Stránky

středa 17. dubna 2024

Všechny krásy Prahy v Jindřišské věži

Minimálně posledních 5 až 6 let se vracím stále na jedno místo na jednu opakovaně pořádanou výstavu: Cílem je Jindřišská věž v Jindřišské ulici, kde se v místní galerii koná výstava Všechny krásy Prahy, na které je možné vidět vybrané fotografie autorek a autorů někdy jen volně, jindy těsněji spojených s projektem Davida Černého Miluju Prahu.  

Základní vstupné tu není úplně zanedbatelné (aktuálně 190 Kč), byť jeho součástí jsou i další části věžové expozice a návštěvníci se mohou vyjít podívat až do nejvyššího patra věže, odkud je úžasná vyhlídka do všech světových stran. Přesto investovaných peněz nelituji, protože se do těchto prostor - v běžný čas mimo speciální akce zas ne tolik navštěvovaných - chodím zároveň pokochat i rozčílit a pokládám si tu jako praktikující fotograf docela zásadní tvůrčí otázky, se kterými je lepší být sám, protože občas vyvolávají autorský zmatek a v nepřipravených očích i klamná zdání namyšlenosti. Ano, kochám se tu - vždy, bez výjimky - nepopiratelnými pražskými krásami i šikovností vystavujících, jak ony krásy zachytit a představit. A stejně neodbytně bývám rozčilen tendencemi upřednostnit líbivost, atraktivitu a něco, čemu říkám ve zkratce "pohlednicovitost", před originalitou podání a odvahou pohladit diváky i jinak než jen "po srsti". Moje představa, že z tisíců pořízených fotografií takového místa, jakým je Praha, musí být možné sestavit kompletní expozici výhradně z opravdu výjimečných obrazů, nad kterými se mimoděk rozbuší každé citlivě vnímající srdce, zůstává až na výjimky nenaplněna a já coby mírně poučený návštěvník obvykle překousávám zklamání z toho, že výstava je "jen" výborná, zatímco mohla a měla být vynikající  a nezapomenutelná.   

 
Výstavu tentokrát tvoří 38 fotografií - více barevných než černobílých - od 18 různých fotografů, většinové uspořádání je takové, že jsou vždy pod sebou dvě fotky stejného autora. Řada zdejších autorů ostatně vystavuje na každoroční výstavě opakovaně, třeba Peter Čech a jeho úžasné smíchovské fotky labutí už tak trochu k této akci patří a i letos patří k vrcholům jeho (tentokrát) černobílá fotka na toto téma (mimochodem: loni zvítězila ve své kategorii v prestižní mezinárodní soutěži Fine Art Photography Awards a jsem přesvědčen, že patří k nenápadným vrcholům výstavy). Rovněž se mi moc líbil ojíněný Petřín Jana Urbánka (je spolu s labutěmi i na plakátu k výstavě - viz konec článku), Úplněk mezi věžemi Týna Valerie Semenové nebo podloubí v Loretánské od Olgy Smrčkové. Jsem přesvědčený, že pražských krás je na výstavě k vidění opravdu hodně a každý návštěvník si pro sebe nějakou najde.

 
 
Fotografky a fotografy, kteří aktuálně vystavují v Jindřišské věži, většinou sleduji a trochu znám (ovšem jen podle jména) už řadu let díky jejich aktivitám na sociálních sítích případně i díky jejich webovým prezentacím. V loňském roce jsem ovšem měl možnost díky několika úžasným náhodám některé z nich poznat i osobně a musím říct, že to jsou moc fajn pro fotografii zapálení a neobyčejně tvůrčí lidé, kteří zasluhují - když už nic jiného - aspoň abych se přišel podívat na výstavu, na níž se podílejí. I proto jsem byl rád za možnost kromě individuální návštěvy výstavy bez přítomnosti dalších lidí (ze které jsou i fotky k tomuto článku) prozkoumat vystavené fotky i jejich autory přímo na vernisáži výstavy, která proběhla 10. dubna; tam jsem ale nefotil, bylo tam dost nabito a hlavně vnášení dalšího fotoaparátu do prostoru zaplněnému fotografy připomínalo klasické rčení o nošení nejmenovaných nočních ptáků do řeckého hlavního města :-).

