O podučitelích a jiných poddaných

Už jako malé dítě mě v pohádce o Rumcajsovi zaujal podučitel Očičko, jičínský lučebník a silozpytec, aniž bych tehdy tušil, že i pro mě bude jednou vyučování lučbě a silozpytu na pár krásných let povoláním a zároveň velkou zábavou. Už to úžasné pracovní zařazení: podučitel! Dá se očekávat, že úplný učitel to ještě není, takže by měl dodržovat vůči opravdovým učitelům subordinaci, podobně jako ji musí dodržovat podporučík k poručíkům, podplukovník vůči plukovníkům (tím, jak je to mezi poručíky a podplukovníky to teď raději nebudeme komplikovat) nebo podnájemník ve vztahu k nájemníkům. Když se ale podíváme na podobná slova začínající na "pod-", zjistíme, že takto jednoduché to v našem jazyce není, a čeština má z tohoto úhlu pohledu (tedy z podhledu) vzezření jazykového podivína, který se postupem času zcela emancipoval a dnes již ho s původně nadřízeným ivínem vůbec nic nespojuje.

Často totiž nejde o vyjádření podřízenosti, ale jen určitého místního uspořádání. Např. podkroví tedy před krovím nemusí stát v pozoru, bohatě postačí, když se nad kroví nebude nepatřičně vyvyšovat (jestli to stejně platí i pro podlaží, si ovšem netroufám odhadnout). Místní uspořádání bude nejspíš hrát důležitou roli i u podkolenek, podprsenek nebo u podhoubí a zřejmě se tím dá mnohé vysvětlit i u podběráku nebo v případě podvraťáků, byť ti, kteří dosáhli takového označení jen v přeneseném smyslu slova, si v praxi vystačí zcela bez vrat.

Někdy si ovšem ani s principem vzájemné polohy úplně nevystačíme. Kupříkladu podlitina nemusí mít s litinou nic společného, i když připouštím, že dostanete-li se některým svým údem nešťastně pod litinu, vznik podlitiny bezesporu hrozí. Jako rodák z Domažlic navíc mohu potvrdit, že podchody jsou na nás Chodech v principu zcela nezávislé, což platí dokonce i o podchodech na Chodsku, protože tam podchody chodí nejvýš tak jedni Chodi pod druhými Chody, až to takhle napsané trochu připomíná degustační menu. Mnohem těsnější vazbu mají, myslím, poddaní k daním, protože to už je tak prostě historicky dané, že většinu daní zaplatí poddaní žijící "pod daní", zatímco všichni aspoň trošku vykutálení daní (a tím spíš pak finančně nadaní naddaní) se na rozdíl od poddaných dokáží zpod daní efektně vysmeknout.

Jazykový cit nám však velí vždy hledat souvislosti: Když přijedu do Podbořan, tuším někde poblíž ještě o něco větší Bořany. Podobně u Podmokel na Rokycansku mohu hledat blízké Mokly, což už se jednou v roce 1771 hledajícím vyplatilo, protože Podmokly tehdy při velkém dešti mokly a mokly, tak dlouho, až se utrhl rozmoklý břeh potoka a ze země se vyvalil poklad zlatých keltských mincí. Bohužel, našli je tehdy v Podmoklech jen promoklí poddaní, takže asi tušíte, jak to dopadlo, když se to jejich naddaní dozvěděli.

Mohl bych pokračovat a vymýšlet, jak asi vzniklo slovo podoba (mohlo by jít třeba o dobové hovorové označení utrakvisty) nebo podagra (což by zase mohl být aspoň malý jazykový hrádek v indickém státě Uttarpradéš). Myslím ale, že už to pro dnešek stačilo, aby ještě někdo nepodlehl pocitu, že tento článek je jen obyčejný jazykový podfuk, a nezačaly ho napadat nepěkné jinojazyčné souvislosti. Každopádně, kdo se textem pročetl až sem, zaslouží si přinejmenší poděkování.

Hmmm, poděkování, poděkování... Kdyby se to psalo jako podjekování, mohlo by to souviset s jekotem, ale takhle... Jestli ono nebude užitečnější (češtináři mezi vámi teď jistě horlivě přikyvují) vrátit se pokorně k silozpytu a lučbě, protože v jazyce českém bych to nejspíš nedotáhl ani na podučitele.

Jedině snad, že bych kvůli téhle jazykové rubrice měl v oboru u někoho Očičko! :-)