Olympijské vloupávání

Čas od času se stává, že na svém blogu zveřejním "dárkovou básničku" pro čtenáře, který je mi mezi všemi milými blogovými návštěvníky už mnoho let tím úplně nejmilejším. Dnešní článek lehounce inspirovaný nedávnou olympijskou atmosférou, je přesně takový, tedy speciální a dárkový! Vím, je to dnes trochu jednodušší a na pohled možná ne tak propracovaná básnička, jako byl třeba na Štědrý den publikovaný Vánoční sen z prosvítající látky, ale snad se i v tom dnešním dárkovém balíčku najde aspoň nějaká drobnost, která hlavního adresáta potěší. Protože k čemu jinému by takové drobné dárkové texty měly být, než k potěšení těch, pro které jsou určené, kvůli kterým byly napsané a bez kterých by svět méně voněl, slunce méně hřálo, melodie méně ladily a dobroty méně chutnaly. I já jako nepříliš sportovní typ pojedu na takovou olympiádu, o které se v dnešním "kousku v řeči mírně vázané" píše, vždycky moc rád, i když budu vědět, že to nejspíš "necinkne" :-).

Olympijské vloupávání

Už roky holduji

úchvatnému sportu:

Vloupávám se ti tiše

do rtů

a do objetí

z konejšivého plyše

a jako lupič

v duchu mám i disciplínu třetí,

kterou však držím

v přísném utajení.

Namísto medailí

kradu po nocích tvé chvění

a podle přísných tréninkových řádů

v lupičském trojboji

počtvrté připravuji se

na olympiádu.

Každá trofej cenná

podle hesla

barona Coubertina

jako lupiči

je mi ukradená.

Chci u toho jen být,

podléhat tvým chutím

po ránu, přes den

a taky před usnutím,

vkrádat se ti tiše

do rtů,

do objetí

i do té třetí

skrýše.

Mezi další prosté

účastníky přijat

pod stupni vítězů

si překvapeně všimnu,

že už počtvrté

z tvých deseti olympiád

dojatě zpívám právě tvoji hymnu,

co se mi neomrzí,

ani když ji hrají posté.

A tak - když se mne zeptáte,

slíbím rád

že na olympiádu

přijedu i popáté,

jako vždy

vloupaný předem popaměti

do tvých rtů,

do objetí,

kde tak dobře je mi

s tebou víc než s medailemi,

i do tajné skrýše

třetí :-).