Zrcadlová řeka

V jizvách údolí

zrcadla zatopených cest

nastavují náruč

............těžkým mrakům.

Prší.

Déšť stvrdil

............náš jarní křest.

Fotografie je z velikonoční vycházky kolem Berounky poblíž Dobřichovic a udělal jsem ji jako malý test černobílých schopností svého mobilního telefonu. A musím říct, že jsem s výsledky celkem spokojený; líbí se mi, jak se stromy sebevědomě zhlížejí v říčním zrcadle, vyznávajíce základní pravidla symetrie. Ještě bych měl správně pohádkově posvítit ostrým světlem lampy ve vyšetřovací místnosti zrcadlu do očí a vyhrknout otřepané:

"Pověz, kdo je v zemi zdejší,

pověz, kdo je nejkrásnější!"

No a upřímné zrcadlo by mi jako už řadu posledních let odpovědělo zase stejně, možná právě teď ještě s větší jistotou než dřív; jednoduše neumí a nemůže odpovědět jinak. Ale protože stejně oba předem víme, co řekne, zrcadlo nemusí napínat své skleněné hlasivky a odpovědět nahlas. Jen na mě spiklemecky mrkne a je jasné, že oba víme to samé :-).

Takovou inspirující procházku kolem Berounky v občasném vlídném jarním deštíku (čímž ovšem nemyslím ten aktuální studený ceďák, co se spustil za oknem!) a takové věrné a pravdomluvné zrcadlo - to je kombinace, kterou si doopravdy nechám líbit!