíná to černobílou fotku, tak nezůstávejme na půli cesty. A obloha přece bývá nahoře, ne? Co kdybychom ji tam tedy umístili? Však mě znáte, jak rád výslednou fotku zkoumám, jestli náhodou pootočená nebo postavená na hlavu nebude vypadat lépe než základní verze.  

 

 

 

Tak a zbývá nám už jen poslední krůček: ještě se mi nelíbil ten malý mráček vlevo při horním okraji, který jako kdyby si pamatoval původní směr svého pohybu, takže bez něj bude naše mírně falešné pootočené nebe o něco pokojnější :-). 

Trošku se mi ten původní obrázek pod rukama proměnil, ale výsledek se mi teď líbí o něco víc. Není to žádná extra třída, ale o to přece nešlo, důležitá je metoda, cesta, zvažování... A o to by v takové normální blogové fotolaboratoři mělo jít především, že? :-)