 
 
Mimo vernisáž, na které bylo možné potkat asi všechny na výstavě zúčastněné autory, spokojené organizátory i nejrůznější zástupce médií (ano, David Černý dokáže dobře "prodat" příběh spojený s touto výstavou a ve většině minimálně pražských médií výstava dostala opravdu velmi dobrou příležitost se prezentovat), bývá prostoru na vychutnávání různorodých pražských motivů na všech stranách dost a dost.

 
 
A ještě na závěr přidám oficiální plakát akce, na kterém si můžete přečíst, kdo všechno je na této společné výstavě autorsky zastoupený a dokdy výstava potrvá. Možná stojí za zmínku připomenout potenciálním návštěvníkům i to, že na závěr výstavy se skuteční dobročinná aukce vystavených fotek, přičemž výnos z prodeje půjde organizaci Nedoklubko, pečující o předčasně narozená miminka a podporující jejich rodiny. 
 

 

Poslední dobou se pořád něco děje v kladném i záporném smyslu slova a svět kolem mne je doslova v poklusu, což poznám i podle toho, že se v takové době ještě zhoršuje moje pověstná neschopnost včas a dostatečně slyšitelně popřát k narozeninám těm, co si to nejvíc zaslouží. Ale občas se snad z toho mumrajovitého kvasu podaří vydestilovat i nějaký zajímavý výsledek, takže se např. povedlo "mimo plán" domluvit jednu zajímavou podzimní akci, které bych se měl zúčastnit mimo jiné i společně s několika lidmi z dnes představené výstavy. Samozřejmě, pokud se ještě něco zásadního nezmění, dám vám všem včas vědět všechny důležité informace; věřím, že se bude na co těšit, byť teď má u mne prioritu příprava výstavy v chotěšovském klášteře, která začne už za tři měsíce. Pěkně jedno po druhém! :-).

14 komentářů:

  1. Kolem Jidřišské věže chodím mnohdy cestou z práce. Jsou tam zajímavé výstavy: před kovidem tam
    byla výstava zvětšenin pohlednic staré Prahy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kolem Jindřišské věže chodím velmi často i na akce do ní. Pohlednice staré Prahy jsem ale nějak pominul...

      Vymazat
  2. Určitě zajdu, Jindřišská věž je má oblíbená destinace...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I moje, každý rok tam několikrát chodím na různé akce.

      Vymazat
  3. Praha má krásné památky, ale jinak ji nenávidím od dětství

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně naštěstí Praha nic špatného neprovedla, takže si můžu dovolit ji mít rád.

      Vymazat
  4. Petře, výstava určitě stojí za shlédnutí.👍👍👍 Navíc jako bonus je příspěvek Nedoklubku. Už je to pár let, kdy jsem měla tu čest přispět do Pohádek pro kulíšky a tehdy také výnos z prodeje šel Nedoklubku. Dojemné bylo i setkání s maminkami "kulíšků" při autogramiádě, kdy jsem se s úžasem dívala na holčičku, která měla při narození půl kila. A všechno dohnala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobře si na akci Pohádek pro kulíšky pamatuji. My jsme na vernisáži taky měli holčičku - kulíška, která už pěkně vyrostla a umí skvěle tancovat :-).

      Vymazat
  5. Děkuji za zajímavý tip, v úterý jsem běžela kolem, ale to už bylo zavřeno... Ráda bych se dovnitř podívala.
    Přeji hezké jarní dny, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak třeba bude ještě nějaká dobrá příležitost.

      Vymazat
  6. Snad se mi podaří vytáhnout Míšu .....stejně potřebuju do FotoŠkoda, takže by jsme to mohly spojit

    OdpovědětVymazat
  7. Jo, to jsou ty nebezpečně vysoké standardy. Taky už mě takhle párkrát rozčílily věci, které byly fakt dobré, protože jsem čekala, že budou ještě lepší. A souhlasím: člověk pak působí jako největší snob na světě :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Většinou se tímto způsobem rozčiluji nad tím, co udělám sám, ale občas jsem si v tom maličko nevěrný a pustím se i do ostatních :-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.