O rozbitné civilizaci

I když už je to skoro 30 let, na to ráno si pamatuji velmi dobře. Právě jsem po celonoční intenzivní práci vytiskl nezbytný počet kopií své diplomové práce na naší jediné společné předpotopní tiskárně, která byla k dispozici na jedné nejmenované katedře VŠCHT v Praze. Tiskárnu jsem celonoční vysilující prací prakticky zničil, ale diplomka na téma růstu polovodičových vrstev látek typu A_IIIB_V (kdybych tehdy tušil, jak to téma bude jednou populární, přidal bych i kapitolu o králících :-)) byla na světě a na katedru právě začala přicházet nejrannější ptáčata v čele s tehdejší slečnou sekretářkou. Jakmile jsem ji uviděl, bylo jasné, že musela prožít něco děsivého: Její džíny byly totiž samá díra a trhanec, takže její mladé tělo se mnoha rozdřípanými místy nezadržitelně dralo na světlo světa. Ruzyně, kde tehdy naše katedra sídlila na dohled od proslulé věznice, nebyla úplně nejbezpečnějším místem a při zkratce lesem vám logicky hrozilo, že vám uprchlá vězeňská individua typu Václava Havla (bylo to na jaře roku 1989) násilím vnuknou myšlenky neslučitelné s uvažováním pokrokového socialistického člověka, ne-li ještě něco horšího. Snažil jsem se být proto vůči sekretářce vlídný a neprohlubovat necitlivými slovy její šok, ona na mě chvíli nechápavě zírala a pak řekla něžně: "To je přece taková móda, ty blbečku!"

 

Při letmém pohledu na kolemjdoucí na pražských chodnících překvapeně zjišťuji, že móda potrhané džínoviny nejenže vytrvala, ale zachvátila většinu těch, co tzv. chtějí být "in". Nijak mě to nevytáčí ani nepopuzuje, ctím naprostou svobodu každého vzít si na sebe, co považuje za nejpříhodnější, jen mě baví pomyšlení, že tahle úžasná moderní a rebelská móda oslavila dokonce i v takovém zapadákově, jako je Praha - Ruzyně (milí ruzyňští spoluobčané, prosím neuražte se) už 30 let. Jestlipak to dnešní teenageři vědí a jestlipak by u nich pomyšlení na jejich rodiče (a možná i prarodiče) promenující se ještě dávno před potopou světa v podobném outfitu nezpůsobilo ochlazení jejich zápalu pro luftující zbytky potrhané látky! Od té doby, co jsem viděl na videu, jak někde v Asii pracovníci vybavení ochrannými rouškami a drátěnými kartáči cupují do módní podoby původně celistvé kalhoty, přemýšlím, co způsobuje tuhle ne úplně přirozenou moderní fascinaci tím, co je de facto rozbité a ztrácí původní funkci.

Když se rozhlédnu trochu kolem sebe, zjišťuji, že nejde zdaleka jen o rozdřípané džínové kalhoty: Na svůj mobil si můžete koupit speciální nálepku, která bude vyvolávat zdání, že máte okouzlujícím způsobem prasklé sklo displeje, rámy obrazů můžete opatřit umělým červotočem, aby vypadaly starší a zajímavější, některé dámy si na svých punčochách pěstují a chrání módní umělá oka, vytvarovaná přesně podle jejich představ ideálu krásy, a zcela jistě existuje i možnost si nechat profesionálně ulámat jinak pěstěné nehty, aby se šlo třeba chlubit náročnou prací na zahradě. Ostatně možná do této kategorie záměrného módního "rozbíjení" lze řadit i různé formy oblíbeného tetování či piercingu. No a to ještě vůbec nemluvím o moderním umění, které z destrukce často žije, když umělci např. rozštípou sekerou dřevěný stůl (nebo ještě lépe stůl plastový, v tom je dnes navrch zakódované populární téma boje za životní prostředí), dají k tomu popisek "Transcendence" a v odborných časopisech "Umění včera, dnes a hlavně zítra" a "Dřevorubec - přítel člověka" na tuto performanci vyjdou nadšené odborné kritiky.

Teď teprve je vidět pošetilost našich předků, kteří se snažili vyrobit věci tak, aby vydržely co nejdéle a nemusely se co chvíli nahrazovat novými. Moderní ekonomové by jistě dokázali na složitých vzorcích potvrdit, že módní deštník opatřený krásnými dírami a retroprošoupaninami přispívá k rozvoji civilizace nepoměrně více než deštník, který staromódně chání před zmoknutím. Nejspíš právě proto žili naši prapraprarodiče v nedostatku, protože rozvinutá společnost přece hlavně spotřebovává, obměňuje, upgraduje a rozbíjí, v tom je její svatý grál pokroku a nekonečného růstu. Zpátečník, který šetří, uchovává, lpí na funkčnosti a nepodílí se na společném rozbíjení, aktivně brání růstu a jako takový by měl být moderními nápodobami Výboru veřejného blaha rovněž rituálně rozbit nebo aspoň očistně obměněn. Co s ním jiného?

Myslím, že naše společnost má ještě netušené možnosti dalšího růstu: Těším se, až se budou produkovat módní předrozbité budíky: Budou mít prasklé sklo na ciferníku, záměrně poškozeným zvonkem nebudou již umět budit, ale budou prostě neodolatelné a kdo je nebude vlastnit, bude mít ve společnosti takovou ostudu, jako kdyby si vzal ponožky do sandálů nebo šel do Národního divadla bez batůžku na zádech. Těším se na výrobcem přednaprasklé fotoobjektivy, kteé budou na fotkách vytvářet krásné permanentní výtvarné motivy, a ušetří tak fotografům spoustu tvůrčího přemítání. Těším se na módní gumáky s ručně propalovanými otvory, které budou vyjadřovat odlišnou individualitu každého z nás a nějaká ta voda v botách bude jen drobnou nepříjemností, kterou kvůli společenské akceptaci módu vyznávající většinou ochotně podstoupíme. Těším se na exkluzivní módní auta, která budou jezdit jen občas, protože originalita každého z nás se lépe projeví, když auto kreativním způsobem tlačíme, než když se v něm jen netečně vezeme. A tak bychom mohli pokračovat prakticky ve všech oborech lidského konání, takže je vidět, že civilizace rozbíjení má obrovský potenciál a zářivou budoucnost. Ekonomický vývoj logicky přešel od výroben k montovnám a od těch bude zjevně pokračovat k demontovnám a rozbíjírnám, svářeči se úspěšně rekvalifikují na rozvářeče a skladníci na rozkladníky.

Pevně věřím, že si tyhle mé náměty přečte nějaký vizionářský podnikatel v Bangladéši, který ve svých velkorozbíjírnách budoucnosti vyprodukuje pro naši rozvinutou společnost dostatek zboží přesně podle našeho módního gusta a mně třeba za kreativitu pustí nějakou malou finanční odměnu, protože jestli ne, tak si nové "čvachtavé gumáky" ani "pršicí deštník" nebudu mít za co koupit, a to by přece byla škoda!

Jednou tak, logicky, dojde řada na obměnu celé zeměkoule, protože i ta má jistě jen dočasnou záruční dobu a prodloužení jejího normálního fungování už bude přinášet jen náklady a nikoli výnosy. Předpokládám, že hned několik globálních firem nabídne v té době lepší model ve svém e-shopu, model, který možná bude mít rebelsky ošmirglovaný Himálaj a sem tam nějaký ten sexy rozparek napříč kontinentem.

V rámci věrnostního programu bude jistě s náležitou slevou.