Souboj na zamrzlé Řece básní

I když pořád ještě vládnou celodenní mrazy, které letos zajaly jako v opravdové správné zimě celý leden jako rukojmí a stále ještě čekají na slíbené výkupné, přece jen je poznat, že ta hlavní "sibiř" se již vrátila kamsi do východní tajgy, zlehýnka se oteplilo a i ledová svěrací kazajka Berounky jako by se poznenáhlu uvolňovala. Na řeku ze svých oken přímo nevidím a protože mě další nepřející bacil opět přivázal na tento týden za nohu k dobřichovickému obýváku, nemám možnost pozorněji sledovat, co se děje s polozamrzlou říční hladinou. Vozí se na ledových krách v říčním proudu mlčenlivé volavky? Nebo na praskajícím ledu bojují právě pod nádražím královští mušketýři s kardinálovými služebníky své souboje cti a víry? Nemohu-li na vlastní oči spatřit to, od čeho bych jinak jen stěží dokázal odvrátit svůj pohled, tedy si aspoň představuji. A od řeky k sobě nechám doléhat ozvěnu bublajících slov čerstvě osvobozených z ledového sevření, protože Řeka básní se snad zase dává do pohybu a roztéká se tím směrem, kde lze v dálce tušit jaro. Nuže, pro verše, které jsou mi milé, a pro ty, kteří jsou k nim trvalou a nikdy nezamrzající inspirací, do střehu!! :-)

Souboj na zamrzlé Řece básní

Rampouchy ze slz svázanými po pěti

o tvůj kapesníček šermuji s d´Artagnanem;

že budu vítězem, diváci nevěří mi,

jen do tvé vůně chci však balit svoje rýmy!

Gaskoňský kord je rychlý jak žíznivá čára,

chvíli umíráme a pak zas oba vstanem,

průhledně slaným hrotem trochu prokletí.

Tak to prý chodí u slavných mušketýrů

v lednu

že každý zásah zanechá v ledu díru:

Jednu za všechny

a všechny za tu jednu.

Na Řece básní

ze zmrzlých slov už stoupá jemná pára.

Ta pro tebe svým dechem rozehřeji

ať vlhkým teplem falešného jara

protáhnou se a zkrásní!

Ano, to si přeji!