Vyznání ve žluté obálce

Když si mám vybrat, co mi k Prvnímu máji víc pasuje, rozhodně dám svátku lásky vždycky přednost před svátkem práce. No a k lásce patří samozřejmě i různá osobní vyznání, ke kterým dochází tradičně pod rozkvetlým stromem, ale často - i když to tedy zatraceně není ono - i na dálku, tím spíš v této podivné koronavirové době, kdy se na dálku učí, schůzuje, hraje divadlo, čtou knížky, pořádají přátelské srazy, koncertuje se, a dokonce se tak i jezdí cyklistické závody. To všechno funguje, i když to asi v žádném z těch oborů úplně "není ono", tak jak by to "ono" mohlo být právě v tak delikátní a "kontaktní" oblasti, jakou je láska?

Kdo si sem chodí číst pravidelně, dobře ví, že v době karantény jsem tady postupně ukázal několik barevných fotokoláží skládaných z obyčejných barevných papírů a drobností, které jsem našel kolem sebe. Měl jsem všehovšudy tři barevné čtvrtky; z té červené vznikla Japonská plachetnice s dominujícími trojúhelníky, z bledě modré vyšel Modrý don Quijote, laděný nenápadně spíš do kulata, a z poslední žluté vznikl už začátkem dubna obrázek s převažujícími lichoběžníky, který představuji dnes. No a protože jsem doma náhodou našel ještě kus staré černé čtvrtky, z této barvy a ze zbytků tří již dříve použitých barev vznikla ještě návdavkem Pyramida tří sluncí.

Proč jsem tu neukázal dnešní "Vyznání v barevné obálce" už dřív, když je hotové skoro od začátku dubna? Jednak jsem nechtěl, aby tady na blogu bylo "překolážováno", tak bylo nutné proložit tyhle obrázky články jiných žánrů, jednak se tenhle obrázek, myslím, dobře hodí právě pro článek prvomájový, no a hlavně je to proto, že podobné vyznání bývá povahy veskrze soukromé, takže by mělo doputovat s náležitým předstihem hlavně k adresátovi. Věřím, že mi zásilku nešetrným zacházením někde na poště nerozcinkli; taky jsem mohl na obálku přilípnout pro jistotu nálepku "FRAGILE", ale to mě nenapadlo, protože dopisy posílám jen zcela výjimečně a skoro už ani nevím, jak se to dělá. Dost na tom, jak na poště prskali, že je adresa napsaná žlutým písmem na žluté obálce; trvalo mi dost dlouho, než jsem je přesvědčil, že je to tak u podobné zásilky správně.

Tentokrát jsem ale při skládání narazil na nečekanou překážku: Kolem hotového žlutého obrázku jsem skoro týden nespokojeně chodil a lámal jsem si hlavu, z čeho ta nespokojenost pramení. Znáte takový ten nepříjemný pocit, když přesně víte, že obrázku něco důležitého chybí, jenže vy vůbec netušíte co? V původní verzi totiž bylo zdánlivě vše, co jsem tam chtěl mít: žlutý papír, oranžový koženkový diář, kteří mi jedni známí věnovali k Novému roku, na černém podkladu žlutou propisku, která je sice fajn na pohled, ale kterou jako jedinou ze sady deseti barevných propisek nepoužívám, protože žluté písmo není dobře čitelné ani na bělostném papíře, natožpak na žlutém, a dva tenké červené proužky, které by nezvládly dát dohromady ani celý Adidas. Bylo to rozčilující: obrázek se zdál být hotový, ukončený, ale pořád mu v mých očích něco podstatného scházelo, aby to bylo opravdové a přitom uvěřitelné vyznání.

Mezitím jsem už ovšem složenou a mnohokrát v drobných obměnách nafocenou koláž zlikvidoval a papíry jsem rozstříhal a použil na další obrázky. Až v okamžiku, kdy jsem výslednou fotografii chtěl opravdu poslat a už už jsem se chystal stisknout příslušné tlačítko, jsem si představil adresáta v životní velikosti, ve 3D a ve vysokém rozlišení a doklaplo mi to! A protože už obrázek fyzicky neexistoval, musel jsem si v nouzi pomoci obyčejným Photoshopem. Jistě na první pohled poznáte dva drobné rozdíly oproti původní verzi. Tedy - čistě technicky (pohledem fotoeditace) jsou to rozdíly dva, ale ve skutečnosti vlastně jenom jeden. Malý ale zásadní. Ano, teď už je vyznání takové, jaké jsem si ho představoval a jaké mi dává smysl. Teď už je snad konečně možné shrnout tuhle drobnou dubnovou a přitom prvomájovou koláž do klasických sedmnácti slabik jednoduchého haiku:

V žluté obálce

bez slov a bez podpisu

je vše, co má být.

 

Přeji vám tedy, aby všechna vaše vyznání, ať už jsou právě v obálce jakékoli barvy nebo máte to štěstí, že mu žádné obálky netřeba, měla vždycky všechno, co považujete za důležité, a pokud náhodou ne, aby to šlo snadno najít a doplnit nebo aspoň dodělat ve Photoshopu :-). Ať jste hlavně zdrávi a máte krásný první máj, jakož i všechny máje následující.

P.S.: První čtyři "domácí koláže" jsem kromě zdejších blogových článků (viz odkazy v textu) všechny představil v jediném souhrnném článku na svém jen výjimečně používaném fotoblogu: Barevné fotokoláže z doby karantény.