Strašidýlka

Pomalu a neplánovaně začíná vznikat zárodek specifického fotografického cyklu, kterému říkám pracovně Strašidýlka. Jde o vedlejší výsledek experimentů s tekoucí řekou: Protože mi obyčejné "Říční variace" nestačily, začal jsem kdysi zkoušet, co se stane, když fotku normálně tekoucí vody, kterou je logické snímat na šířku, pootočím o 90 stupňů a proudění z přirozeného horizontálního režimu převedu do režimu vertikálního, což je v tomto případě opravdu řádně postavené na hlavu. Pochopitelně, to už pak není "otevřené" proudění v pravém smyslu slova, ale taková fotka má podle mne smysl jen tehdy, když na ní vznikne nějaký hotový "uzavřený" obraz. Optimálně strašidýlko.

Jak to tak bývá, s jídlem roste chuť, a tak mi pomalu přestala stačit hra na náhodu a začal jsem přemýšlet, jak tyhle fotky dělat trochu s rozmyslem a jak cíleně vyhledávat takové záběry, kterým by to mohlo jako potenciálním strašidýlkům slušet. První vlaštovkou se stala fotografie s názvem Maska (když nechci před ostatními vypadat moc infantilně, používám pro strašidýlka umělecký pseudonym "masky"). Otočit říční proudy nastojato se zprvu zdálo být čiré bláznovství, ale série "Malby vytvořené řekou," jejíž profilovou fotkou byla právě Maska, si na konci roku 2021 k mému překvapení přivezla čestné uznání ze soutěže v Tokiu, a tahle fotka samotná pak ještě v roce 2023 přidala individuální čestné uznání ze soutěže v New Yorku. A to ještě po vzoru kukaček podstrkuji tento typ fotek do nespecifických kreativních kategorií typu "Fine Art" nebo "Creative", jako by pořadatelé nemohli rovnou vyhlásit kategorii "Strašidýlka" a bylo by jasno :-).

Druhé psychedelické strašidýlko, které jsem jako fotku vzal na milost (byť si zatím na žádné mezinárodní přehlídce nezasoutěžilo), byla fotka s pracovním názvem Pod závojem snu. Jestli je to sen příjemný nebo spíš noční můra, to asi záleží na konkrétním snivci a na okolnostech. Mně by asi snění o takové nohaté potvůrce docela vyhovovalo, byť přiznávám, že to nemusím mít často a snažím se spíš ve svých snech sledovat - řečeno hantýrkou dávných sledovačů a čenichalů - jiného a mně o moc milejšího objekta.

Úplně novou fotku do série strašidýlek jsem udělal právě včera, tedy o Velikonočním pondělku, na svém oblíbeném místě na levém břehu Berounky pod Dobřichovicemi. Původně jsem si myslel, že budu fotit déle a poctivěji, ale pak jsem přišel na to, že vichr je tak silný, že je schopný mi ve vachrlatém podmáčeném terénu říčního břehu porazit i stativ, který jsem na focení celkem zbytečně přibral. Nakonec u řeky vznikla jediná fotka, a to ještě hlavně proto, že mi jeden zakulacený světlejší vodní proud připomínal výrazný nos v podivné masce, která jako kdyby měla obličej ve dvou patrech, jeden bezprostředně přiléhající k nosu, jeden naopak vysoko nad jeho kořenem. Možná to vypadá tak trochu jako z rodu Vetřelců, každopádně strašidýlko je to, myslím, beze sporu, takže malá série se nám rozrůstá. Když to půjde takhle dál, uspořádám jednou úplně strašidelnou výstavu, ze které budou návštěvníci odcházet v podobném rozechvělém  rozpoložení jako z filmů Davida Lynche :-).

Nebo že by - jak se tak dívám na jejich rozvlněné kukuče - ta moje říční strašidýlka neměla ten správný odpudivý účinek? :-)