V ledovém zrcadle

O víkendu to sice vypadalo, jako když se jaru nedaří se úplně rozhodnout, jestli se chce ucházet o vládu nad severní polokoulí anebo si radši dá ještě šlofíčka, ale je, myslím, více než zřejmé, že se nakonec milostivě nechá přesvědčit, že není pro vládnutí nikdo lepší v dohledu, a na určitou formu své "úřednické vlády" kývne. Astronomové tvrdí, že oficiální jaro začne až 20. března v noci, ale ti, co mě už nějakou dobu znají, dobře vědí, že mé osobní jaro začíná vždycky už o pár dní dřív, ať už jsou právě tropy nebo mrzne, až praští. Protože jaro, to není zdaleka jen aktuální povětrnost, ale především stav srdce. Kardiologové by sice možná v mém případě hovořili spíš o pokročilém podzimu, ale já vím své! :-).

I když už v tušení zázraků nového přírodního cyklu hledíme dopředu, myslím, že se sluší poděkovat i zimě. I když nepatřím k jejím příznivcům, ale spíš k názorovým oponentům, a do Evropského parlamentu bych ji rozhodně nevolil, dokážu být uznalý a přiznat jí, že se letos snažila vládnout odpovědně a celkem to šlo vydržet. Stejně ale budu rád, když už nebude mít v rukou výkonnou moc, ale soustředí se na typické opoziční aktivity, jako je zesměšňování výsledků práce svých nástupců a upozorňování na jejich průšvihy a aféry. I když bych si to osobně dovedl představit i jinak, nezbývá mi než smířit se se skutečností, že až budou mít voliči těch ostatních plné zuby, dá se očekávat, že zima opět nebude bez šancí.

 

Dnes tedy na symbolickou rozloučenou se zimou přikládám Ledové zrcadlo, ve kterém se už před pár týdny nedočkavě zhlížely fintivé stromy na břehu Berounky. Dnes už je z ledového zrcadla zrcadlo úplně obyčejné, takže se stromy nemusejí tolik tlačit a ryby pod hladinou (a věřím, že i ty Ryby, které vládnou kromě mnoha jiných kouzel i čarovnou mocí určovat příchod mého jara) se můžou konečně zase pořádně nadechnout :-).

P.S.: Minulý týden po více než půl roce opravdu definitivně skončila i druhá a původně neplánovaná fáze výstavy mých fotek na dobřichovickém zámku. Fotky už si po dlouhé šichtě užívají zaslouženého odpočinku u mě doma a jako poděkování všem, kteří se přišli podívat osobně nebo si prohlédli kompletní E-katalog výstavy, ještě ukážu dvě ilustrační fotky z rozebírání expozice, které by se mohly jmenovat třeba "Ještě ta poslední". Jeden obrázek je ze zámecké chodby, kterou fotky měly čest zdobit cca od půlky srpna, druhý je z výstavního sálu a má díky použitému hodně širokému ohnisku sice notně pochroumané proporce, ale právě proto se mi docela líbí :-).