Vyšehrad bez fotosmogu

Na Vyšehrad chodím fotit celkem rád, i když ne tak často. Je odtud krásný, večerním sluncem v pěkných dnech vylepšený výhled na Prahu (možná se k němu taky někdy dostaneme) a ozářená bývá ve směru od řeky i zdejší bazilika Petra a Pavla. Vždycky, když se vydaří takový krásný večer, mám cukání vyfotit si na výšku celé plastické průčelí baziliky a vždycky mě otráví, jak je vchod do chrámu prakticky ve kteroukoli dobu obestavěný různobarevnými zaparkovanými automobily. Ano, auta, kolemjdoucí lidé, popelnice, odpadkové koše a dopravní značky, to jsou asi hlavní součásti velkoměstského "fotosmogu", kterému se na většině míst nedá rozumně vyhnout. Nedělám fotky jako dokumenty doby, aby se nad nimi za 50 let rozněžňovali milovníci veteránů nebo ti, co studují vývoj městských počišťovacích služeb. Rád bych si udělal normální obrázek, ve kterém by byl aspoň trochu zachován duch místa a nečišelo z něho na první pohled 21. století. Jak to ale udělat a nepotřebovat k tomu humpolácké zásahy ve photoshopu, kterými "natvrdo" odstraníme všechno, co přebývá (a přebývalo by toho mnoho)? Podívejme se na postup, který jsem zvolil tentokrát - v asi úplně posledním dni letošního "rozšířeného léta".

Jako první by v téhle sérii měla být uvedena fotka zmíněného průčelí novogotické baziliky. Věřím však, že si měkce nasvícený kostel, jehož vchod je obklíčený naštosovanými auty, dovedete představit. Po mně tuhle fotku nechtějte, dost na tom, že sem dnes dám z cvičných důvodů řadu obrázků, které by jinak putovaly nejkratší cestou do koše.

Když nemohu z nějakého důvodu použít hlavní vybraný záběr nějaké památky, snažím se ji nějak obejít a podívat se na ni z jiného úhlu, třeba budu mít kliku a někde nebude fotosmog tak hustý. Udělal jsem to i tentokrát. A opravdu, stačilo projít uličkou vpravo od vstupní brány baziliky a dostat se na křižovatku ulic K Rotundě a Soběslavova, tedy ke špičce Vyšehradského hřbitova obestavěného vysokou zdí. Tady stačilo chvilku počkat, než už trochu potemnělé ulice opustí poslední turisti a projede několik aut. Pak se křižovatka vyprázdnila a v záběru zůstal jen chrám, stromy, zdi, dlažba ulice a chodníku a navrch jedna pouliční lampa, tedy nic, co by dokázalo vročit záběr právě do roku 2023. A tehdy se paradoxně ukázalo, že úplně bez lidí je záběr až příliš neživý. Zatímco jsem doposud čekal, až se vyšehradské ulice vylidní, musel jsem čekat dál, až naopak nějaká postava opuštěný snímek opět oživí.  

Ano, sem tam někdo prošel, ale nebylo to ono, turisti v tričku s krátkým rukávem, v kraťasech a sandálech opravdu nebyli ti, na které bych čekal. Ale asi po deseti minutách se otevřely dveře jednoho ze zdejších domů, který, myslím, patří vyšehradské kapitule, vyšla z něj jeptiška v černém hábitu a pustila se ulicí směrem k bazilice. Nu, tady na tom chodníku vlevo postava jeptišky moc nevyzní, potřeboval bych ji spíš na protějším chodníku u světlé zdi slavného hřbitova. Uvidíme, kudy půjde.

Hmmm, takhle vlevo to prostě není ono... Ale jak ctihodnou sestru přesvědčit, aby přešla křižovatku? Takto se bude ztrácet na tmavém pozadí... Nu, sestro, co vám to udělá?

 

V mezidobí projelo jedno auto, tak jsem musel s focením chvilku vyčkat, ale už další záběr potvrzuje, že jeptiška vyslyšela moje tiché přání a opravdu přechází na druhý chodník a na malou chvíli se ocitá hezky kontrastně proti světlé zdi, přesně, jak jsem si to představoval. Možná, kdyby přešla křižovatku napříč, byla by moje pozice pro fotku ještě výhodnější, ale člověk nemůže mít všechno a kdoví, jaké přikázání by tím ta dobrá a zjevně i světských pravidel dbalá osoba mohla porušit. Rychle cvaknout, třeba to bude jediná šance.

I když už je to o dost lepší než ještě před chvílí, předcházející fotka má přece jen jednu nepříjemnou vlastnost: Není totiž poznat, že postava směřuje k chrámu. Jde tak nějak chaoticky, v daných souvislostech by se dalo říct "nazdařbůh". Tak ještě jedno cvaknutí, opravdu rychlé, o malou chviličku později, protože jeptiška jde rychlým krokem. Na bohoslužbu, k osobní modlitbě nebo za nějakým jiným účelem? Nevím, ale další obrázek by už byl jen horší.

Ano, uměl bych si představit ještě maličko lepší konstelaci, kdyby byla postava o kousek blíž ke křižovatce, aby byla výraznější proti světlému pozadí a měla před sebou delší kus hřbitovní zdi než za sebou. A ještě lepší by možná bylo, kdyby šla postava v obráceném směru, aby bylo zřejmější, že jde o jeptišku. Ale nebudeme planě fantazírovat, myslím, že na to, jak to původně vypadalo, to nakonec dopadlo ještě celkem dobře. Je tedy možné se teď ještě trochu pověnovat formě fotografie.

Z fotky je zřejmé, že její barvy nejsou celkem ničím zajímavé, ztrácejí tedy své opodstatnění a je možné je nahradit stupnicí šedi tzn. černobílým podáním. Trochu jsem zvýraznil strukturu; např. hřbitovní zeď vypadá o něco kontrastněji než na původním snímku, a trochu to platí i pro jinak nepříliš výraznou oblohu. Kontrast podpořil lepší vyrýsování věží kostela oproti obloze a třeba i takovou drobnost jako zvýraznění pouliční lampy. Ještě by možná stálo za to oříznout kraje větviček úplně vpravo ve středu obrázku, ale když jsem to vyzkoušel, dostal se moc na okraj docela hezký kříž vykukující nad hřbitovní zdí. Tedy, větvičky se snesou :-).

Když ty dnešní "fotolaborky" pro sebe shrnu, můžu snad říct, že jsem si nakonec přinesl vyšehradskou fotku, která asi tak ze 60% splňuje moje představy. Možná, že kdybych na místě čekal ještě další půlhodinu, dostal bych se nakonec na vyšší procento, ale pravděpodobnost nebyla moc vysoká, protože další jeptišky se zrovna nerojily a navíc se už docela rychle stmívalo. Ale znáte mě a mé nutkání vracet se na místa svých dřívějších fotografických činů a snažit se s odstupem času dosáhnout ještě o něco lepšího výsledku. Desetkrát to nevyjde, jednou jo. Tak myslím, že i tenhle záběr z ulice K Rotundě, má v budoucnu šanci na nějaký reparát :-).