Dárek z cizích krajů

Je zajímavé, že lidé jako by se neuměli shodnout na tom, kdy vlastně začíná jaro: Pro meteorology je začátkem 1. březen, astronomové těkají mezi 20. a 21. březnem, kasteláni českých hradů začínají se svým jarem dokonce až na apríla. Já si dříve dělal lehce sebestřednou legraci, že jaro začíná vždy přesně na Josefa, protože to se v redakci Nedělních miniglos povinně slaví narozeniny šéfredaktora :-).

Je to ale už krásných pár let, kdy se začátek mého jara posunul ještě o dalších pár dní - spolu s tím, jak se mi náhle posunulo všechno, co považuji za důležité. Jednak se v končící zimě nemůžu jara dočkat, takže každý den urychlení je dobrý, ale hlavně - do mého života se sám od sebe zabudoval den, který se pro mě ukázal jako mnohem důležitější než moje narozeniny. A takový den si, myslím, zaslouží aspoň malý dárek, nejlíp něco, co se nedá koupit v supermarketu, ale je to udělané možná neuměle, ale "vlastnosrdečně" :-). Dnes to bude analogie k "filmu o filmu" nebo k "divadle na divadle". Bude to totiž "dárek o dárku".

Dárek z cizích krajů

Zásilka z Asisi

a od hraběte Šporka

s poukazem na vichry

..................i láskyplné vánky

s radostí dorazila

do tvé přenádherné schránky.

Po dlouhé cestě z chladu mraků

až do letního horka

chybět bude jí jen špetka

......................do zázraku.

Za všechny vzdušné zámky

mám u tebe snad

vroubek

z cizokrajné známky.

I za ten budu moc rád.

Ze vzdušných tvrzí

sestoupí na zem

dárek, co nikdy,

...........nikdy neomrzí.

P.S.: Věci se opakují (ééééch, to je děsné, jak jsem nenápaditý!) Loni ve stejný den totiž vyšla na blogu taky jedna "dárková básnička". Jmenovala se Dárek pro zámeckou paní a odstartovala mi pro změnu loňské jaro. Aspoň vidíte, že si nic nevymýšlím! Tak tedy - pěkně zaklekněme do bloků a hlavně neulijme start! :-)